Zde může být vaše reklama.

Klíč k pochopení posledních 15 let historie Sigmy: Chtějí ten klub vůbec prodat?

Klíč k pochopení posledních 15 let historie Sigmy: Chtějí ten klub vůbec prodat?

16. 05. 2018 - 00:00

Pozor, jedná se o článek staršího data a pod předchozím vydavatelem novin. Uvedené informace již nemusí být aktuální.

Zmatené informace o prodeji klubu dalšímu zájemci, o jejich krachu a údajném druhém kole rozhovorů, které mají následovat, nejsou jen tak. V zákulisí klubu se něco děje, a pro nezasvěceného fanouška značně nečitelně. Jak to ale vypadá, zájem prodat Sigmu Olomouc je menší a menší. V současné době už možná žádný, protože proč se dělit o peníze z Evropy?

luneta banner

K rozklíčování současných dějů ve fotbalovém klubu je ale třeba nakouknout kousek do minulosti. Letmý pohled na to, kdo je kdo, a jaké minulé boje se na Sigmě bojovaly, snáze napomůže pochopení současného stavu - což je na jedné straně klub, který pod taktovkou kouzelníka Jílka famózní jízdu ligou jistojistě zakončí působením v pohárové Evropě, na druhé straně pak neprůhledná pospolitost, která už několik let prodává klub, aniž by ho prodala. Jak se věci mají?

Přelom milénia, Kubíček a Gajda: Příběh jednoho manželství 

Přibližně na přelomu milénia vedou klub dvě osobnosti, které se skvěle doplňují: Jiří Kubíček a Jaromír Gajda. Jsou jako manželé. Jeden je emotivní, druhý racionální; kde nestačí jeden, zapracuje druhý. Tandem společně funguje až překvapivě dobře, Sigma zvládá z vlastních prostředků (!!) rekontruovat stadion, pravidelně hraje poháry, vychovává a prodává světové hráče, Potom to v jednom okamžiku začne skřípat.

Ten okamžik nastává přibližně v době, kdy se v Jiřím Kubíčkovi probudí taková malá fotbalová druhá míza. Spokojené "manželství" s Gajdou mu začně být malé, a začne usilovat o atraktivnější milenku v podobě funkce na Českomoravském fotbalovém svazu. Láká ho pražská kariéra. Už už se viděl jako první místopředseda svazu; Ivan Hašek to totiž tehdy Kubíčkovi slíbil za podporu na Moravě. Kubíček se v pražské "milence" shlédl; jenže milenka nakonec řekla zcela nečekaně "ne".

Tak se Jiří Kubíček začal vracet do Olomouce, která si ale v době jeho pražských ambicí začala žít svým vlastním životem a zjistila, že dokáže fungovat i bez něj. V této době začíná sílit pozice Jaromíra Gajdy a na scéně se objevuje další tajemná figura budoucích dějů na Sigmě: Josef Lébr.

Před rokem 2010: Manželství před rozvodem...

Situace se tím mírně zauzlila. Pokud použijeme naznačený příměr, Gajda a Kubíček tou dobou připomínali rozhádané manžele, kteří si tu a tam dělají naschvály, ale drží dál pospolu, protože mají děti. Obrazně řečeno, manžel se vrátil k manželce, ta jej strpěla, ale dveře do ložnice už zůstaly zavřené. V klubu mezitím začal boj o moc a o vliv. Jednomu vadilo, když se druhý zviditelňoval v novinách, a vzájemných naschválů, často žabomyších, přibývalo.

Gajda, Ficner a Lébr najednou jako by ucítili šanci vystoupit z Kubíčkova stínu. Některé jejich počiny vůči Jiřímu Kubíčkovi z tehjdejší doby dokonce zaváněly až výsměchem za pražský nezdar. Kubíček zpočátku se všemi ústrky bojuje, postupem času se ale uzavírá více a více do sebe a začíná trucovat. Sigma znovu hraje poháry, ale její nejvyšší představitel buď ani nejezdí na zápasy, anebo na ně jezdí jako turista a nehlásí se ke zbytku vedení. Manželství Kubíčka a Gajdy v zásadě čeká na jiskérku, která by byla zámínkou k oficiálnímu rozvodu. Dlouho je pospolu drží vztah k ambicióznímu Josefu Lébrovi, jehož snahu stát se pánem zeměkoule společně brzdí. Jenže ta jiskra přichází v nečekaný okamžik: Do této své zatím poslední pohárové sezóny, o které je řeč, ovšem Sigma proklouzla v posledním kole v utkání se Střížkovem. Ano, s tím Střížkovem, který se o pár měsíců později rozpoutá jednu z největších korupčních kauz v dějinách českého fotbalu.

