Pozor na pandemii: Česká politika je infikovaná virem a já neznám vakcínu

V politice jsou nejpodstatnější témata. Nebo spíš to, kdo je jejich nositelem. Z principu věci odmítám politiky jako nositele a určovatele témat; vnímám je jen jako dočasné veřejné zaměstnance, kteří mají splnit zdola daný volební program, a potom zase jít. Vím, že moje naivní představa a realita jsou odlišné věci. Kam to ale vede, pokud se politicky ambiciózní jedinec rozhodne zase něco vymýšlet, máme bohužel na stole. Víc, než kdy jindy.

Laskavý čtenář mi odpustí nepřesnou chronologickou strukturu - o ni totiž stejně nejde. Na počátku byla migrační vlna, a názory na ni, různé a ještě různější. Od všeobecné pomoci trpícím a utíkajícím před válkou, až po úplné a panické odmítání všeho, co zavání Arabským poloostrovem. Potud dobrá - představa, že v ulici, kdy bydlím, většinově vystřídá moje sousedy eskadra vousatých chlapíků, od nichž nevím, co čekat, a zástup černě zahalených žen, mě moc neláká. Pokud to máte stejně, vítejte na jedné lodi - a bavme se o lepší ochraně hranic, nebo o úpravě azylové politiky.

V tomto okamžiku ale do hry vstupuje politicky ambiciózní jedinec. A z jednoduché věci vytvoří sajrajt, který pošpiní, a to na dlouhá léta nenávratně, celé politické myšlení. Ti jedinci byli dva - Tomio Okamura a Martin Konvička. Vypustili džiny z lahve a z celkem jednoduché debaty o míře, ve které uprchlíky ano nebo ne, spáchali ideologii, která otrávila politiku. Mě osobně především vadí, že otrávila pravicové strany. Stala se jedem, který je navíc nakažlivý, a infikoval volební programy a myšlení lidí.

Náhle to nebyla debata o ochraně hranic (ČR nebo Unie jako celku), ale tak to je, když ideologie vznikají shora (neměly by, nikdy). Náhle jsem se z diskusí a velmi podivných médií začal dozvídat o Všeslovanské unii a o "panu prezidntoci Putinovi", ale co bylo nejhorší, téma postupně převzal mainstream. Náhle byl veřejný prostor plný debat o vystoupení z Unie, a dokonce Svobodní, úžasný think tank pravicové politiky, začali opouštět ekonomický argument a nahradili jej v mnoha případech šovinistickým. Také ODSka, kterou jsem po letech v opozici a po odsunutí Kosatíka do sfér zapomnění pomalu začínal rehabilitovat, neudělala nic lepšího, než že se vlastenecky spojila s panem Valentou a jeho vyšinutými postoji k čemukoliv (stačí si pročíst jeho facebook). Náhle jsem se začal dozvídat o tom, že za všechno zlo světa mohou neziskovky (!!!). Začal jsem se dozvídat, že gayové a lesby jsou vlastně ta nejhorší špína této společnosti; dokud to psali v diskusi na Aeronetu, vem to čert - v momentě, kdy jsem se to začal doslýchat od jinak inteligentních lidí, zbystřil jsem. Když potom z hrobu začali vylézat Čunek a Sládek, věděl jsem, že je zle.

A po pravdě - nebojím se opilecké a vůči východu podlézavé politiky Miloše Zemana, protože ten pán je starý a nemocný. Stejně tak se nebojím Andreje Babiše a jeho kosteleckých pařátků; i jemu je 62 let a moc dlouho už tady agrofertovat nebude. Bojím se infekce, vůči níž neexistuje vakcína. Infekce, kterou se nakazili lidi, od kterých bych to nečekal. A bojím se, že léčba bude dlouhá a bolestná.

Vlastimil Blaťák