Zde může být vaše reklama.

V Litovelském Pomoraví se brzy zřejmě budou muset vykácet všechny jasany

V Litovelském Pomoraví se brzy zřejmě budou muset vykácet všechny jasany

25. 01. 2017 - 00:00

Pozor, jedná se o článek staršího data a pod předchozím vydavatelem novin. Uvedené informace již nemusí být aktuální.

V Litovelském Pomoraví zřejmě v dohledné době hrozí vykácení všech jasanů. Věc, o které se nahlas zatím příliš nemluví, má na svědomí houbovité onemocnění těchto stromů zvaneé chalara.

Máte na zahradě jasan? Opadávají mu větvičky, chřadnou listy, vytvářejí se rakovinné nádory a praskají kmeny? Má chalaru, tedy nemoc, která jej zahubí. Bohužel.
Odborně se tato nemoc nazývá nekróza jasanu (Hymenoscyphus fraxineus), ale více je známá pod jménem Chalara fraxinea. Jde o houbu, která byla do Evropy zavlečena pravděpodobně z Asie, kde může koexistovat s tamními jasany, protože ty měly s houbou společnou evoluci, tudíž jsou na ni imunní. Zde houba pomáhá rozkládat uschlé a spadlé části stromu. Evropské jasany bohužel tohle nezvládnou, a tak se staly jedním z nejohroženějších druhů stromů v Evropě.

Strom usychá. Nelze mu pomoci
Největším problémem celé této nemoci je to, že se šíří vzduchem. Předpokládá se, že jeden strom dokáže nakazit další ve vzdálenosti až několika kilometrů. První známky této choroby našel polský vědec už v roce 2006. Největší boj proti chalaře nastal ve Velké Británii v roce 2012, kam byla nemoc také zavlečena a kde se v rámci snahy ochrany jasanů vykácelo až 100 000 stromů. Bohužel to nepomohlo. Biologická ochrana totiž není a nemoc se šíří dál. Pro nás je špatná zpráva ta, že se nemoc vyskytuje na těch nejhojněji u nás zastoupených druzích – tedy jasanu ztepilém (Fraxinus excelsior) a jasanu úzkolistém (Fraxinus angustifolia). Dobrá zpráva je, že šíření choroby se dá zpomalit skutečně pilným hrabáním napadeného listí pod stromem, protože právě na uschlém a spadlém listí se kultivuje první stádium houby, která následně napadá stromy. I proto jsou stromy ve městech, kde se pod stromy listí pečlivě shrabuje, méně ohrožené a napadené než lesy, kde není nic takového možné.

Celý text v tištěném vydání Hanáckého Večerníku 26.1.2017

Další články