Zde může být vaše reklama.

Šílený konopný „velekněz” žaluje Večerník. A co na to kozel!?

Šílený konopný „velekněz” žaluje Večerník. A co na to kozel!?

22. 02. 2017 - 00:00

Pozor, jedná se o článek staršího data a pod předchozím vydavatelem novin. Uvedené informace již nemusí být aktuální.

Ten nápad jmenovat svého kozla pastrorem Konopné církve mohl mít opravdu jen Dušan Dvořák. Od ledna 2017 patří i Hanácký Večerník mezi ty desítky a možná stovky těch, kteří jsou veleknězem žalováni, a pokud byste cokoli z tohoto textu nechápali, jste zřejmě jen málo zhuleni.

Protože právě dnes, 23. února (to jest, jeho řečí, na výročí založení Lidových milicí a taktéž na výročí odmítnutí jeho patnácté ústavní stížnosti) se sluší napsat, jak to doopravdy je: Dušan Dvořák zešílel. Je nemocný a ztratil soudnost.  Nechceme se mu posmívat, onemocnět můžeme všichni. Chceme ale a musíme varovat všechny, kterým by hrozilo třeba upadnout do spárů „Konopné církve”, protože čím nemocnější Dvořák je, tím intenzivněji se snaží být veřejně činný.

reklama poutak

Konopí je lék. A Dvořák je blázen
Jak říkají huliči, největší překážkou legalizace konopí v Česku jsou veřejné projevy Dušana Dvořáka. Když mu předseda Ústavního soudu Rychetský odmítl už asi patnáctou ústavní stížnost, nenapadlo ho nic lepšího, než přemýšlet, jak dát podnět ke zbavení Rychetského svéprávnosti, a jak požádat Univerzitu Palackého, aby Rychetskému za trest vzala nějakou univerzitní cenu. Univerzita se tím šílenstvím pochopitelně  vůbec nezabývala, tudíž ji (překvapivě...) zažaloval. Ostatně žalob na všechno a na všechny rozeslal jen letos možná už několik desítek, a Hanáckému Večerníku je ctí, v jaké společnosti se tímto ocitl. Samozvaný velekněz neexistující Konopné církve, který se pyšní neexistujícím akademickým titulem za jménem MMCA, který sám sobě udělil, se totiž stále ještě domnívá, že terapie cannabisem prospívá jeho duševnímu zdraví.

Proč je nebezpečný a proč před ním varujeme
Považujeme za svou novinářskou povinnost před ním občany důrazně varovat. Všechny, jichž by se to mohlo týkat. On sám je totiž zakladatelem celé řady takových divných „nevládních organizací” (čti: obyčejných spolků), v nichž je obvykle jen obyčejným členem, ale ve stanovách spolků sám sebe jmenoval obecným zmocněncem. Jinými slovy, za nic nenese zodpovědnost, ale všechno může. Všechny ty spolky pak utvořily prapodivnou asociaci Open Royal Academy se sídlem někde v Jižní Americe, a „velekněz” tak spáchal natolik šílený spletenec vztahů a natolik znásilnil jinak vcelku jednoduché spolkové právo, že neuváženým spolčením se s některou z těchto „nevládních organizací” v podstatě nevědomky souhlasíte s tím, že svým jménem zakládáte prapodivné církve, útočíte na předsedu Ústavního soudu a že je vaším jménem jednáno v právních kauzách, o nichž možná ani nemáte tušení. S obrovskou oblibou o sobě šíří legendu o spravedlivém muži, stíhaném v nespočtu kauzách tou zlovolnou justiční mocí; nedodává ale, že v podstatě všechny tyto soudní spory sám nadšeně iniciuje. Dvořák navíc nepracuje, žije z invalidního důchodu, a hledá cesty, jak se dostat k penězům. A je v tom velmi vynalézavý. Piráti by mohli vyprávět...

