... na hlavu nám padá omítka, a my si za vypůjčené peníze pořádáme ples!

Legendární hláška Josefa Kemra ze stejně legendární pohádky S čerty nejsou žerty je, zdá se, pár desítek po jejím natočení naráz vcelku aktuální. Tehdy nebyla. Jenže dnes máme veřejnou správu zadluženou až po uši, ale pranic to obvykle nebrání tomu pořádat za veřejné peníze plesové veselice. Ještě že se na nich neháže po ženiších pozlacenou koulí, chce se mi dodat.

Kolik je zadlužené město Olomouc, je obecně známo. Zadlužený je i kraj, a bohužel i naprostá většina větších měst v regionu. Důvody jsou různé, mezi jinými převažuje nutnost spolufiunancování všech těch evropských dotačních titulů, megalomanské stavby akvaparků, a podobně. V koalicích jen těžko najdeme politika, který by tomu všemu dokázal včas říci NE. Na plesy ale máme vždycky.

Jenže není to jen o dluhu. Zásadnější otázka zní: Máme veřejnou správu od toho, aby pořádala plesy? Osobně jsem přesvědčen, že rozhodně ne. Očekávám od svých volených zástupců a mnou placených úředníků práci, a nikoli veselení se a zvaní si hvězd showbyznysu na své akce za moje prachy. Ještě víc mě vyděsí, pokud se takový ples jmenuje "reprezentační". Nevím, jak vy, ale já se dokážu reprezentovat docela dobře sám, a nepotřebuju k tomu ani představitele města, ani kraje, tím méně na plese.

A tak čekám, kdy nadejde ten den a kdy povstane mezi regionálními politiky takový, který tomu učiní přítrž. Není to otázka ani pravice, ani levice, ani ničeho podobného. Je to otázka zcivilnění veřejné politiky, jejího uvedení do normálního stavu a vůbec paradigmatu, podle kterého veřejným zaměstnancům okázalost nesluší, a za cizí už vůbec ne.

Vlastimil Blaťák