Ve své kariéře nastupoval za Sydney United, Western Sydney Wanderers a Central Coast Mariners. Od roku 2023 pak působil v Bayernu Mnichov, nejprve v týmu do 19 let a poté v rezervním mužstvu. Před minulou sezonou vyrazil do chorvatského NK Rudeš za pravidelným herním vytížením. V uplynulém ročníku odchytal 19 utkání a se svým týmem postoupil do nejvyšší chorvatské soutěže.

„Anthony je pro nás především investicí do budoucnosti. Je to brankář, který prošel jednou z nejlepších akademií v Evropě. Velmi si vážíme, že si vybral právě Sigmu Olomouc jako klub, který jej dokáže dále rozvíjet,“ řekl předseda představenstva Ondřej Navrátil.

Tadeáš Stoppen dostal povolení, aby se zapojil do přípravy s Artisem Brno. Forma jeho případného působení v týmu prvoligového nováčka je aktuálně v řešení. Dvaadvacetiletý Stoppen prošel v Sigmě dorosteneckými kategoriemi a v květnu roku 2022 si už jako osmnáctiletý odbyl svůj prvoligový debut v zápase s Mladou Boleslaví. V nejvyšší soutěži má na kontě 28 utkání a vychytal pětkrát čisté konto.

Malá šance na oplodnění

V mláďata sice chovatelé celou dobu doufali, ale moc velkou šanci na úspěch olomouckému páru nedávali, a to hned z několika důvodů.

Při říji tento příliš náruživý samec kousal samici do ocasu, což je ostatně i důvodem, proč má samice nyní kratší ocas. Po nepříjemné zkušenosti tedy nemusela být samička znovu ochotná se pářit. Olomoucká panda je navíc drobná, její hmotnost je 3,5 až 4 kilogramy, což je při spodní hranici normy pro tento druh. Posledním faktorem je umístění výběhu v návštěvnicky nejfrekventovanější části zoo. Z těchto důvodů byli olomoučtí chovatelé při nálezu mláďat opravdu velmi překvapení. 

Pandy červené rodí obvykle počátkem června. Říje probíhá během zimy, při níž pandy pískají velmi vysokým hlasem.

Panda je ohrožený druh

Panda červená je vedena v Červené knize jako ohrožený druh. Počet zvířat ve volné přírodě se odhaduje na 10 tisíc jedinců a stavy stále klesají. Ohrožena je ztrátou přirozeného prostředí – odlesňováním a nelegálním lovem (pytláctvím). Pandy velmi obratně šplhají. Odpočinek tráví v korunách stromů, kde hledají bezpečí před predátory. V ohrožení strnou a předstírají smrt. Pandy jsou schopny stát na zadních nohách jako člověk po dobu až 30 sekund, některé takto urazí i několik metrů. Své teritorium si značí trusem, močí a výměšky z análních žláz. Vyvinul se u nich „šestý prst“, palec navíc, který je tvořen výrůstkem zápěstní kosti a umožňuje lepší uchopování větví a větší stisk.

Kapacita dětských prohlídek je omezena na maximálně 15 dětí v doprovodu rodičů, proto hrad doporučuje rezervaci. Vstupné činí 100 korun za osobu. Místo je možné rezervovat telefonicky na čísle 725 718 059 nebo e-mailem na adrese plhakova.jana@npu.cz.

O několik dní později, ve středu 15. července 2026, zavítá na hrad Šternberk Letní kino na kolečkách. Na dolní louce v hradním parku, v prostoru bývalého letního kina, promítne novou českou komedii Po večerce. Projekce začne po setmění, přibližně ve 21.30, areál kina bude otevřený už hodinu před promítáním.

Vstupenky budou v prodeji na místě za 150 korun. Pro diváky budou připravené lavice, pořadatelé ale doporučují vzít si s sebou také piknikovou deku k sezení na trávě. Na místě bude k dispozici občerstvení včetně popcornu, piva, limonády a vína.

Komedie Po večerce vypráví příběh Kráti, manažera na pokraji vyhoření, který se na prosbu nemocného otce ujme vedení zchátralého letního dětského tábora, kam kdysi jezdil jako dítě. Návrat na známé místo mu přinese nejen řadu konfliktů, ale i setkání s dávnou láskou a šanci na nový začátek.

Soutěž probíhala ve Zlatém sále Muzikvereinu, na doposud nejkrásnějším místě, kde měla Andromeda možnost vystupovat. Před porotu, ve které zasedly uznávané špičky sborového světa, předstoupila se skladbami Alleluia, Petites Voix No. 1 & 2 (povinné skladby pro kategorii „treble choir“), Hoj hura hoj, Vynášení smrti, Ten minutes of quiet a Chilli con carne. Olomoucký sbor zaujal porotu nejen technickou připraveností, ale především výrazem a srdečným prožitkem. A v neposlední řadě také provedením skladby Ten minutes of quiet, kterou děti zpívají zcela samy, bez sbormistryně. Po soutěžním vystoupení jeden z porotců jen těžko hledal slova. Dětí se nakonec zeptal: „Vy zpíváte rádi, že?“ Když odpověděly, že ano, dodal už jen prosté: „Je to vidět. Děkujeme.“ Právě tato bezprostřední reakce podle sbormistryně Hany Vyroubalové nejlépe vystihla atmosféru celého vystoupení a dala dětem nenahraditelnou zpětnou vazbu, jak dokáží oslovit publikum.

Velkým oceněním bylo také zařazení Andromedy na závěrečný Gala Winners’ Concert, kam porota vybírá jen nejvýraznější účastníky festivalu. Mezi sbory zde Andromeda vystoupila po boku souborů z Kanady, Nového Zélandu a Belgie. Pro děti to znamenalo další silný okamžik – zazpívat si tentokrát ve Velkém sále vídeňského Konzerthausu, tedy na pódiu, které je pro většinu mladých zpěváků téměř nepředstavitelným snem. Následné slavnostní zakončení festivalu v atriu vídeňské radnice už pak bylo skutečnou třešničkou na festivalovém dortu.

Kromě soutěžního vystoupení a účasti na závěrečném koncertu festivalu měla Andromeda na programu také dva hodinové koncerty – v ORF RadioKulturhaus a v Michaelerkirche. Velmi obohacující zkušeností byly také dva hlasové workshopy, které děti absolvovaly pod vedením dvou členů odborné poroty – Jimmyho Chianga a Mariany Rosas.

„Byla to obrovská zkušenost nejen umělecká, ale i lidská. Vídeň s námi tentokrát zažily i nové děti, pro které to byl první takto velký zahraniční festival, a zase se tak rozšířil okruh společných zážitků, na kterých může sbor dál růst. Obrovskou zodpovědnost jsme cítili také k porotě, ve které zasedly skutečné světové kapacity. Děti si navíc rozšířily obzor i směrem k orchestrům, slyšely špičkové soubory z různých zemí, navazovaly nová přátelství a přirozeně si procvičily i cizí jazyky. A když jsme si vyzkoušeli zpívat v dosud největším i nejkrásnějším sále, v jakých jsme kdy stáli, byl to pro všechny opravdu velký zážitek,“ říká sbormistryně Hana Vyroubalová.

A stejné pocity festival zanechal i v dětech. „Byl to moc povedený zájezd. Z pohledu pěveckého i z pohledu kolektivu. Program byl perfektní, pořád jsme se bavili,“ shodují se Matěj Šíma, Anna Zavadilová a Lucie Šnévajsová. „Nejvíc jsem si užila samotnou soutěž a možnost zpívat ve Zlatém sále. Workshopy byly fajn ozvláštnění a mohli jsme se zase naučit něco nového. Celý festival měl moc přátelskou atmosféru. Moc jsem si ho užila,“ dodává Eliška Poděbradová.

Úspěch ve Vídni potvrzuje, že Andromeda dlouhodobě roste a dokáže obstát i v silné mezinárodní konkurenci. Pro děti znamená podobná zkušenost mnohem víc než jen diplom a umístění – odvážejí si inspiraci, motivaci i nezapomenutelné okamžiky. A pro Olomouc je to další krásný důkaz, že zde mohou vyrůstat mladí lidé, kteří se s radostí a kvalitou dokáží prosadit na prestižních evropských pódiích.

Účast na Summa Cum Laude Andromedě umožnili nejen obětaví rodiče mladých zpěváků, ale také dotace a sponzorské dary, které poskytli Olomoucký kraj, statutární město Olomouc, Galerie Šantovka, Česká podnikatelská pojišťovna, DS+GEO projekt, Benefit Investment – Jiří Lux.