2013: Korupční kauza a definitivní rozvod

Josef Lébr se z Mostu přiženil do rodiny pana Bahůnka, jednoho z vysokých funkcionářů koncernu Sigma. V průběhu let vydělal nějaké peníze a začal se v Sigmě více angažovat. Jeho mocenské ambice byly v jednu chvíli už natolik okaté, že Gajda s Kubíčkem založili akciovku První olomoucká investiční, aby Lébrově chuti po moci postavili hráz. Byla to poslední manažersky brilantní spolupráce pánů Kubíčka a Gajdy, protože už tehdy pochopili, kam by to celé mohlo dospět.

Mimo hlavní linii děje se mezitím odehrává jiný příběh - kauza Andrův stadion. Za Jiřího Kubíčka z vlastních zdrojů zrekonstruovaný, jednoduše tak, že Sigma prodala komerční prostory uvnitř budoucích tribun a tím si zajistila financování stavby. Manažersky geniální, narozdíl od jiných podobných staveb v Česku Andrák ke své modernizaci vlastně nepotřeboval veřejné peníze a dokázal se ufinancovat sám. To je velmi podstatný bod celého příběhu, protože o pár let později se dozvíme, že stadion na sebe najednou vydělat neumí.

Korupční kauza se Střížkovem přinesla nejen definitivní rozvod Jiřího Kubíčka a Jaromíra Gajdy, ale i obrovské finanční problémy pro celý klub. Kubíček si odnesl z rozvedeného manželství zlatý padák, povídá se, že sedm milionů. Pokuta disciplinárce byly další miliony, právník Konečný jistě také nehájil klub zadarmo a jako charitu. Klub opustili někteří sponzoři. A jestliže klub do té doby nikomu nic nedlužil a hospodařil s vyrovnaným rozpočtem někde na úrovní 75 milionů ročně, najednou se objevil problém. A tak se stalo, že s nabídkou první půjčky ochotně přispěchal - Josef Lébr... Stejně jako pověstný Provident, když jste takhle bez práce, ale chcete si jet na nádhernou dovolenou.

Dluhy Lébrovi a vynucený prodej stadionu

Pravda - prodej tréninkového areálu i samotného stadionu nebyl jen dílem nesplácených půjček Josefu Lébrovi. Celou transakci léta chystal a legalizoval územní plán. Ten platný od podzimu 2014 tak nějak vynechal "kategorii sportoviště" v typech území a zavedl pouze "plochu smíšenou", nebo tak nějak. Ta má hned několik možných typů využití, přičemž na prvním místě je - výstavba. V zásadě šlo o velmi lukrativní parcely v centru města, a územní plán už v roce 2014 tedy s komercionalizací do té doby sportovních ploch počítal - kdyby ne, nenakreslil by jeho zpracovatel v podstatě středovým kruhem tréninkového hřiště novou plánovanou ulici. Je pravděpodobné, že radní, kteří si nový uzemní plán tehdy nechali zpracovat, neměli tou dobou ještě konkrétního kupce, ale záměr vzít veřejnou plochu a předělat ji zcela legálně na prostor k investiční výstavbě je naprosto evidentní. Za co jiného už by měl politik jít do tepláků, než za tohle.

Ale zpátky do účetnictví klubu, který se těžce vzpamatovával k korupční kauzy: mezi členy představenstva se rozhořel boj. Především Robert Runták kategoricky odmítal, aby se klub zadlužoval na úrok. Neuspěl - a tak začalo zadlužování klubu vůči Josefu Lébrovi. Zlé jazyky říkají, že Gajda je výborný účetní, ale prachbídný ekonom - a dluhy Lébrovi tak po krátké době přesáhly neúnosných padesát milionů. To v situaci, kdy se klub potácel ve druhé lize a marketingové prostředky od STES činily asi deset procent někdejšího objemu. Pak už nebylo kde brát.

