Prospánek léto

bannery-vanoce-1_728x90

Kinorecenze: Ztratili jsme Stalina

Jsou filmy, které se zkrátka nepovedou. Přestože marketing snímku Ztratili jsme Stalina sliboval mnohé, výsledek je naprosto příšerný - alespoň očima někoho, kdo reálný socialismus (alespoň v jeho konec v raném mládí) prožil. Pokud je ale film určen pro západní a americké publikum, pak tedy dobrá: my ve střední Evropě bychom jemné nuance například z látky o americké občanské válce taky nepostřehli.

Očima středoevropana ovšem film způsobuje doslova fyzickou bolest: autoři stvořili taškařici, které chybí už jen přidaný smích pro konzumenty amerických sitkomů. Tak veliké téma, jakým je smrt diktátora Stalina a následný boj o moc, vrcholící popravou Lavrentije Beriji, totiž umožňuje zpracování velmi mnoha způsoby - počínaje tragédií s otevřeným koncem, přes hluboký psychologický ponor do zvrácených duší aktérů tehdejších událostí, a konče právě komedií, ukazující satiricky šílenost systému. To poslední bylo záměrem - vypadla z toho ale estráda, po které už pár dnů po premiéře neštěkne pes.

Herci, kteří ztvárňují jednotlivé sovětské představitele, jsou svým historickým předlohám tak krutě nepodobní, až to bolí. Z kulaťoučkého a žoviálního Chruščova je naráz rtuťovitý a šlachovitý chlapík, z Lavrentije Beriji, což byl v podstatě švihák chlap, je ve filmu sádelnatý pětadesmdesátník (popraven byl v relativně mladém věku 54 let), a soudruh Malenkov naráz měří v rozporu s realitou skoro dva metry. Nejsou to drobnosti - smyslem filmu sice jistě nebylo konat před natáčením dlouhý a nákladný konkurs na dvojníky tehdejších potentátů, ale co je moc, to je zkrátka moc.

Při pozornějším ponoru divák, který umí alespoň trochu anglicky a je schopen chápat mluvené slovo, zjistí, že film je sice blbý, ale ne až tak moc - dokonale jej ale shazuje český překlad do titulků, který si zkrátka vůbec neví rady s náznaky jemného slovního humoru, překládá jej špatně anebo vůbec, a tak se to jediné, na co se divák mohl těšit, ztrácí na filmovém plátně někam pryč.

Scénář nakonec našel východisko, jak ze vší té bídy ven: zatímco z hrůzyplného Beriji prostě nejde strach (a člověk má snahu jeho herci spíš nabídnout židli a léky na cholesterol a tlak), zatímco představitel Chruščova hraje naprosto neschopného ňoumu, a celý film tak upadá do vcelku patové situace, celá zápletka se vyřeší příchodem akčního hrdiny, jakože maršála Žukova, který všechno vyřeší ranou pěstí (vlastně dvěma). A když potom divák čeká na nějaký konec, závěr, rozuzlení, třebas happyend, přijdou už jenom titulky. Pokud se chcete dvě a půl hodiny prospat v měkkém křesle - běžte do kina.

Vlastimil Blaťák

logo cmyk

Komedie, Velká Británie, 2018, 106 min.
Režie: Armando Iannucci. Scénář: Armando Iannucci, David Schneider, Ian Martin., Hudba: Christopher Willis.
Hrají: Steve Buscemi, Simon Russell Beale, Paddy Considine, Rupert Friend, Andrea Riseborough, Jason Isaacs, Michael Palin, Olga Kurylenko, Jonathan Aris

Pro komerční prezentaci Vaší společnosti jsme připravili rychlý a jednoduchý postup pro tištěnou i online verzi Večerníku.

komercni_zona

    • navrh web nabah

       

    •  oda web reklama

 

dot

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. RozumímVíce