Nikam necestovali obránce Jakub Elbel, který je stále šetřen etickou komisí, zraněný útočník Jásir Nour a také útočník Dembe, který si nestačil vyřídit formality nutné k pobytu v České republice tak, aby stihl začátek přípravy. Doma zůstal také brankář Tadeáš Stoppen. „Hráčů jsme chtěli vzít více, ale někteří jsou zranění. Protože nebudou moct absolvovat žádný tréninkový proces, přistoupili jsme k tomu, že jsme je nechali v Olomouci, kde budou mít odpovídající režim. Budou v péči fyzioterapeutů a kondičních trenérů, kteří s nimi budou pracovat. V případě Tadeáše Stoppena řešíme jeho působení v jiném klubu pro větší herní vytížení,“ uvedl Hapal.

„Máme necelé tři týdny do prvního mistrovského utkání. Pokud jde o tréninky, na soustředění půjdeme s intenzitou trochu dolů a více se zaměříme na herní složku. Oba zápasy v Rakousku budeme chtít odehrát co nejlépe a dobře se připravit na ligu,“ uvedl Hapal.

Aktuální kádr SK Sigma:

Brankáři: Patrik Berka, Matúš Hruška, Jan Koutný.

Obránci: Matěj Hadaš, Jan Král, Louis Lurvink, Matúš Malý, Stephane Noumbissie, Filip Slavíček, Abdoulaye Sylla.

Záložníci: Péter Baráth, Michal Beran, Ahmad Ghali, Dario Grgić, Dominik Janošek, Jakub Jezierski, Fabijan Krivak, Jiří Spáčil, Jáchym Šíp, David Tkáč.

Útočníci: Jan Kliment, Jan Fiala, Hilmir Mikaelsson, Matěj Mikulenka, Antonín Růsek, Václav Sejk.

Program zápasů:
13. července (18.00): SK Sigma Olomouc - Shabab Al Ahli Club (hřiště Mitersill)
17. července (15.00): SK Sigma Olomouc - Al Sadd SC (hřiště Bad Kleinkirchheim)

Kniha navazuje na starší katalog. Co tě vedlo k tomu pustit se do nového zpracování tématu?  

Od vydání zmiňovaného katalogu uplynulo téměř třicet let. Publikace je pro novou generaci sběratelů obtížně dostupná a v uplynulé době se objevilo množství dříve neznámých ražeb i poznatků. Už od počátku jsme věděli, že nechceme pouze doplnit starší katalog, nýbrž téma nově a komplexně zpracovat. Na rozdíl od původního katalogu jsme se tedy rozhodli rozšířit základní typologii biskupských mincí také o medaile a numismatický materiál představit v podobě variant jednotlivých razidel. K tomu se přidala práce na doprovodných textech, takže celkově se příprava knihy protáhla na necelé tři roky. Hovoříme však pouze o prvním dílu, který zahrnuje léta 1585–1664. V plánu máme ještě další dva.  

Když dnes mluvíme o historických mincích, většina lidí si představí především kovové platidlo. Vy ale ukazujete, že mince dokáží vypovídat také o politice, hospodářství nebo ambicích svých vydavatelů. Co tě při práci překvapilo nejvíce?  

Na numismatice je krásné, jak úzce propojuje malé předměty s velkými dějinami. Například František kardinál z Dietrichsteina začal po roce 1608 razit mince v krejcarové měně, ovšem na Moravě platila tehdy měna grošová. Biskup tím reagoval na záměry, které prosazoval habsburský dvůr, a ve své podstatě předběhl vývoj, neboť krejcarová měna se v Čechách a na Moravě prosadila až o deset let později. Biskup a rakouský arcivévoda Leopold Vilém zase nechal razit na přelomu 50. a 60. let 17. století značné množství patnáctikrejcarů, jejichž nominální hodnota byla vyšší než skutečná hodnota stříbra, z něhož byly raženy. Výroba takových mincí přinášela vydavateli zisk, který při velkých objemech ražby nemusel být zanedbatelný. Přestože vládní patnáctikrejcary císaře Leopolda I. měly stejnou kvalitu, dvorská komora vybíjení biskupských patnáctníků kritizovala a zakazovala. Leopold Vilém si ovšem, coby strýc císaře, z uvedených zákazů těžkou hlavu nedělal.  

Během práce jsi studoval stovky mincí a medailí. Existuje mezi nimi exemplář, který tě zaujal nejen svou vzácností, ale také příběhem, který se za ním skrývá?  

Zajímavá je medaile Františka kardinála z Dietrichsteina z roku 1605. Na první pohled upoutá motivem jabloně obtížené plody, jejíž větve se pod jejich tíhou lámou. Doprovází ji citát z Ovidiových Metamorfóz, který lze volně přeložit jako „Bohatství mě učinilo chudým“. Zdá se, že tato medaile souvisí s kardinálovou životní situací po úmrtí starších bratrů, kdy přešel rozsáhlý rodový majetek do jeho správy a on se stal na nějaký čas hlavou rodu. Získal bohatství, ale zároveň přišel o své nejbližší. Ražba zpracovaná dle rytecké předlohy Aegidia Sadelera patří zároveň k nejvzácnějším Dietrichsteinovým medailím. Známé jsou dnes jen dva exempláře uložené v muzeích ve Vídni a v Berlíně. 

Když se na mince a medaile podíváme jako na obrazový pramen, co na nich nejčastěji nacházíme? Jaké symboly, motivy nebo poselství jejich vydavatelé využívali?  

Na mincích se nejčastěji setkáváme s portrétem vydavatele a jeho erbem. Byla to vlastně forma propagace a prezentace moci. Mince obíhaly mezi lidmi a nesly informaci o tom, kdo je vydal a jaké postavení zastává. Takové novodobé PR. Zajímavější jsou medaile, které dávaly větší prostor symbolice. Příkladem mohou posloužit medaile Leopolda Viléma, na nichž se objevuje motiv beránka a lva společně se procházejících u paty kříže. Na břevnu kříže jsou pak umístěny vedle sebe uzda, vavřínová ratolest a oko. Už v 17. století existovalo několik výkladů těchto motivů. Vavřínový věnec může symbolizovat prozíravou opatrnost, uzda zase přísnost ducha a oko Boží vševědoucnost, což souvisí i s biskupovým heslem umístěným nad výjevem ve znění Timore Domini (v bázni Pána). Lev s pasoucí se ovcí nejspíš odkazují ke smíření protikladů, k němuž u Kristova kříže dochází. Promyšlená symbolika v tomto případě ukazuje, že tyto medaile nebyly jen prvoplánovým reprezentativním předmětem, který byl určený k poctění významných návštěv nebo k odměnění věrných služebníků.  

Bez rozsáhlých muzejních sbírek by publikace vůbec nemohla vzniknout. Jak důležitou roli při její přípravě sehrála numismatická sbírka Vlastivědného muzea v Olomouci?  

Pro vytvoření podobného katalogu potřebujete především dostatek materiálu. Nejde totiž o katalog jedné sbírky, ale o systematické zpracování ideálně všech dnes známých mincí té doby. Aby bylo možné jednotlivé typy a varianty porovnávat, je nutné vycházet z reprezentativních souborů. Sbírka Vlastivědného muzea v Olomouci sehrála při vzniku publikace klíčovou roli, neboť obsahuje skvělou kolekci olomouckých biskupských mincí. Vedle ní jsme pracovali také se sbírkou olomouckého arcibiskupství v Kroměříži, kde se nachází podobně velký a velmi kvalitní soubor biskupských ražeb. Využili jsme ale materiál i z mnoha dalších paměťových institucí, například z Moravského zemského muzea v Brně, Národního muzea v Praze nebo z muzeí ve Vídni, Budapešti, Drážďanech či Berlíně. Velkou výhodou bylo to, že olomoucká i kroměřížská sbírka prošly digitalizací. Jen z těchto dvou souborů jsme měli k dispozici přibližně 2 200 mincí a medailí. Neméně důležitým zdrojem se navíc stal i aukční trh, který dnes díky internetu umožňuje studovat exempláře ze soukromých sbírek po celém světě.   

Proč jsou vlastně mince olomouckých biskupů mezi sběrateli tak ceněné? Čím se liší od jiných historických mincí?  

