Prospánek léto

bannery-vanoce-1_728x90

Kinorecenze: Palach

Film je nutné nechat si trochu uležet, než ho jeden začne hodnotit. Po velmi dlouhé době jsem zažil jako recenzent kino, kde se v sále nikdo nesmál, nikdo nežužlal kukuřici a lidi zůstali i na titulky. Což je samozřejmě s ohledem na téma správně. Stejně, jako je správně, že se takové filmy točí. A měly by se povinně promítat ve školách.

PremiereCinemas_logo_cervena

Režisér Robert Sedláček si ovšem vybral téma, které je tak šíleně těžké na zpracování, až se to skoro nedá zvládnout. Pár věcí by se vytknout dalo - například to, že hlavní Hrdina stráví před kamerou dosti dlouhých 124 minut se stále stejným obličejem, v jeho nitru se samozřejmě odehrává bouře, jen divák to jaksi nevidí, protože filmový Palach se tváří pořád stejně. Stejně tak se film nevyhnul klišé všech filmů o šedesátých letech, kdy totiž na plátně musí zaznít alespoň čtyři šlágry té doby, jinak by to nebylo ono.

Ovšem film Palach tady není proto, abychom hledali mouchy na řemeslném zpracování: má nutit a nutí myslet. A myšlení je to, čeho je nám občas třeba nejvíc. Filmový Palach totiž žije svoje pražské jaro, je svobodný duchem, a myslí na věci, na které se ostatní myslet zdráhají. Jeho dívka i jeho jednorázová milenka to cítí stejně, ale pod tíhou událostí nakonec těžké myšlenky opouštějí a vydávají se žít a milovat. Palachova maminka v podání výborné Zuzany Bydžovské stejně tak. Dějiny jsou dějiny, ale my musíme žít a přežít. Když filmového Palacha opustí i ti poslední, ve které věřil a v něž vkládal naděje, když to všechno vzdá i studentský stávkový výbor, když zůstane sám, rozhodne se pro oběť.

Proč to píšu: protože mi vyvstala paralela s jiným mladým mužem, který se v našem regionu taktéž stará o věci veřejné, žije jimi a dýchá pro ně, upřímně a pevně věří v pravidla a morální zásady, bojuje za ně, a mnohým je trnem v oku. Ano, já vím - je jiná doba, a nemáme pod okny tanky. Ale myšlení a charaktery těch, kteří se tehdy i dnes často udrželi "nahoře" a určovali naše životy, zůstává stejné, jako tehdy. A zatímco to všichni ostatní občas vzdáme, aspoň na chvíli, hodíme boj za spravedlnost, právo a zásady někam daleko za hlavu a jdeme si žít svoje životy, ten chlapec zůstává sám. Snad jste si to někdy uvědomili. A spousta lidí si proto myslí, že je divnej - což on možná doopravdy je. Ty, ty víš, že tyto řádky píšu Tobě - a chraň Tě pánbu se někdy ze zoufalství, že to všichni vzdali, škrtnout!

Vlastimil Blaťák

Pro komerční prezentaci Vaší společnosti jsme připravili rychlý a jednoduchý postup pro tištěnou i online verzi Večerníku.

komercni_zona

    • navrh web nabah

       

    •  

 

dot

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. RozumímVíce