Jak se pokusil obrat Pirátskou stranu
V roce 2010 lety kandidoval Dvořák jako lídr Pirátské strany v Olomouckém kraji. Volby projel. O několik let později Piráti ve volbách uspěli a obdrželi proto jakýs takýs příspěvek od státu. Zde Dvořákův příběh kromě vyčůranosti na -ntou ukazuje i značnou asociálnost a model toho, jak proti sobě dokáže poštvat v podstatě jakoukoli sociální skupinu a donutit ji, aby ho vyobcovala. Napsal tehdy na předsednictvo Pirátů, že vlastně jenom on je tím jediným spravedlivým bojovníkem za legalizaci, a že se dozvěděl, že Piráti disponují nějakými penězi, a že si tedy tímto činí nárok na dvacet tisíc, aby mohl financovat své soudy (podle všeho se jednalo o proces, v němž mu měla být omezena svéprávnost). Piráti toto odmítli, a Dvořák je následně chtěl žalovat o jeden milion korun. Ano, čtete správně: žalovat je o milion.
Jen namátkou a výběrově z dalších jeho kauz: V roce 2014 skončil těžce opilý na záchytce. Po ošetření záchytku jak jinak než zažaloval, prý že mu rozbili brýle. V roce 2016 se pokusil založil Konopnou církev, aby mohl „takovýmdle tutanům dávat marihuanu in nomine cannabis, hele”. Ministerstvo kultury jeho návrh na registraci zcela pochopitelně odmítlo. Dvořák pak ministerstvo také zažaloval. Veškerá jeho podání k soudům, a jsou jich desítky, jsou přitom plná těch nejtvrdších urážek i vůči těm, od nichž žádá spravedlnost - Justičně-exekutivní mafie, plná soudců bolševiků, páchající zločiny a kázající bludy, je v podstatě autentická citace z většiny jeho podání. Dalo by se pokračovat  v podstatě donekonečna - ale uvedené úplně stačí k tomu, aby obraz, který sám sobě buduje - o nebohém trpícím muži a oběti systému - dostal vážné trhliny. „S Dušanem Dvořákem jsme v počátku spolupracovali v otázkách legalizace a dokonce za nás kandidoval ve volbách. Následně jsme vzhledem k jeho přístupu a převážně způsobu jednání a komunikace spolupráci přerušili. Pokusy najít znovu společnou řeč čistě v oblasti legalizace bohužel opakovaně selhávaly, převážně kvůli jeho nepředvídatelnému chování, které bohužel přetrvává do dnešní doby a skutečně balancuje mezi prosbami a různými převážně emailovými výhrůžkami a šířením pomluv a manipulací. Z komunity zabývající se legalizací slyšíme dlohodobě reakce a podobné zkušenosti, které máme my,” říká k celé věci předseda Pirátů Ivan Bartoš.
Dvořák zřejmě trpí tím, že jej všechny sociální skupiny dříve nebo později vyobcují. Touha po uznání je ale tak silná, že začal sám sobě vymýšlet tituly: „Konopný guru” (jímž není a nikdy pro nikoho nebyl...) je ještě slabá káva. Později si vymyslel neexistující akademický titul „MMCA”, kterým se podepisuje i na úřední listiny a soudní podání. Ješte později pak při pokusu o založení Konopné církve přijal sám ze svých vlastních rukou titul „velekněze”; dlouhá řada dalších lidí v jeho spolcích (někteří o tom možná ani nevědí...) jsou nyní „pastory” nebo něčím takovým, vedou „farnosti”, které neexistují. Pastorem by údajně měl být i Dvořákův kozel, kterého má na zahradě, a údajně učinil nějaké pokusy nechat kozla vyplácet státem coby kněze.

Dvořák žaluje Hanácký Večerník. Co my na to? Nic
Když nám dorazila žaloba pana Dvořáka, nešli jsme ji konzultovat s právníkem, nýbrž s psychiatrem. A to v dobrém. Pokud je totiž někdo prokazatelně nemocný, nepřejeme si jeho porážku; přejeme si jeho důslednou a pokud to bude nutné, i ústavní léčbu, uzdravení v rámci možností, a jsme ochotni mu v tom pomoci.
Jeho averze vůči Hanáckému Večerníku vznikla v zásadě v době, kdy jsme publikovali článek o tom, že neúspěšně zakládá tzv. Konopnou církev a prohlašuje se veleknězem, a dále, že si vymýšlí akademické tituly, jimiž by se mohl zdobit, aby si dodal vážnosti (kterou nemá). Jistěže nikomu není příjemné číst si pravdu, a proto jsme jím byli hned několikrát otitulováni jako „Stráž Lidu” anebo dokonce „Mein Kampf”, podobně jako si s ním svoje užívají všichni ti „soudci bolševici”, a tak pořád dokola, a tak stále.
Až po uzávěrce tohoto vydání bylo pravděpodobně rozhodnuto ve dvou kauzách - za prvé v té, jestli bude Dušan Dvořák částečně zbaven svéprávnosti, za druhé v té, jestli za opakované pěstování drog půjde na deset let do vězení. My doufáme, že do vězení nepůjde, ale za nekompromisní léčbu (nikoli konopnými jointy)  se doopravdy přimlouváme.

Proč tento hanopis a proč máme potřebu před ním varovat veřejnost
Protože je nadaný nějakým kouzlem osobnosti a dokáže i velmi vzdělané lidi opít rohlíkem. Protože začne žádat o podporu ve svém konopném „boji”, a pokud se mu takového daru pomoci dostane, umí jej zneužít - a těch zneužitých je jenom v našem regionu spousta. Protože mu lze napoprvé uvěřit pohádku o týraném bojovníku za svobodu, který je nespravedlivě stíhán. Protože vám bude tvrdit, a sežerete mu to i s navijákem, jak se celá soudní a exekutivní mašinerie v podstatě domlouvá na tom, aby mu znemožnili tak samozřejmou věc, jako léčit konopím. Protože jakmile mu vyhovíte a lidsky pomůžete, nabídnete prst, sežere vám ruku. Protože je to obvykle formou podpisu nějaké šílené plné moci nebo neuvěřitelného zmocnění, třeba k nějakému soudnímu podání, čímž se nevědomky dostanete do soukolí nepřehledné změti jeho mnoha „nevládních organizací”, a zkuste si pak nesouhlasit třeba se založením Konopné církve - stihne vás žaloba, tak jako mnohé před vámi, pravděpodobně žaloba o peníze, které se snaží získat. Protože Dušan Dvořák, i přes svou prokazatelnou nemoc, která nezaslouží trest, ale pochopení a citlivou léčbu, je mimoto nejen podle názoru redakce  vysoce společensky nebezpečný, a cítíme povinnost před ním varovat všechny důvěřivce a všechny ty, kteří jej neznají, i kdyby nás to mělo stát další žalobu.
Dušan Dvořák není ani konopný guru, ani „capo di tuti capi cannabis therapy”, a už vůbec není velekněz. Sporné je i to, zda je skutečně „adiktolog”, jak všude uvádí. A jeho kozel jistě není pastorem. To jen jeho fantazie pracovala trochu víc, než by bylo zdrávo. Jedná se v jádru o dobrého muže, byť šíleného, který jen si neuvědomuje, že škodí a že překračuje hranice. Nenaleťte mu - ale pomozte mu, bude- li to nutné. Bůh vás za to bude milovat. I my jsme ochotni mu pomoci.

Vlastimil Blaťák

Další články