Olomoučtí biskupové a arcibiskupové patřili mezi poměrně malou skupinu církevních hodnostářů, kteří měli právo razit vlastní mince. Ve středoevropském prostoru nebylo takových vydavatelů mnoho. Vedle salcburských arcibiskupů nebo vratislavských biskupů patřili právě olomoučtí biskupové mezi nejvýznamnější církevní emitenty mincí. Zároveň se těchto mincí nedochovalo příliš mnoho, respektive jejich emise nebývaly příliš početné. A právě to z nich dělá atraktivní sběratelské či investiční předměty. V předkládaném prvním dílu jsme identifikovali na dvě stě základních typů mincí a medailí, přičemž řada z nich je známá jen z jednoho exempláře.  

V knize se objevují také mincmistři a jejich značky. Kdo vlastně byli lidé, kteří stáli za výrobou mincí?  

Mincmistři nebyli většinou ti, kdo mince fyzicky razili. Spíše šlo o správce či nájemce mincovny. Zajišťovali nákup kovu, odpovídali za provoz mincovny, kvalitu výroby, ručili za to, že mince budou mít předepsanou hmotnost a obsah drahého kovu. Na výrobním procesu se podílela i řada dalších profesí, například rytci, pregéři, kovolitci. Mincmistr ale nesl za celý proces výroby odpovědnost a jeho značka na minci byla vlastně určitou garancí kvality.  

Docházelo při mincovní výrobě také k podvodům?  

Samozřejmě. I když je třeba říci, že v případě olomouckých biskupů tomu tak v pravém smyslu slova nebylo. Nejčastěji šlo o snahy mírně snižovat obsah drahého kovu v minci nebo její hmotnost, z důvodu rentability výroby běžných mincí. Hranice mezi falzátorstvím a hospodářskou strategií tak nemusí být na první pohled jasně rozlišitelná. Máme například zprávy o mincmistru Albrechtovi, který byl počátkem roku 1614 propuštěn ze služeb olomouckého biskupa právě kvůli podezření, že razil mince s nižším obsahem stříbra. Zajímavé ale je, že se k němu biskup zachoval poměrně vstřícně, a dokonce mu poté uhradil dlužnou částku za výrobu razidel.    

Padělání mincí ale bývalo považováno za velmi závažný zločin. Jaké tresty tehdy hrozily?  

Penězokazi, kteří většinou pokoutně vybíjeli mince z mědi a jejich povrch postříbřili nebo pocínovali, museli počítat s těmi nejtvrdšími tresty, jako bylo například vaření v oleji. Důvod byl jednoduchý, falšování mincí poškozovalo důvěryhodnost příslušného mincovního pána, okrádalo lidi, kteří falešné mince obdrželi, a ve výsledku podkopávalo hospodářství celé země.

Do jaké míry byla výroba mincí otázkou byznysu? Jak důležitou roli hrály v celém procesu peníze? 

Dalo by se říci, že peníze byly až na prvním místě. Právo razit mince nebylo jen otázkou prestiže, nýbrž pohlíželo se na něj jako na každé jiné podnikání. Muselo přinášet zisk. Ten byl vždy závislý na výkupních cenách stříbra a výrobních nákladech. Pokud tyto byly nižší než nominální či kurzovní hodnota ražené mince, pak bylo vše správně a mincovní pán se mohl těšit z většího či menšího zisku.  

Narazili jste během výzkumu také na mince, které jsou dnes známé jen v jediném exempláři?  

Ano, takových případů je několik. Například jeden ze dvou typů desetidukátu biskupa Leopolda Viléma je znám pouze v jediném exempláři uloženém ve sbírkách Vlastivědného muzea v Olomouci. Podobně existují i další typy převážně zlatých mincí, které známe pouze z jednoho dochovaného kusu. V případě zlatých mincí se většinou nejednalo o mince určené pro běžný oběh. Pohybovaly se někde na pomezí mince a medaile. Často sloužily jako reprezentativní dary nebo odměna za služby. Byly vyráběny v malém množství a dnes jsou mimořádně vzácné.  

Dá se u takových unikátů vůbec odhadnout jejich hodnota?  

To je vždy velmi složité. Skutečnou hodnotu ukáže vždy až aukce. 

Kniha je beznadějně vyprodaná krátce po vydání. Překvapil tě takový zájem?  

Ano i ne. Čekali jsme, že o ni asi zájem bude, protože trh s numismatickým materiálem je dlouhodobě velmi aktivní, ale nikdo z nás si nepředstavoval, že bude náklad ihned rozebrán. 

 Je publikace určena především sběratelům, nebo si v ní najdou něco zajímavého i lidé, kteří se numismatikou běžně nezabývají? 

 Samozřejmě jde především o odborný katalog, takže nejvíce informací v něm najdou sběratelé, numismatici nebo historici. Snažili jsme se ale, aby kniha nebyla jen soupisem mincí. Proto jsme ke každému biskupovi zařadili také texty, které přibližují dobu, ve které žil, a okolnosti vzniku jednotlivých ražeb. Čtenář tak může lépe pochopit, proč mince vznikaly, k čemu sloužily a jak souvisely s politickým nebo hospodářským vývojem své doby.  

Zajímají se podle vás o numismatiku i mladší generace, nebo jde spíše o zálibu starších sběratelů?  

Myslím si, že zájem mezi mladšími lidmi stále existuje. Numismatika se dotýká sběratelské vášně a investiční racionality, které propojuje s láskou k historii. Oslovuje tedy různé skupiny lidí. Když se podívám na setkání České numismatické společnosti, stále mezi účastníky vidím i mladší ročníky.  

První díl mapuje období od konce 16. století do roku 1664. Znamená to, že už nyní pracujete na pokračování?  

Ano. Od začátku bylo zřejmé, že se veškerý materiál do jednoho svazku nevejde. Výsledná publikace by byla příliš rozsáhlá, takže by se dala jen těžko uzvednout. Druhý díl by měl navázat obdobím Karla II. z Lichtensteinu-Castelcorna, za jehož působení vzniklo velké množství ražeb, a skončit zrušením biskupské mincovny v Kroměříži v roce 1759. Třetí plánovaný svazek pak představí moderní numismatický materiál spojený s olomouckými biskupy, a to až do roku 2027. Je toho opravdu hodně, na co se těšit!  

Dvě zlaté medaile přidala také Amálie Drahotuská, která ovládla závody dvojskifů lehkých vah v obou kategoriích. Pátý ženský titul vybojovala osma žen, v níž Olomouc reprezentovaly Amálie Drahotuská, Barbara Půrová, Michaela Uličná a Tereza Grossertová společně se závodnicemi společenství. Michaela Uličná navíc završila svůj mimořádně úspěšný šampionát stříbrnou medailí ze čtyřky bez kormidelnice.

Skvělé výkony předvedly i dorostenky. Veronika Snášelová a Valerie Lucová společně se závodnicemi z Uherského Hradiště zvítězily ve čtyřce párové. Druhé zlato přidaly na osmě, kde olomouckou sestavu doplnily Gabriela Pospíšilová, Anna Králová, Eliška Koriťáková a kormidelnice Ellen Grossertová. Ve čtyřce bez kormidelnice pak dorostenky vybojovaly stříbrné medaile.

Na medailové umístění dosáhly také juniorky. Posádka ve složení Vodešilová, Dostálová, Matoušková, Habáňová a kormidelnice Grossertová získala v moravském společenství bronz na závodě osem.

Také mužská část výpravy přispěla k celkovému úspěchu. Martin Daniel a Pavel Franc obsadili druhé místo na dvojce bez kormidelníka dorostenců. Stříbrné medaile vybojovala juniorská čtyřka bez kormidelníka ve složení Štěpán Kyjevský, Karel Kališ, David Wolf a Ondřej Ptáček. Wolf s Ptáčkem přidali další stříbro na dvojce bez kormidelníka a poslední stříbrnou medaili získal Antonín Přibil na dvojskifu mužů lehkých vah společně s partnerem z Brna.

Čtrnáct medailí, z toho sedm zlatých, potvrzuje, že olomoucké veslování patří mezi českou elitu. Pro celý klub je letošní mistrovství republiky odměnou za dlouhodobou práci závodníků, trenérů i všech, kteří se na jejich přípravě podílejí.

Šestadvacetiletý Artur Dolžnikov přišel do Sigmy v lednu 2025 z Žalgirisu. Na jaře 2025 pomohl týmu k triumfu v MOL Cupu. Celkem v dresu Sigmy nasbíral v české lize 21 zápasů a dvě branky. V minulé sezoně si litevský reprezentant zahrál v hanáckém dresu také 9 utkání v evropských pohárech.

Zkušený třicetiletý Tihomir Kostadinov na Hanou dorazil loni v létě po angažmá v polském Piastu Gliwice. Během podzimní části nastoupil v Chance Lize do 12 utkání, k tomu přidal šest utkání v Evropě. Na jaře hostoval právě na Slovácku, kterému pomohl k záchraně v nejvyšší soutěži.