Kde vzít prachy? Prodáme pozemky...

Peníze Lébrovi bylo třeba uhradit - podle některých svědectví byly podmínky půjček nastaveny tak, že kdyby k úhradě nedošlo, klub by nedostal licenci pro další soutěžní ročník. Naráz se začal hasit požár, a jediné, co mělo nějakou hodnotu, byly pozemky. Tím lépe, že územní plán je doslova a do písmene nachystal a legalizoval k prodeji. Část se urychleně prodala panu Petrlemu, a za 55 milionů se obratem prodala i umělka Hubáčkovi s Morávkem - prý pod cenou, ale termín všechny tlačil.

Jenže "fenomén Lébr", který se prezentoval jako "majitel klubu" už v době, kdy z něj vlastnil ubohá dvě procenta, se ukázal být vpravdě nesmrtelný: nejprve jako pravý obchodník přispěchal do klubu v problémech s penězi na úrok a manévr několikrát zopakoval, a každý slušný klient Providentu by očekával, že po splacení dluhu je osobně svobodný. Jenže Lébra neodstraníš: stačil si totiž smluvně pojistit, že s jakýmkoli budoucím prodejem akcií jiných akcionářů musí osobně souhlasit, jinak k prodeji nedojde!

Zde stojí za krátkou zmínku osoba Roberta Runtáka: ten je v podstatě od počátku svého působení v klubu ve vyhroceném vztahu s Lébrem, protože proti praktikám, jako je půjčování peněz na úrok, otevřeně bojuje. Jejich vzájemný konflikt skončil rezignací Runtáka a jeho odchodem z klubu. Uhrazením dluhu Lébrovi ale tato rozporuplná postava z klubu nezmizela: sice už nevlastní ani akcii, pořád je ale členem výkonného výboru, a především má ve smlouvě zakotvenou blokaci prodeje jiných akcií bez svého souhlasu. Jinými slovy, odešel z klubu, ale přesto si udržel v podstatě neomezenou moc. Vítejte v Olomouci, anebo doma u Chucka Norrise.

Prodej klubu: Zlámal? Urbanec? Nebo nikdo?

Za této neutěšené situace, kdy se Sigma Olomouc probíjí z druhé ligy zpátky do první a neprožívá zrovna nejlehčí období, se začíná poprvé nahlas uvažovat o prodeji klubu a nalezení investora. V průběhu poměrně krátké doby se jich objevuje hned několik. Celá ta jednání jsou ale taková divná, a něco na nich nehraje: klub nejprve půl roku vyjednával s panem Zlámalem, aby po této době naráz zjistil, že je Zlámal ve střetu zájmů. Jednání tak ztroskotala. Po několika dalších jménech, která proběhla mediálním prostorem, byl posledním zveřejněným zájemcem opavský Lukáš Urbanec. Proběhlo to jako podle kopíráku: po půl roce vyjednávání naráz kdosi na klubu zjistil, že Urbanec nejspíš nemá tolik peněz. Ten podle našich informací aktuálně jedná s domácí Opavou a na Sigmu už nejspíš zanevřel.

Proč takové podivné jednání? Protože se mezitím stalo něco, co nikdo nečekal: klub, který se dvě sezóny plácal ve druhé lize s Vlašimí a s Třincem, klub, který se vlastně nikdy pořádně nevzpamatoval z následků korupční kauzy a rozvodu Gajdy s Kubíčkem, naráz začal vyhrávat. Výborná práce sportovního úseku, citlivý čich na hráče sportovního ředitele Mináře a vpravdě kouzelnická trenérská hůlka Václava Jílka způsobily, že Sigma Olomouc se jako nováček dlouho pohybovala na druhém místě ligové tabulky, dvě kola před koncem je stále třetí s jistotou evropských pohárů a všech těch milionů, které z toho plynou.

Poslední odstavec je proto jen otázkami, nikoli konstatováním: Za situace, kdy peníze z pohárů už jistojisstě přitečou - má vůbec ještě někdo zájem klub prodávat? Chce se někdo dělit, když nemusí? Je jednání s panem Urbancem, které má údajně (jedna paní povídala...) mít svoje druhé kolo, jen naooko, nebo doopravdy? Blízká budoucnost jistě na všechny otázky odpoví.

Vlastimil Blaťák

Další články