if banner 2

Ivan Fišera: Poučení z perspektiv čínsko-ruského svazku

Od čínsko-ruského spojenectví si významná skupina lidí u nás slibuje zářné zítřky pro sebe osobně, vybrané politiky a podnikatele zvláště a konečně i pro část lidu obecného. Na druhé straně se světová média zmiňují o tom, že spojenectví Číny a Ruska má řadu slabin, jež by časem mohly vyústit v jejich vážnou roztržku.

Pozoruhodné ale je, že na začátku tohoto roku zaznělo přímo z ruského centra varování od vysoce postavené osobnosti v hierarchii Putinových vládních kruhů, která se začátkem roku vážně zamyslila nad pravděpodobnými variantami toho, jak by se mohly vyvíjet čínsko-ruské vztahy.
27.  února časopis gazeta.ru uveřejnil rozhovor s akademikem Sergejem Glazjevem, významným poradcem prezidenta Putina a dlouholetým předním ruským politikem, který se svými protizápadními postoji a prosazováním anexe Krymu „úspěšně“ vypracoval na seznam ruských představitelů, vůči nimž EU a USA vyhlásily sankce. Glazjev v tomto rozhovoru otevřeně formuloval svůj odhad budoucnosti Ruska, pokud v něm samém nenastanou rychlé radikální změny. Rusko by se podle něho mohlo stát slabým a decentralizovaným státem na periferii americké a čínské ekonomiky, a proto i cílem agrese soupeřících světových velmocí. Přitom současná ekonomická politika Ruska je jím vnímána jako pasivní a bez strategie, jež by Rusku umožnila převzít iniciativu a vymanit se „ve vlastním ekonomickém prostoru zpět z vlivu cizinců“. Rusko by podle něho mělo během příštího desetiletí počítat se sedmi možnými prognostickými scénáři své geoekonomické a geopolitické pozice ve světě:

1. Domácnost ve třech (Ménage à trois): USA, Rusko, Čína
To je podle Glazjeva nejvíce pozitivní, ale také nejméně pravděpodobný scénář, který předpokládá, že „Spojené státy zastaví svou agresi“ a strategické partnerství s Ruskem a Čínou bude úspěšně fungovat.  Předpokladem podle něho je ovšem zrušení protiruských sankcí a společná odpovědnost těchto tří velmocí za udržení globálního míru během budoucích strukturálních změn ve světě.

2. Izolace a intervence
Jestliže vedení USA se namísto konfrontace vrátí k dřívější politice zahrnutí Číny do ekonomické symbiózy, vznikne tak zvaná „Chimerica“ (Čína + Amerika). Pokud se současně moc v Číně přesune k proamerickým silám, Rusko se může ocitnout v úplné izolaci. Následkem může být ztráta rezerv zahraničních měn i vnějších trhů a navazující pokles životní úrovně. Eurasijská integrace v pojetí Glazjeva proto může být ohrožena.

3. Izolace a mobilizace
V takovém případě by ruský výzkumný, vojenský, technický, přírodní, nerostný, intelektuální a duchovní potenciál měl umožnit Rusku přežít a dostatečně se rozvinout prostřednictvím mobilizace vlastní ekonomiky.  To ovšem podle Glazjeva bude vyžadovat nové lidi jak ve vládě, tak i v podnikání.

4. Americká kolonizace
Podle tohoto scénáře bude domácí politika Ruska vzhledem k ekonomickým obtížím ovládána proamerickými silami.  Abychom dosáhli odvolání sankcí, říká Glazjev, budeme muset učinit ústupky pod nátlakem Západu. To bude provokovat „ostrý růst agresivity ze strany USA“ a dokonce i inscenaci barevné, rozuměj demokratické revoluce, která by vedla k vytvoření loutkového režimu podobného tomu v letech 1991 až 1993. Tento režim pak patrně uskuteční nukleární odzbrojení.  Ruská ekonomika bude podle Glazjeva privatizována americko-evropskými multinárodními firmami a Střední Asie se dostane pod čínskou nadvládu.

5. Čínský protektorát
Pokud se Rusko nezaměří na strategické plánování ekonomického rozvoje na bázi vlastních zdrojů úvěrování, strategické partnerství s Čínou bude spočívat v podřízení ruské ekonomiky zájmům čínského růstu. Masivní čínské investice půjdou do těžby palivových surovin, energetiky, zemědělsko-průmyslového odvětví a dopravy. Tyto sektory budou přeorientovány na potřeby čínského trhu. Také zbrojní průmysl se bude v podstatě rozvíjet v souladu s čínskými zájmy. Zbývající potenciál civilního hightech průmyslu bude rozvíjen čínsko-ruskými společnými podniky. Rusko si přesto bude zachovávat politickou suverenitu a rovnoprávné vojenské a politické partnerství s Čínou. K obraně proti agresi ze strany USA bude ovšem Čína potřebovat ruské surovinové zdroje a jeho energetickou základnu, takže ruská ekonomika se stane čínskou periférií.

6. Rusko slabé a decentralizované
V  případě, že ekonomika Ruska a celé Eurasijské unie pravděpodobně nebude schopna vzdorovat tlaku USA a Číny i dosavadních nebo nových center globální ekonomiky, stane se Rusko při tomto scénáři slabým a decentralizovaným dodavatelem různých segmentů globálního trhu. To vytváří podmínky pro destabilizaci Ruska a jeho posun k americké kolonizaci.