K béčku se na soustředění v Polsku připojil dvaadvacetiletý záložník Štěpán Beran ze Slovácka, který dostal povolení k zapojení do přípravy. Detaily jeho působení v klubu se prozatím dolaďují. Už ve středu by mohl nastoupit do utkání proti týmu Rekord Bialsko-Biala. Svěřenci trenéra Tomáše Palinka vyrazili na přípravný kemp do města Goslaw v pondělí v poledne. V úterý se k nim pak připojil středopolař, kterého právě hlavní kouč olomoucké rezervy dobře zná ze společného působení ve Slovácku.

Mladší bratr záložníka Michala Berana, který působí v áčku Sigmy, kromě Slovácka oblékal také dres druholigové Vlašimi, kde hostoval loni na podzim, či pražské Slavie. Kromě toho jde o dlouholetého mládežnického reprezentanta. V kategoriích od 15 do 20 let nasbíral v národním dresu 25 startů a vstřelil dvě branky. Štěpán Beran odehrál v první lize za Slovácko 8 zápasů, dal 1 gól, ve druhé lize má za Slavii B a Vlašim 66 startů, dal 17 branek.

Na místo byla tedy v reakci na telefonát vyslána hlídka. Strážníci nejprve zkontaktovali čtyřicetiletou oznamovatelku a následně i jednašedesátiletého muže. „Ten hlídce otevřel v běžných trenýrkách a uvedl, že si sousedka dlouhodobě stěžuje na různé věci v domě a že on nehodlá kvůli vysokým teplotám nosit při věšení prádla dlouhé kalhoty,“ doplnila Tereza Greplová.

Strážníci pánovi doporučili, aby při pohybu ve společných prostorách domu raději zvážil nošení šortek nebo jiného vhodnějšího oděvu. Žádné protiprávní jednání však na místě zjištěno nebylo. S tímto závěrem byla seznámena i oznamovatelka. Celá „kauza trenýrky“ tak byla uzavřena.

Ve druhém zápase se na góly muselo čekat. V první půlce nepadl ani jeden. Do druhé přišli Fiala, Kliment a Mikaelsson a pak už to bylo jiné. Sigma účastníkovi druhé ligy nasázela pět branek. Dvě dal Matěj Mikulenka, dvě vypracoval Jan Fiala.

SK Sigma Olomouc – Dukla Banská Bystrica 2:1 (1:0)

Branky: 45.+1 Ghali, 51. Tkáč - 50. Polievka. Rozhodčí: Zaoral. Diváci: 350.

SK Sigma: Koutný (46. Hruška) - Sylla, Král, Noumbissie - Hadaš, Baráth, Beran, Ghali - Krivak, Sejk, Tkáč (57. Kostadinov). Trenér Pavel Hapal.

SK Sigma Olomouc – Kroměříž 5:1 (0:0)

Branky: 60. a 69. Mikulenka, 55. Grgič, 73. Janošek, 77. Růsek - 74. Koryčan. Rozhodčí: Machálek. Diváci: 380.

SK Sigma: Stoppen (46. Berka) - Siegl, Spáčil, Jadrníček - Mikulenka, Janošek, Jezierski (46. Mikaelsson), Dolžnikov (46. Fiala) - Grgič, Růsek, Šíp (46. Kliment). Trenér Pavel Hapal.

Vojenská vláda nad Envelopou: od rakouské monarchie přes většinu 20. století

Historie lokality kolem dnešní třídy Kosmonautů a Envelopy je neoddělitelně spjata s vojenským charakterem Olomouce jako významné vojenské pevnosti podunajské monarchie. Již v době Rakouska-Uherska sloužila oblast Envelopy jako vojenské cvičiště a mašírovací plocha v předpolí pevnosti. Široké otevřené plochy umožňovaly masové nástupy vojsk, pochodové cviky, přehlídky, výcvik v manévrech i dělostřeleckou přípravu. Za první republiky i socialismu zůstalo území převážně uzavřené. Klíčovým objektem byla kasárna 9. května (VÚ 1104 a 1901), která sloužila k ubytování jednotek, skladování techniky, výcviku a administrativním účelům. Třída Kosmonautů, jejíž první etapa byla budována od roku 1963, tak několik dekád zůstávala pouhým torzem – krátkým, velkorysým úsekem od hlavního nádraží k okresnímu úřadu (dnes Krajské ředitelství Policie ČR), kde byla zaslepena právě armádním areálem. Tento stav ostře kontrastoval s dynamickým rozvojem v okolí Masarykovy třídy, kolem níž již od konce 19. století postupně vznikala impozantní zástavba bytových domů, tvořících celou novou čtvrť Nové Hodolany. Impulsem k tomuto stavebnímu boomu byla právě první olomoucká tramvajová trať.

Tramvajová doprava má v Olomouci kořeny již v roce 1899. Tramvaj dominantně řešila problém propojení Olomouce s nádražím, které leželo relativně daleko mimo město na okraji tehdy samostatných Hodolan. Na tento spoj však zanedlouho navázaly další větve systému. V roce 1914 začal provoz ze třídy Míru k neředínským hřbitovům a v roce 1933 až k vojenskému letišti (jediné takové spojení v tehdejším Československu). Druhá větev byla prodloužena v roce 1934 od nemocnice ke kostelu na Nové Ulici. Na hlavní trati nahradila v roce 1936 smyčku u nádraží nová výhybna. S rostoucím počtem cestujících probíhalo zdvoukolejňování: od roku 1940 úsek od nádraží k mostu přes Moravu, další úseky v letech 1949–1952. Nová dvoukolejná trať vedla od roku 1947 do Hodolan a od roku 1948 k Bělidlům. Neředínská linka získala v roce 1953 smyčku u krematoria (spojení s letištěm zaniklo). Zásadní proměna centra nastala v roce 1954 – tramvaje byly převedeny dvoukolejnými přeložkami přes Pekařskou a 8. května na náměstí Hrdinů, odkud se větvily tři směry. V roce 1955 pak vznikla nová trať třídou Svobody k autobusovému nádraží právě se smyčkou u tržnice. O dva roky později trať do Bělidel pokračovala přes železnici do Pavloviček s novou smyčkou. Novoulická větev byla rovněž prodloužena a u nádraží vznikla smyčka Fibichova. Logické zakruhování systému a druhé propojení centra s nádražím však celé dekády vázlo na trvajícím vojenském využití klíčových pozemků, které bylo za socialismu nezpochybnitelné.

Dostavba třídy Kosmonautů – klíčový projekt 90. let

Rozhodnutí o dostavbě třídy Kosmonautů (dlouhodobě plánované v územních plánech města) mohlo padnout až v polovině 90. let v kontextu porevoluční transformace a uvolňování vojenských areálů. Potřebu urychlené výstavby druhého spojení centra s nádražím akcelerovaly však i technické problémy historické trati. Koleje v centru nebyly na pražcích ani ve štěrku, takže těžké tramvaje typu T způsobovaly propadání podloží, což ohrožovalo i statiku historických budov v památkové rezervaci. Již v druhé polovině 80. let proto vznikl projekt nové tratě spojený s vizí rekonstrukce přednádražního prostoru. Trať měla vést třídou Kosmonautů a končit provizorní smyčkou u dnešní zastávky Envelopa. Na jaře 1989 dokonce začaly první úpravy u mostu u sokolovny, ale kvůli nedostatku peněz tehdejší vláda stavbu zastavila. Začátkem 90. let byl ovšem stav centrální tratě již kritický. Rekonstrukce s omezením provozu byla nevyhnutelná, ale náhrada tramvají autobusy by vedla k dopravnímu kolapsu – což se potvrdilo i v praxi. Dne 21. září 1994 praskl 105 let starý vodovodní řad v Denisově ulici. Po opravě odborníci varovali, že bez omezení provozu a rekonstrukce sítí budou havárie častější a veřejná doprava se zhroutí.

Kritická situace tak urychlila zařazení akce „Prodloužení tramvajové trati od tržnice k hlavnímu nádraží po třídě Kosmonautů“ do investičního plánu města pro roky 1994/95. Stavba nakonec začala 26. října 1995. Zahrnovala vybudování dvou nových mostů, dvou jízdních pruhů pro auta, chodníky, cyklostezky, přeložky inženýrských sítí a výsadbu zeleně. Celkové náklady investice dosáhly 280 milionů korun, z toho 30 % hradilo Ministerstvo financí. Od 15. do 18. září 1996 byla tramvajová doprava úplně zastavena kvůli napojení nových výhybek na stávající těleso u ústí Masarykovy třídy do Jeremenkovy ulice (dvěma protisměrnými oblouky). Celá nová trať měří 1 819,75 metru, vede na samostatném, zčásti zatravněném tělese s řetězovkovým trolejovým vedením. Součástí byla i výstavba nové měnírny Jih u mostu přes řeku Moravu. Slavnostní zprovoznění trati proběhlo za účasti tehdejšího primátora města Ivana Kosatíka 25. dubna 1997.

