Dokážeme se z minulosti poučit? Jsou pro nás příběhy předků…
Tuto otázku jsem si kladl v posledních týdnech, kdy jsem přednášel o rodinně Ottahalových v Náměšti…
09. 02. 2024 - 09:25
Rok se s rokem sešel a máme tu zase přijímací zkoušky na střední školy. Jistě si všichni pamatujeme, jaké zmatky a problémy provázely tuto proceduru v loňském roce. Tištěná i digitální media vyvolala tehdy v uchazečích o přijetí pocit, že je míst na středních školách v naší zemi málo. V mnoha rodinách vypukla panika a rodiče i děti byly vystaveni dosud nevídanému tlaku. Bohužel, tato informace, sdělovaná plošně, byla pravdivá jen v Praze a v jejím okolí. Ve většině krajů byla situace naprosto normální.
Ministr školství musel na tuto situaci reagovat a dlužno říci, že postupoval v zásadě správně. Prvním, naprosto rozumným krokem byl příslib digitalizace celého procesu přijímacího řízení, druhým, dle mého názoru krokem diskutabilním, bylo zvýšení počtu přihlášek ze dvou na tři. V čem tedy spočívá potenciální problém? Obojí přece působí smysluplně. Širší možnost volby budoucí školy vypadá velmi demokraticky a digitalizace je v současné době záležitostí naprosto logickou. Skoro by se chtělo říci, včera bylo pozdě.
No, problém je právě v souběhu obou kroků. Vše závisí na perfektní funkčnosti nového digitálního systému a důvěře občanů v něj. Jak ukázalo nedávné spuštění aplikace pro digitální doklady, zavádění novinek náš stát moc neumí. Pokud digitální přihlášky neuspějí, a to je v současné době velká neznámá, může to být naprostá pohroma pro jednotlivé střední školy. Zatím co ty největší v loňském roce administrovaly v průběhu šesti týdnů kolem šesti set přihlášek, a věřte, že je to v naší byrokratické zemi velmi složitý proces, letos musí stihnout odhadem tisícovku přihlášek za necelé tři týdny. Při stejném počtu pracovníků na sekretariátech a s povinností udržet školy v řádném chodu. Již nyní je zřejmé, že se spuštění nového systému moc nepovedlo. Nezbývá než doufat, že dojde k rychlé nápravě, a přijímací řízení nakonec skončí dobře. Je to především v zájmu nás občanů, ale také v zájmu jednotlivých škol a hlavně v zájmu našich dětí.
Na závěr mi dovolte krátké zamyšlení. Proč každý ministr školství musí přijít s něčím novým a přelomovým, za každou cenu, jen aby předvedl svou výjimečnost? Naše školství se tak nachází ve stavu permanentní reformy, která mu neumožní přirozenou evoluci. Jednotlivé změny často vstupují v platnost bez dostatečné komunikaci přímo s těmi, kteří školství utvářejí, tedy s kantory. Bylo by krásné, kdyby se všechny relevantní politické síly shodly na potřebách a směrování našeho školství. Vždyť tady přece nejde o politiku, ale o budoucnost našich dětí.
Radim Slouka
ředitel Slovanského gymnázia v Olomouci
Tuto otázku jsem si kladl v posledních týdnech, kdy jsem přednášel o rodinně Ottahalových v Náměšti…
Ve svých příspěvcích se snažím posuzovat naše regionální dění, které, jak víme, nikdy není jen…
V nedávné době jsem se hned dvakrát, diplomaticky řečeno, trochu rozzlobil. Podruhé to bylo, když…
V minulém čísle Hanáckého Večerníku jsem odpovídal na anketní otázku, jestli jsem pro, aby se město…
Minulý týden začala dlouho avizovaná oprava prvotřídní olomoucké památky, Sloupu Nejsvětější…
Olomoučané řadu let sledují chátrání historické budovy tržnice. V posledních týdnech se začalo…