prospanek 2

bannery-vanoce-1_728x90

Kde je moje já?

Kde leží pocit mého já? A leží vůbec někde? Ať už prahnete po jakékoliv odpovědi, věda vám nabídne tu svou. Vědci zjistili, že v našem mozku existuje oblast, která je z nevysvětlitelného důvodu neustále aktivní. Aktivitu se pokusili objasnit skrz něco, co zná každý z nás velmi důvěrně – pocit vlastního já.

Nálady a pocity se neustále mění každému z nás. Někomu rychleji, někomu pomaleji. Avšak ať už se cítíme šťastní nebo smutní, bez života nebo naopak plní energie, jeden pocit zůstává neměnný. Tímto pocitem je, že jsme to stále my, kdo určitý pocit či náladu prožívá. Ať už se cítíme šťastně či v depresi, stále máme neměnný pocit, že jsme to my v tomto okamžiku, kdo se cítí šťastně. Každý prožitek je tedy jedinečný, protože je náš. To celé, co je tu popsáno, vlastně odpovídá tomu, co laici i odborníci nazývají subjektivita prožívání. A zde se začínáme dotýkat toho, čemu věda říká „těžký problém". I přes naši technologickou vyspělost, díky níž jsme schopni podrobně zkoumat náš mozek, nevíme, kde se ona subjektivita našeho prožívání bere. Věda dokáže pomocí skenovacích technik mozku odhalit různé informace o stavu jedince, nicméně zdaleka nedokáže vysvětlit již zmiňovaný neměnný pocit, že jsme to my, kdo právě něco prožívá.

Relativně nedávno však tým vědců z londýnské Imperial College pod vedením Dr. Carhart-Harrise formuloval myšlenku, která možná vysvětluje, proč má každý z nás stále pocit „jsem to já, kdo nyní něco prožívá". Náš mozek totiž při své aktivitě vykazuje určitou anomálii – má neustále aktivní malou část zvanou posteriori cingulate cortex, přičemž bylo po dlouhou dobu záhadou, proč mozek v této části vyvíjí tolik aktivity bez zjevného důvodu. A vědci se domnívají, že právě tato neustálá aktivita je fyzickým protějškem našeho spojitého pocitu „já".

Všimněte si určité paralely – náš pocit „já" je až na výjimky velmi stálý. Stejně tak je stálá aktivita ve zmiňované části mozku. Pokud však tato mozková aktivita opravdu odpovídá pocitu „já", pak by to znamenalo, že přijdeme-li o tento pocit vlastního já, musí se to projevit tím, že mozková aktivita v této oblasti poklesne. Kupodivu existuje způsob, jakým může člověk pocit vlastního já potlačit, či dokonce dočasně zcela odstranit. Tuto možnost představují psychoaktivní látky zvané psychedelika. Při požití většího množství psychedelické látky se totiž takřka vždy ztrácí pocit vlastního já, který intoxikované osoby popisují tak, že nevědí, kdo jsou a kam patří – zkrátka se zde vytrácí prvky osobní identity. Tento vědecký tým šikovně využil tuto vlastnost psychedelik a došel k závěru, který by se dal nazvat průlomem. Vědci intoxikovali dobrovolníky středně vysokou dávkou LSD a podrobili je testování. Jejich závěrem bylo, že čím více se intoxikovaný člověk cítil být „nesvůj", tedy čím více u něj docházelo k narušení kontinuálního pocitu já, tím více u něj poklesla aktivita v již zmiňované mozkové oblasti. Pokud by se jejich domněnky potvrdily, znamenalo by to, že pro nás všudypřítomný pocit já, má své fyzické „sídlo" v mozku, přičemž dosud bylo na tento pocit často nahlíženo jako na něco iluzorního.

Ačkoliv psychedelika mají pro vědu v oblasti zkoumání mozku značný potenciál, po světě jich není k vědeckým účelům užíváno hojně. Totéž platí i pro Českou republiku. Zde výzkum využívající psychedelika probíhá pouze v rámci Karlovy univerzity. Univerzita Palackého stejně jako ostatní univerzity v republice prozatím výzkum s psychedeliky bohužel nerozvíjejí.

Kateřina Zelníčková

Pro komerční prezentaci Vaší společnosti jsme připravili rychlý a jednoduchý postup pro tištěnou i online verzi Večerníku.

komercni_zona

    • kameloti inz

       

    •  

 

dot

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. RozumímVíce