Urbanistický přínos scelení významné městské třídy

Nová třída a tramvajová trať konečně propojily přednádražní oblast s historickým jádrem Olomouce další ucelenou komunikační osou. Jako mnoho podobných staveb vedoucích přes brownfieldy po opuštěných vojenských areálech však procházela neurbanizovaným územím, vyžadujícím rozsáhlou konverzi. Důležitým impulzem k další proměně okolí nové třídy se proto logicky stala urbanistická soutěž na lokalitu „Centrum jih“ (zahrnující oblast přednádraží, tržnice a okolí) z roku 2001, která hledala optimální využití uvolněného území po odchodu armády. Soutěž otevřela prostor pro nový rozvoj, podpořila ideu moderního městského bulváru a umožnila koncepční plánování výstavby. V návaznosti na ni se přes občasné skeptické hlasy začala výstavba v území postupně rozbíhat, během dvou dekád zde vznikly důležité projekty univerzitního kampusu Envelopa, kancelářských center (jako např. Envelopa Office Center), campusu BEA (Moravská vysoká škola) a řada dalších. Podnikatelé jako Josef Tesařík a Richard Morávek zde realizovali významné developerské projekty, které lokalitu oživily, v investicích dnes pokračuje i stát a Univerzita Palackého (nové sídlo Krajské správy sociálního zabezpečení nebo univerzitní inovační centrum).

Nový městský bulvár a budoucnost tržnice

Dostavba třídy Kosmonautů patřila k nejdůležitějším městotvorným počinům porevoluční Olomouce. Zahájila postupnou proměnu dosavadní slepé ulice v moderní bulvár, který dnes slouží jako páteř dopravy i reprezentativní vstup do centra města. Při jeho vyústění do centra však zůstává jako nedořešený rest území olomoucké tržnice a starého autobusového nádraží, které prodělaly vůči stavu v polovině minulého století jen kosmetické změny, z nichž zrušení tramvajové smyčky patří k těm největším. Řadu příležitostí k modernizaci na úrovni potřeb 21. století město v minulosti v tomto území propáslo. Nezbývá, než věřit, že právě probíhající urbanistická soutěž na tuto lokalitu neskončí jen spoustou obrázků v šuplících městských úředníků, nýbrž odstartuje podobně dynamický vývoj, jaký kdysi započalo zrušení jedné tramvajové smyčky před třiceti lety.

Do víkendových zápasů ještě nezasáhne Filip Slavíček. „Měl drobný zdravotní problém, který byl způsobený přetížením. Od příštího týdne by se do tréninků měl zapojit naplno. Někteří další hráči mají určité šrámy, ale to je v této fázi přípravy obvyklé,“ podotkl Hapal.

Za Kroměříž hrají odchovanci SK Sigma stoper David Němeček a útočník Filip Žák, působí zde olomoucký rodák brankář Filip Mucha. Hlavním trenérem Kroměříže je bývalý stoper Sigmy Darko Šuškavčevič.

DOPLNĚNO: V prvním sobotním utkání porazila Sigma slovenského soupeře 2:1. Branky dávali v prvním poločase Ahmad Ghali a ve druhém poločase David Tkáč. 

Patrik Šerý nejenže potvrdil svou pozici mezi světovou špičkou, ale také splnil přání svých fanoušků, kteří ho podporovali na každém kroku. Po tomto úspěšném maratonu si nyní dopřeje zasloužený měsíc odpočinku, aby načerpal síly na další výzvy.

V srpnu ho čeká další velká výzva – start v Istanbulu, kam byl osobně pozván, aby zahájil druhou polovinu soutěžní sezóny. Ta by měla vyvrcholit v listopadu na prestižním závodě v Miami, kde Patrik plánuje opět zazářit a získat další medaile.

Pracovníci odboru životního prostředí i olomoučtí rybáři nepřetržitě sledují průběh počasí a vývoj průtoku v Moravě i jejich přítocích v Olomouci tak, aby v případě deficitu kyslíku ve vodě mohla být přijata potřebná opatření, protože na řadě míst ryby i další vodní živočichové často přežívají v izolovaných tůních.

Závod je součástí série World Para Athletics Grand Prix, která je para atletickou obdobou Diamantové ligy v atletice zdravých a jedná se tedy o významnou událost pro celý český sport. Olomouc se tak opět zařadila mezi osm světových metropolí, které hostí největší para atletické závody tohoto roku.

Fanouškovská zóna

Organizátoři připravili divácké soutěže a losování o hodnotné ceny. „Chystáme fanouškovskou zónu pro děti i dospělé, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet jednotlivé parasportovní disciplíny jako vrh koulí z vozíku, jízdu na handbiku nebo bocciu (pétanque pro handicapované). Vstup je bezplatný a každý divák bude zařazen do slosování, kdy denně vylosujeme výherce letu horkovzdušným balónem,“ zve diváky Pavel Vrzala, ředitel Organizačního výboru z domácího klubu.

Program začíná každé dopoledne v 10:00 a vyvrcholí odpoledním blokem v 15:00. Přijďte se osobně přesvědčit, že „Sport je jenom jeden“.

První světový rekord

Hned ve čtvrtek 2. července, tedy v první den šampionátu, padl jeden světový rekord. "Historie se přepisovala před našima očima! Byli jsme svědkem nového světového rekordu v hodu diskem! Madina Mukhtorova z Uzbekistánu výkonem 25.71 m stanovila nové světové maximum!" vzkazují organizátoři světového poháru a zvou diváky na další dva dny. 

Více informací na: www.grandprixolomouc.com

Další přípravu hraje Sigma v sobotu 4. července. A budou to zápasy hned dva, oba ve Slatinicích. Nejprve od 10.00 proti Banské Bystrici a následně od 17.00 s Kroměříží.

SK Sigma Olomouc – MFK Skalica 0:0

Rozhodčí: Zaoral. Diváci: 300.

SK Sigma: 1. poločas: Hruška - Hadaš, Spáčil, Sylla, Dolžnikov – Grgič, Janošek, Beran, Tkáč. Krivak - Sejk. 2. pol.: Koutný - Mikulenka, Lurvink, Král, Ghali - Růsek, Jezierski, Kostadinov - Fiala, Kliment (69. Mikaelsson), Šíp. Trenér Pavel Hapal.

„Resuscitace byla bohužel neúspěšná a muž v seniorském věku na místě zemřel,“ uvedla mluvčí Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje Miluše Zajícová.

Policie se nyní okolnostmi tragické události zabývá. Kvůli řádnému objasnění případu zahájila úkony trestního řízení pro přečin usmrcení z nedbalosti.

„Jsem moc rád, že se nám podařilo domluvit na příchodu Stephana do Sigmy. Vytipovalo jej naše skautské oddělení. Je to hráč s velkou perspektivou do budoucna a věříme, že to u nás ukáže,“ řekl předseda představenstva Ondřej Navrátil.

„Stephane se jeví jako hráč s velmi dobrými fyzickými předpoklady. Přivést levonohé hráče do obrany je letos v létě jedním z našich cílů. Věříme, že naplní naše očekávání,“ doplnil trenér Pavel Hapal.

Stephane Noumbissie se narodil 25. prosince 2006 a fotbalově vyrůstal v Dauphine Academy Sport Center. Je mládežnickým reprezentantem Kamerunu a zahrál si za něj i na Africkém poháru národů hráčů do 17 let.

V lednu 2025 se Noumbissie stal hráčem Lille. V minulém ročníku nastupoval za rezervu francouzského celku, za kterou odehrál 22 zápasů a vstřelil 1 gól.

„V současné době je ošetřeno sedm osob,“ upřesnil Lucie Mikisková. Dodala, že dva lidé byli při příjezdu záchranky v bezvědomí, přičemž jedna z těchto osob byla v kritickém stavu, a i druhá už byla v přímém ohrožení života. Také třetí z postižených byl intoxikací vážně zasažen, byť méně fatálně než předchozí dva. Další čtyři lidi se podařilo ošetřit a stabilizovat na místě. Všech sedm intoxikovaných lidí bylo převezeno do Fakultní nemocnice v Olomouce a dalších nemocnic v okolí, ti nejvážněji postižení jsou na jednotkách intenzivní péče na plicní ventilaci.

