Jak se (ne)dělá puč: Co se všechno dozví novináři, když nechtějí

Těch čtrnáct dní, co je na stole kauza Košta (alias kauza Okleštěk, nehodící se škrtněte...) se nám v redakci sešlo až příliš mnoho podivných informací z ještě podivnějších zdrojů. Že jsou ty informace vypouštěné s kouřovou clonou účelově, muselo být jasné po několika dnech. A taky že bylo. Zpackanější puč tu už dlouho nebyl.

Tamtamy nosily zprávy o tom, že se chystá výměna Košty, už od druhé půlky ledna. My redaktoři jsme totiž divní ptáci: Máme své špiony všude; známe pár policajtů, pár prostitutek, několik bězďáků, a občas taky nějakou tu sekretářku na politické straně. Občas se pak něco dozvíme, a máme to z první ruky. Ne vždycky úplně přesně, což je úděl investigativců, kteří po věcech pátrají. Tentokrát to ale bylo jinak: ne že bychom v době, kdy není o čem psát, obvolávali svoje kontakty a snažili se něco na někoho vyšťourat, protože je uzávěrka a tiskárna dál nečeká. Podivné informace o Koštovi si nás nacházely samy. A co nejhůř, začínaly chodit z anonymních mailů a z anonymních čísel, nebo dokonce ze skrytých čísel.

Jako jedna z prvních informací přišla ta o alkoholu. Prověřili jsme ji několika dotazy na zaměstnance krajského úřadu, a někteří z nich to tak nějak ochotně potvrdili. "Tak nějak" znamená, že potvrdili, současně je nutno dodat, že pokud se padesáti fanoušků na hokeji v kotli nestranně zeptám, jestli jsou se mnou zajedno v tom, že rozhodčí je buze*ant, odsouhlasí to všichni. Čili objektivity pomálu. Přesto jsme ještě ve čtvrtek minulý týden vypustili v Hanáckém Večerníku text, kde jsme možnou tezi o alkoholu uvedli. Jaké bylo naše překvapení, když ji ráno potvrdil sám Andrej Babiš. Což už nebylo normální. I kdyby to byla nakrásně pravda, je pod úroveň vůdce zostouzet své vlastní lidi. Anebo že by ne?

Vzápětí tajemní informátoři přitvrdili. Obdrželi jsme v redakci zprávu, že Oto Košta bere kokain. Ano, čtete správně - anonymy, a bylo jich několik, zaručeně tvrdily, že si tu a tam dá lajnu pro svou lepší pohodu. I tuto informaci jsme se snažili prověřit, po hospodách, po lidech, o kterých víme, že tu a tam... jmenovat je nebudeme. Mezitím nás události předběhly a vzbouřenci slovy Ladislava Oklešťka prvním ze svých nočních e-mailů vypověděli svému hejtmanovi poslušnost. Masky byly odhozeny a fraška začala. Najednou bylo všechno jasné. Anonymy chodit přestaly.

Co se dělo potom, viděli všichni v přímém přenosu. Bez dalšího komentáře si dovolím připomenout všem krajským zastupitelům slib, který po volbách všichni složili. Zní přesně takto: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu kraje a jeho občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky.“ Dámy a pánové - až budete hlasovat o odvolání nebo setrvání hejtmana, vzpomeňte si, prosím, na ten kouzelný okamžik svého slibu, a zkuste hájit zájmy občanů.

Vlastimil Blaťák