7. Roční růst hrubého domácího produktu k 10 procentům
K naplnění tohoto optimistického scénáře by podle Glazjeva Rusko muselo vyvinout rozhodné úsilí a přejít k moderní rozvojové strategii založené na nových technologiích. V tom případě „Rusko a Eurasijská ekonomická unie“ podle autora scénářů udrží krok s Čínou. Malá váha této unie ve světové ekonomice by mohla být kompenzována jen v rámci zřejmě široce chápané eurasijské integrace, jež by vytvářela preferenční rámec pro obchod a ekonomickou kooperaci s rostoucími eurasijskými zeměmi. Při realizaci tohoto scénáře Glazjev předvídá, že hospodářský růst by mohl dosahovat zmíněných deseti procent.

Jakkoliv lze polemizovat s těmito úvahami, v každém případě je třeba ocenit Glazjevovu  otevřenost. Byla vzácná. Byl kritičtější k slabinám Ruska a nezakrytě popsal hrozby a výzvy, s nimiž se Rusko v nejbližších letech bude muset vyrovnat.  Obavy z čínské dominance jsou oprávněné a vyplývají z celkového nepoměru mohutností i dynamiky rozvoje obou velmocí, jejich rozdílných zájmů i vzájemné prestižní přecitlivělosti.
Ponecháme-li kvůli stručnosti stranou opomenuté či nepřiznané problémy Ruska od těch demografických, sociálních, vzdělanostních, organizačních až k tradičním sociálně psychologickým a hlavně politickým, které úspěšnosti záchranných zásahů mohou zásadně bránit, jeden z nich vynechat nelze. V moderních ekonomikách dlouhodobě rozhodují o budoucnosti především velkých zemí jejich vlastní komplexní kapacity výzkumu a vývoje a jejich vnitřní dynamika. Dále jejich zapojení do kooperující, v podstatě spojenecké sítě vyspělých a vzájemně si důvěřujících větších i menších států. Na těchto vlastních i spojeneckých kapacitách a jejich dynamice závisí nejen budoucnost všech ekonomických sektorů, ale také a především armádní a celý bezpečnostní sektor jednotlivých zemí i celých politickoekonomických uskupení. Pozdější Glazjevovy úvahy o tom, že Rusko má výhodu vyplývající z možnosti kopírovat vyspělejší země, jen tiše naznačují jeho tradice vědecké a průmyslové špionáže.
O slabosti Ruska právě v oblasti výzkumu a vývoje, na niž koncem osmdesátých let doplatil Sovětský svaz i s vazalskou RVHP, názorně vypovídají údaje o výdajích na výzkum a vývoj jak v jednotlivých státech, tak i v jejich spojeneckých blocích. Tyto údaje ale bývají uváděny v dolarech přepočtených na spotřební koš a v některých státech jsou navíc publikovány se zpožděním, takže je třeba chápat je přece jen jako přibližné indikátory situace.
Spojené státy americké na výzkum a vývoj vydávaly v roce 2013 473 miliard dolarů, což činilo přibližně 2,7 % z jejich hrubého domácího produktu.  Čína vynakládala v roce 2015 miliard 409 a 2,1 % z HDP a EU v roce 2014 zhruba 388 mld. a 2% z HDP. Japonsko obdobně jako další uvedené země v roce 2014 vynakládaly 179 mld. a 3,6 %, a konečně Rusko 43 miliard s necelými 2 % podílu na HDP.
Připomeňme ještě sobě i demokracii nemilujícímu akademiku Glazjevovi, že efektivita a dynamika moderního výzkumu a vývoje nesrovnatelně více než jiné sektory závisí na stupni svobody a tolerance v dané zemi i na jejím informačním i realizačním propojení s dalšími velkými i menšími, ale hlavně důvěryhodnými, tedy přátelskými státy. Státy, jež jejich autoritativní režimy uzavírají do pomyslné ohrady vnější agresivity a strachu z vnitřní liberalizace, se pak samy dostávají dříve či později do fatálního zaostávání za efektivnějšími, protože vnitřně svobodnějšími nadnárodními společenstvími. Ostatně Rusko má s tímto svým problémem dlouholeté zkušenosti a je opravdu zarážející a znepokojující, že se z nich jeho současní vládcové dosud nepoučili.
Nezůstávejme však jen u Ruska a Číny. Scénáře akademika Sergeje Glazjeva by mohly inspirovat také nás, i když tak jistě nebyly zamýšleny. Ani v euroatlantickém prostoru svobody, k němuž konečně náležíme, není zvláště nyní vše v pořádku. Myšlení mnoha politiků není střízlivé a včasná náprava není v dohledu. Proto bychom měli dát dohromady rozumné lidi a pokusit se domyslet a zveřejnit kvalifikované odhady, jaké důsledky by mohlo přinést oslabení a případný rozvrat Evropské unie a severoatlantického obranného společenství jak pro nás, tak i pro celé globální demokratické společenství „západní“ civilizace.
Už na první pohled je na základě událostí z posledních let zřejmé, že by mohly nastat i mimořádně nebezpečné a nezvladatelné ekonomické, bezpečnostní a vnitropolitické turbulence, jež by nás mohly v mezních situacích vrhnout zpět do dob dlouhodobě retardující nadvlády autoritativních a mimořádně necitelných, až represivních národních i nadnárodních sil. Snad je možné ještě doufat, že uvážlivě formulované varovné prognostické scénáře by mohly pomoci mnoha tápajícím občanům našeho vrávorajícího státu k návratu ke zdravému rozumu. Odkládat něco takového, by se mohlo i hodně nevyplatit. Ono se totiž nepřipozdívá. Už se připozdilo.

Ivan Fišera
Autor je sociolog

Pro komerční prezentaci Vaší společnosti jsme připravili rychlý a jednoduchý postup pro tištěnou i online verzi Večerníku.

komercni_zona

    • kameloti inz

       

    •  

 

dot

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. RozumímVíce