Na místě zasahují i ​​další jednotky Integrovaného záchranného systému Olomouckého kraje. Policie zatím pouze konstatuje, že se případem zabývá a vyšetřuje okolnosti a příčiny celého incidentu. Mluvčí ZZS Olomouckého kraje dodala, že při příjezdu záchranky na místě hlásily senzory, že je v místě vysoká koncentrace oxidu uhelnatého.

Další okolnosti případu zatím nejsou jasné. Areál bývalého pivovaru v Holici už od jara prochází postupnou demolicí.

EDIT 30. 6. „V areálu bývalého pivovau sedm mužů provádělo bourací práce. Během své činnosti používali v místnosti proudové čerpadlo. Přitom se v objektu nahromadil oxid uhelnatý, kterého se osoby postupně nadýchaly,“ uvedl tiskový mluvčí Policie ČR Jaroslav Herzán. Všichni poškození byli převezeni do okolních nemocnic, ti nejvážněji zasažení na oddělení urgentní medicín do Fakultní nemocnice Olomouc. "Přesné příčiny a okolnosti případu jsou předmětem dalšího šetření," doplnil Jaroslav Herzán.

„Samice se v pěti letech stala matkou vůbec poprvé a v žádném případě nemůžeme říct, zda se vše podaří. Naším cílem ale je, aby se naučila samostatnému odchovu tak, jako se tomu děje v přírodě. Proto ji do něj nehodláme nikterak zasahovat. Ve výběhu se snažíme o klid, o který prosíme i návštěvníky. Provoz se omezil na krmení a základní úklid, z horní části výběhu je přístup zamezen, do odvolání také zrušeno jejich komentované krmení," říká vedoucí úseku Jan Kirner.

"Mláďata si samice pečlivě hlídá, pakliže je přenáší z boudy do boudy, mohou je návštěvníci zahlédnout. Pokud se jim podaří tyto momenty zachytit, budeme vděční, když nám záznam poskytnou. Jedná se o chovatelsky velmi cenné informace. Současně prosíme, pokud někdo pěstuje bambus, kterým by chtěl přispět k jejich krmení, nechť nás kontaktujete na e-mail vyziva@zoo-olomouc.cz, budeme moc rádi. Podaří-li se odchov, vzroste výrazně jeho spotřeba,“ vyzývá veřejnost Jan Kirner.

Malá šance na oplodnění

V mláďata sice chovatelé celou dobu doufali, ale moc velkou šanci na úspěch olomouckému páru nedávali, a to hned z několika důvodů.

Při říji tento příliš náruživý samec kousal samici do ocasu, což je ostatně i důvodem, proč má samice nyní kratší ocas. Po nepříjemné zkušenosti tedy nemusela být samička znovu ochotná se pářit. Olomoucká panda je navíc drobná, její hmotnost je 3,5 až 4 kilogramy, což je při spodní hranici normy pro tento druh. Posledním faktorem je umístění výběhu v návštěvnicky nejfrekventovanější části zoo.

Z těchto důvodů pak byli olomoučtí chovatelé při nálezu mláďat v pelíšku opravdu velmi překvapení. 

Pandy červené rodí obvykle počátkem června. Říje probíhá během zimy, při níž pandy pískají velmi vysokým hlasem.

Panda je ohrožený druh

Panda červená je vedena v Červené knize jako ohrožený druh. Počet zvířat ve volné přírodě se odhaduje na 10 tisíc jedinců a stavy stále klesají. Ohrožena je ztrátou přirozeného prostředí – odlesňováním a nelegálním lovem (pytláctvím). Pandy velmi obratně šplhají. Odpočinek tráví v korunách stromů, kde hledají bezpečí před predátory. V ohrožení strnou a předstírají smrt. Pandy jsou schopny stát na zadních nohách jako člověk po dobu až 30 sekund, některé takto urazí i několik metrů. Své teritorium si značí trusem, močí a výměšky análních žláz, které umisťují na stromy a kameny. Vyvinul se u ní „šestý prst“, palec navíc, který je tvořen výrůstkem zápěstní kosti a umožňuje lepší uchopování větví a větší stisk.

Panda červená se vyskytuje v nadmořských výškách od 2000 m n. m., ale i převyšujících 4000 m n. m. Svým vzhledem připomíná mývala. Má rudohnědou srst, bílé okraje uší, hnědé skvrny pod očima se nazývají „slzy“, typickým znakem je pruhovaný ocas. Živí se zejména listím bambusu, ale i zeleninou, ovocem a trávou, či vejci nalezenými v ptačích hnízdech. Pandy žijí samotářsky, vyhledávají se jen v době rozmnožování. Dorozumívají se specifickou vokalizací, která evokuje kvičení. Dožívají se až 14 let.

Zdroj foto: Videa Zoo Olomouc a Petry Dubasové

Součástí objektu jsou také specializované laboratoře, kde mohou odborníci nálezy konzervovat, dokumentovat a dále zpracovávat.  „Nový depozitář představuje důležitou součást odborného zázemí české archeologie. Umožní soustředit na jednom místě špičkové vybavení, specializovaná pracoviště i rozsáhlé fondy, se kterými budou pracovat archeologové z územních odborných pracovišť NPÚ napříč Českou republikou. Jsem rád, že se podařilo završit projekt, jehož potřebu jsme v Olomouci formulovali již před několika lety a který dnes získává celorepublikový význam,“ dodal František Chupík, náměstek pro odbornou památkovou péči Národního památkového ústavu. 

Do nového depozitáře bude od září postupně převezeno více než 3,5 tisíce beden archeologických nálezů z většiny územních odborných pracovišť Národního památkového ústavu. Část kapacity využije formou pronájmu Vlastivědné muzeum v Olomouci, které sem přestěhuje dalších 3,5 tisíce beden svých sbírkových fondů.

Mezi prvními uloženými artefakty budou například velkomoravské šperky ze zlaceného stříbra, importované artefakty z oblastí Polska, Pobaltí a Kyjevské Rusi či skleněné perly egyptsko-syrského původu. „Významnou část tvoří také fragmenty středověkých textilií z jižní Evropy, renesanční kachle z Petrášova paláce nebo torza historického skla, jako jsou číše a poháry. Sbírky dokládají rovněž vzdělanost a každodenní život minulosti prostřednictvím středověkých psacích potřeb, rukopisů či školních pomůcek, ale i běžných předmětů, jako jsou hřebeny, hrací kostky, poutní odznaky nebo části výzbroje. Součástí uložených fondů jsou také významné mincovní poklady, včetně souborů denárů, brakteátů a pražských grošů,“ uvedl Jakub Novák, ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Olomouci. 

Projekt také klade důraz na energeticky úsporný provoz. V areálu nového depozitáře je fotovoltaická elektrárna s 82 panely o výkonu 45,1 kWp, zprovozněná od prosince 2024. Nachází se mimo budovu depozitáře na sousední travnaté a jinak nevyužívané ploše. Vyrobená elektřina pokrývá část spotřeby olomouckého pracoviště, přebytky jsou dodávány do distribuční sítě. 

Novostavba navazuje na archeologický depozitář, který byl otevřen v roce 2014 a v současnosti dosáhl téměř své maximální kapacity. Uloženo je v něm více než 5,5 tisíce beden s archeologickými nálezy územního odborného pracoviště NPÚ v Olomouci. 

Myšlenka vybudování nového depozitáře vznikla v roce 2019 právě z důvodu naplnění kapacity stávajících úložných prostor. Výstavba probíhala od září 2024 do dubna 2026, kolaudace byla dokončena v dubnu 2026. Investorem stavby bylo Ministerstvo kultury ČR, zhotovitelem sdružení BBP–Kami Group (Kami Profit s.r.o. a BBP stavby s.r.o.). (red)

„Pro výuku vyčleníme učebny ve Střední průmyslové škole strojnické v Olomouci. Pokud má mít naše země zajištěnou budoucnost a prosperitu, musíme investovat do moderního strojírenství a technologií. Obor Smart Engineering jde přesně tímto směrem a mě moc těší, že se nám podařilo tuhle skvělou spolupráci s Technickou univerzitou v Ostravě domluvit,“ uvedl Ladislav Okleštěk, hejtman Olomouckého kraje.

Nový obor reaguje na poptávku po technicky vzdělaných lidech v regionu. Podle memoranda budou kraj a univerzita spolupracovat také na jeho propagaci, aby přilákaly co nejvíce zájemců o studium.

