Zde může být vaše reklama.

Kinorecenze: První člověk

Kinorecenze: První člověk

15. 10. 2018 - 00:00

Pozor, jedná se o článek staršího data a pod předchozím vydavatelem novin. Uvedené informace již nemusí být aktuální.

Je s podivem, že se první let člověka na Měsíc nechal zfilmovat až tolik let poté. Mohlo to dopadnout dobře díky časovému odstupu, anebo špatně, taky díky časovému odstupu. Výsledek je ovšem takový nijaký - více než let Apolla 11 na naši oběžnici totiž film neúnosně dlouho řeší vztah Neila Armstronga s manželkou.

PremiereCinemas_logo_cervena

Pokud je na místě zlehčit trochu pointu filmu, musím říci: film je natočen podle pravdy, a když Neil Armstrong vystoupí na povrch Měsíce, skutečně neřekne větu "Good luck Mr. Gorsi". Pro neznalé - vykládá se léta vtip,. který už zlidověl, a mnozí ho považují za skutečnost. Totiž, že když malý Neil stával na balkóně rodného domu a dalekohledem pozoroval noční oblohu, napadlo ho jednou namířit dalekohled do ložnice k sousedům. Tam se právě čílila sousedka Gorská, že skutečně nehodlá poskytnout manželovi orální sex, a výsměšně dodala, že se to stane, "až bude kluk odvedle chodit po Měsíci." Armstrong pak měl větu "Good luck Mr. Gorsi" údajně pronést ještě dříve, než okřídnelý "malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo", a NASA údajně tuto větu smazala. Nesmazala. Nic takového se nestalo.

Ale k samotnému filmu: Každý, kdo viděl film Apollo 13, a zažil ty nervy, tu akci, a charismatického Toma Hankse, čeká totéž a ještě v lepším balení, okořeněným oním "poprvé". Jenže ono je to jinak - tvůrci filmu se rozhodli vyprávět životopisné drama. Ne že by Armstrongův život nestál za zpracování - námětů je dost a dost, a důvod, proč byl jako první člověk pro výstup na povrch měsíce vybrán právě on, je zřejmý od první scény i těm, kteří se dosud o věc nijak zvlášť nezajímali.

Jenže je to celé jakési rozvleklé. V popředí všeho nestojí sám filmový Armstrong, ten na to má příliš malé charisma. Je to jeho manželka, která svoji roli hraje na jedničku, jenže si dovolila zastínit výkon hlavního hrdiny. Více než mytický příběh o tom, jak se Armstrong do Apolla dostal, tak divák sleduje psychické pochody ženy, která chtěla žít normálně, ale nebylo jí to dáno, a možná si nejvíc ze všeho přeje, aby toho její mužíček nechal a býval v šest doma. Pak je ovšem těžké se na něčem domluvit, takže místy sledujeme i tichou domácnost. Ne že by to samo o sobě nemluvilo mnoha divákům v sále z duše - ovšem jako scénář je to prostě slabé, dlouhé, uspávací.

Na samotný let Apolla 11 tak ve filmu zůstává zhruba závěrečná dvacetiminutovka, což je proklatě málo. Žádné napětí, žádná zvláštní akce, snad jen při přistání na povrchu Měsíce - jenže kdo se díval pozorně na první část filmu, ví, že Armstrong si poradí i s nedostatkem paliva. Nejsilnější scénou celého filmu, kvůli které ale do kina běžte, je to, co se stane po výstupu. Víte, co? Nestane se nic. Nastane jen Ticho - obrovské nekonečné Ticho, které připomene nejen astronautům, jak malými částečkami v tom velikém vesmíru my vlastně jsme.

Vlastimil Blaťák

Další články