Strach obchází radnici: Když to nefunguje, nebudeme do toho radši jebat...

Musíte místní komunální politiku v Olomouci chvíli sledovat, napříč volebními obdobími a generacemi politiků, abyste pochopili pozadí některých rozhodování. Mnohdy to není snadné. Je těžké jmenovat konkrétní kauzy, protože každá z nich má svoje vlastní specifika a žádný příklad není přesně modelový. V principu jde ale o to, že radní a zastupitele obchází čirá hrůza z toho, přiznat chybu. Co kdyby se totiž zastavily stavební práce...

Je vcelku jedno, jestli máme na srdci silnici na Svatý Kopeček, nebo protipovodňovou etapu 2b, nebo eventuální rušení zahrádek na Nových sadech, nebo cokoli jiného. Vesměs jde o projekty, trpící nemocí dotačního "potravinového řetězce": jejich realizace se počínaje nápadem, přes zpracování studií až po čerpání peněz z Bruselu a vlastní realizaci, táhne několik volebních období. Moderní společnost tento princip samovolně vyvinula proto, aby jedna garnitura vlastně ani nemohla ze dne na den změnit všechno, co si usmyslí, a aby existovala v průběhu let možnost jakési revize a kritiky. Co ale vcelku dobře funguje na celostátní úrovni, a přijmout kvalitní zákon skutečně JE běh na velmi dlouhopu trať, na regionální úrovni, závislé na dotacích, systém naopak nefunguje. Pokud od počátku obsahuje chybu, všechno jede dál, protože co kdyby se nedejbože nestihlo vyčerpat a zastavily se stavební práce. Ta smrtelná hrůza, která obchází radní a zastupitele při JAKÉKOLI debatě o čemkoli, co je veřejně kritizováno, je cítit i přes mrtvolné obrazovky při online přenosech ze zastupitelstva. Do svědomí si každý sáhne sám a čerpači dotací nejvíc.

Vlastimil Blaťák