„Zavedení oboru Smart Engineering vnímáme jako důležitý krok k modernizaci technického vzdělávání. Umožní lépe propojit výuku s průmyslovou praxí a připravovat studenty na aktuální technologické výzvy, které dnes formují inženýrské obory. Zároveň tak vycházíme vstříc dlouhodobé potřebě regionu, kde podobně zaměřené technické studium dosud chybělo,“ uvedl rektor VŠB-TUO profesor Igor Ivan.

Studium bude bakalářské a kombinované, tedy dříve označované jako dálkové. Díky tomu bude dostupné i pro lidi, kteří už pracují a nemohou docházet do školy v běžném prezenčním režimu.

„Uzavření memoranda a zejména pak samotné zahájení výuky oboru Smart Engineering v příštím roce beru jako úspěšné završení našich snah o to, aby v Olomouci mohli lidé studovat čistě technický obor,“ uvedl Svatopluk Binder, náměstek hejtmana Olomouckého kraje pro oblast školství.

Vznik oboru je podle kraje součástí snahy posílit technické vzdělávání v Olomouckém kraji a lépe ho propojit s potřebami průmyslu.

V olomoucké sestavě se objevil i útočník Jan Fiala, který byl v minulé sezóně na hostování v MFK Karviná.

Další přípravný duel hraje SK Sigma Olomouc proti Skalici ve středu 1. července (17.00).

SK Sigma Olomouc – MFK Ružomberok 1:0 (0:0)

Branka: 58. Krivak. Rozhodčí: Kovář - Seidler, Filák. Diváci: 390.

SK Sigma: 1. poločas: Stoppen - Hadaš, Spáčil, Lurvink, Ghali - Růsek, Janošek, Tkáč - Mikulenka, Sejk, Grgič. 2. pol.: Berka - Dolžnikov, Sylla, Král, Ghali (70. Hadaš) - Krivak, Jezierski, Zahradníček - Fiala, Nour, Šíp. Trenér Pavel Hapal.

V neděli se měl ve Smetanových sadech konat tradiční promenádní koncert. Pořadatelé jej zrušili. "Z důvodu očekávaných extrémně vysokých teplot je nedělní promenádní koncert ve Smetanových sadech zrušen. Děkujeme za pochopení. O hudební zážitek ale nepřijdete. Hudebníci společně s polskými kolegy vystoupí v sále Opolské filharmonie. Oba koncerty budou živě přenášeny v pátek i v neděli, takže si je můžete vychutnat z pohodlí domova," říká mluvčí radnice Jan Horejš. Odkaz na živé vystoupení: https://fb.watch/HZSHMKNNuK/

Vedro omezilo i akce v Zoo Olomouc. "Kvůli předpovědi extrémně vysokých teplot je na víkend zrušeno komentované krmení i průchod přes výběh makaků! Pokud k nám v těchto parných dnech vyrazíte, nepodceňujte pitný režim a buďte na sebe opatrní!" vzkazuje tisková mluvčí Zoo Olomouc Iveta Gronská.

V Muzeu umění Olomouc uzavřou část výstavních prostor. "Blížící se víkendová vedra bohužel zasáhnou i nás. O víkendu proto uzavíráme podkrovní část Muzea moderního umění včetně věžičky. Ostatní prostory budou otevřené. Děkujeme za pochopení," vzkazuje mluvčí Muzea umění Olomouc Tomáš Kasal.

Sokol Nemilany plánoval na sobotu 27. června akci pro děti Hurá prázdniny. I tato akce se kvůli extrémnímu horku ruší.  

Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje vydal zákaz rozdělávání ohně v přírodě.

Obnova zahrady probíhala v několika etapách a vycházela z historických podkladů i archeologických průzkumů. Zahradě se vrátila její historická podoba včetně schodišť, kašen, opěrných zdí a dalších původních prvků. Na financování projektu za více než 135 milionů korun se vedle Vojenské nemocnice Olomouc a Ministerstva obrany podílelo také město Olomouc.

Rekonstrukce Prelátské zahrady završila více než třicet let trvající obnovu národní kulturní památky Klášterní Hradisko. Na opačné straně bývalého kláštera je už řadu let rovněž zrekonstruovaná Konventní zahrada, která také nabízí množství květin, dvě fontány a místo k posezení.

Obec leží jen malý kousek od Olomouce, takže je s městem téměř propojená, přesto ale nabízí velmi klidné a příjemné bydlení. Do města je to kousek autem, ale i hromadnou dopravou jste v centru za chviličku. Kombinují se zde tedy výhody města s výhodami klidné venkovské obce, a právě ten klid je podle mnoha lidí takovým naším klenotem. Nyní nám navíc restartoval Horizont Park.

Aha, ten byl dlouho mimo provoz, že?

Ano, skoro deset let nefungoval, bylo to de facto mrtvé území. Teď tu mají otevřeno šest dní v týdnu, pořádají různé akce, některé opravdu špičkové. Každý týden lákají na nějaký speciálně zaměřený program. To je teď asi hlavní atrakce Bystrovan. My jsme moc rádi, že Horizont znovu funguje, a navíc velmi dobře. Kromě krásného parkového areálu návštěvníky čekají i zvířata, provozovatelé Horizontu totiž zahájili spolupráci se Zoo Olomouc a dávají zde prostor zvířatům, která zoologická zahrada z hlediska dalšího chovu nepotřebuje. Snažíme se s nimi jako obec jednat o dalším rozvoji areálu.

Mám ale pocit, že ke květinové výzdobě se připojuje i obec. Na návsi to tedy kvete docela vydatně…

Snažíme se dělat maximum pro lepší vzhled veřejných prostranství. Nejde jen o centrum obce, ale i okolí řeky Bystřice. Postupně řešíme parkové úpravy podél Bystřičky, začali jsme nad horním splavem, kde byla léta letoucí opravdová džungle, kam by nikdo se zdravým rozumem dobrovolně nechodil. Více než třicet let to tam nikdo neřešil a neudržoval, nám se povedlo z toho vytvořit docela sympatický lesopark. Prořezali jsme stromy a náletové dřeviny, které tam nepatří, udělali jsme mlátové chodníčky a výsledek je fajn. Není to vyloženě park typu olomoucké Flory, ale je to hezky upravené místo, kterým se člověk rád projde nebo tudy jede na kole. V současné době pokračujeme ve stejném duchu ve směru k Olomouci, okolo pomníku amerických letců až na konec našeho katastru, což je u Pavelkovy ulice v Olomouci. Vzniká tak příjemná stezka pro chodce i pro cyklisty.

A ta náves?

Různé parkové úpravy a výsadby nových záhonů a stromů děláme průběžně. Na obecním rynku, jak já tomu říkám, i na dalších místech stále něco drobného budujeme. Nemusí to být nic obrovského, žádné ohromující investiční akce, prostě vždy někde kus veřejného prostranství vyčistíme, dáme tam nějakou kamennou výzdobu, štěrk a lavičky, přidáme květiny a ono to udělá obrovský efekt. Lidé lavičky využívají, cítí se příjemně a to je cílem. Myslím si, že není nutné dávat do těchto postupných úprav miliony korun, tyto věci se dají udělat jednodušším způsobem, a přesto pěkně a funkčně, a v našem případě i bez dotací. Spoustu práce zvládneme udělat sami, kolegyně a kolegové ze zastupitelstva, lidé z obecního úřadu…

Bystrovany jsou jen kousek od krajského města, určitě tu máte výraznou část nových obyvatel. Dá se nějak vyčíslit poměr starousedlíků a těch nových a popsat jejich vztahy?

Odhadl bych to tak, že poměr je minimálně padesát na padesát. Než začaly větší výstavby, žilo v Bystrovanech okolo 500 lidí, dnes máme zhruba tisícovku obyvatel. Vztahy se mění. Zpočátku to bylo docela rozdělené. Ještě před nějakými pěti šesti lety to bylo tak, že starousedlíci občas říkávali, vy jste tu noví, vy nám tak budete něco povídat, vždycky to bylo takhle a bude to tak i dál, bude to po našem. Jak tu ale lidé žijí dlouho spolu, mají zde děti, které tu vyrůstají, zažívají společné aktivity a dávají se dohromady, rozdíly se stírají.

Hrají v tomto roli i nějaké akce, které zde pořádáte?

My v Bystrovanech nepořádáme hudební festivaly ani jiné velkolepé akce a myslím, že je ani nepotřebujeme. Je to odsud kousek do Olomouce nebo do Velké Bystřice, a mimochodem když je festival na Korunní pevnůstce, my ho u nás velmi dobře slyšíme (směje se). Ovšem když třeba pozveme na Velikonoce kluky na chození klapačů nebo když pořádáme kácení májky, máme na těchto akcích opravdu početnou účast. A je jasné, že tohle přispívá ke stmelování lidí, funguje to tak. Leckteré tradice se díky kulturnímu výboru a skupině aktivních lidí povedlo oživit, ať už zmíněné chození klepačů, vodění medvěda, vánoční koncert a podobné akce, pořádáme také obecní ples… Možností, jak se vzájemně poznat, je teď u nás dost.

Říkáte, že tady za minulé dekády vyrostlo hodně nových domů. Je v Bystrovanech ještě nějaký potenciál na další výstavbu?

Určitě je, existují tři lokality, na nichž jsou podle územního plánu a mého odhadu potenciálně ještě desítky možných stavebních parcel. Jenže to má několik ale. Nejsou to obecní pozemky, ale soukromé. A v územním plánu jsou momentálně vedené jako orná půda. My jsme už jednali v Olomouci na magistrátu o možnosti změny územního plánu, k tomu je ale potřeba nejprve pořídit územní studii. Pořízení studie něco stojí a já si myslím, že by bylo správné, abychom se na nákladech studie podíleli, tedy obec a majitelé pozemků, na kterých by se v budoucnu dalo stavět. Takže to je věc, o níž ještě budeme jednat.

Blízkost města je určitě výhodou. Neznamená to ale naopak i nějaké dopravní problémy, kolony a podobně?

Faktem je, že vlakem nebo autobusem jste za chvilku v Olomouci, a když sednete do auta, můžete si dát za pár minut sraz pod hodinami na náměstí Hrdinů. To je výhoda. K ranním hodinám tady na druhou stranu patří nepříjemné situace, hlavní vlny jsou nejprve okolo půl sedmé a pak asi o hodinu později. Zácpy často bývají na křižovatce na Lipenské a věčným problémem jsou řidiči, kteří jedou směrem od Droždína a tady porušují zákaz průjezdu. Je tu třicítka, ovšem mnozí jedou osmdesátkou nebo i rychleji. Pak prostě vezmeme na sebe oranžové vesty a jdeme dopravu trochu korigovat, protože tohle je opravdu nebezpečné. Kousek od této silnice je škola a policie z Velké Bystřice nemá vždy čas, aby sem okamžitě vyjížděla a řídila dopravu. Horší to bylo ještě ve chvíli, kdy byla kvůli rekonstrukci zavřená Pavlovická a spousta řidičů jezdila právě přes nás.

Zkusme se ještě podívat do budoucna. Víte, co by se v Bystrovanech mělo změnit?

Máme docela dost plánů. Určitě budeme pokračovat ve zmíněných parkových úpravách v obci a okolí. Chceme ale udělat i něco většího, což si můžeme dovolit i díky tomu, že jsme v posledních letech našetřili nějaké finance. Chystáme rekonstrukci obecního úřadu a v jeho vnitřním traktu bychom rádi vybudovali několik obecních bytů. Během pár měsíců bychom měli získat stavební povolení. Objekt by měl být přestavěn na dvě patra, chceme nové kanceláře a v přístavbě v zadním traktu několik bytů, ať už pro starší lidi, nebo startovací byty pro mladé rodiny. Druhým velkým projektem je hospoda se sálem, kterou jsme loni koupili a rekonstruovali. Hospoda i sál byly nějakou dobu mimo provoz, teď zase hezky fungují, v sále jsme letos měli konečně zase ples. A v části tohoto objektu by mohla vzniknout ještě obecní knihovna a kulturní centrum, tedy místo, kde by se scházeli lidé. Máme už připravený projekt, po přestavbě by tam bylo takové hezké podloubí, objekt by byl na tři patra a vzhledově by byl řešen tak, aby krásně zapadal do okolní cihlové zástavby.

Co je podle vás nejdůležitější při řízení obce?

Aby se lidé domluvili a měli společné vize, kterých chtějí dosáhnout. My jsme tu měli za poslední volební období už asi sedmadvacet schůzí zastupitelstva a vzhledem k tomu, že plány a nápady, co s obcí udělat, projednáváme společně a dlouho dopředu, skoro vždy pak hlasujeme ve shodě.

Největší část výtěžku, konkrétně 420 tisíc korun, směřuje na podporu výstavby Domu Ronalda McDonalda v areálu Fakultní nemocnice Olomouc. Zbývajících 260 tisíc korun pomůže dvěma konkrétním příběhům občanů z našeho regionu.

„Často se mluví o programu, hostech nebo atmosféře večera. To vše je samozřejmě důležité, ale není to cíl. Je to forma, prostředek. Gentlemen’s club nevznikl proto, abychom uspořádali další společenskou akci. Vznikl proto, abychom propojovali aktivní lidi z regionu, vytvářeli nové příležitosti, posilovali vztahy a současně dokázali pomáhat tam, kde je to potřeba. Letošní rekordní výsledek je důkazem, že tato filozofie funguje,“ uvedl ředitel Okresní hospodářské komory Olomouc Radim Kašpar.

Hlavním hostem byl letos Tomáš Čupr, zakladatel společností Slevomat, DámeJídlo a Rohlik Group, který se s hosty podělil o zkušenosti s budováním úspěšných firem, inovacemi i budoucností umělé inteligence. Součástí večera bylo i společné sledování fotbalového utkání, přičemž mezi hosty nechyběly legendy Pavel Hapal, Marek Heinz a Zdeněk „Bob“ Zlámal.

Poděkování patří všem partnerům, dražitelům i hostům, kteří se do pomoci aktivně zapojili. Dík také kolegům z Radia Haná. Gentlemen’s club 2026 znovu potvrdil, že podnikatelé v regionu umí i pomáhat a nést společenskou odpovědnost.

Posláním Okresní hospodářské komory Olomouc je poskytovat podnikatelům a firmám celoročně kvalitní informační, poradenský, eventový a marketingový servis. Současně komora usiluje o udržitelné podnikatelské prostředí.

Hell Yes! se zaměřuje především na elektronickou hudbu a současnou vizuální tvorbu. Program počítá s několika scénami rozmístěnými v areálu hradu, které doplní světelný design, projekce a digitální instalace. Festival tak cílí nejen na fanoušky hudby, ale i na návštěvníky, kteří vyhledávají netradiční kulturní akce.

Mezi oznámenými interprety jsou například Nastia, Om Unit, NobodyListen, Ventolin, Bratři, HRTL, Ohm Square, Coals, Bulp nebo Marie Pravda. Program je rozdělen do jednotlivých dní a návštěvníci si mohou předem vybrat vystoupení podle vlastních preferencí.

Součástí festivalu bude také zázemí pro ty, kteří chtějí na místě strávit celý víkend. Připraven má být kemp v blízkosti hlavní scény, sprchy, úschovna, nabíjecí zóna i klidnější část pro odpočinek. V areálu nebudou chybět bary a občerstvení včetně vegetariánských a veganských možností.

Doprava na festival má být zajištěna několika způsoby. Návštěvníci mohou přijet autem, vlakem nebo na kole. Parkování bude k dispozici pod hradem, z Lipníku nad Bečvou má jezdit kyvadlová doprava. Pořadatelé zároveň avizují festivalové vlakové spojení mezi Prahou a Lipníkem nad Bečvou.

Vstupenky jsou dostupné v předprodeji. Zájemci mohou vybírat z jednodenních i vícedenních variant, případně z balíčků zahrnujících ubytování v kempu. Akce je určena dospělým návštěvníkům; mladší osmnácti let mohou dorazit pouze za podmínek stanovených pořadateli.

Festival Hell Yes! se uskuteční od pátku 26. do neděle 28. června 2026 na hradě Helfštýn u Týna nad Bečvou. Kompletní informace o programu, dopravě, kempu a vstupenkách najdou zájemci na oficiálním webu festivalu.

Součástí programu jsou praktické ukázky první pomoci. Lidé si vyzkouší, jak reagovat při kolapsu nebo bezvědomí, jak správně přivolat záchrannou službu, jak provádět neodkladnou resuscitaci a jak použít AED defibrilátor. Lektoři návštěvníkům ukážou také postup při zastavování masivního krvácení, například použití tlakového obvazu nebo škrtidla. Nácvik bude probíhat na moderních trenažérech, které pomáhají přiblížit situace, s nimiž se člověk může setkat v běžném životě.

Součástí programu je sanitní vůz se záchranářským vybavením. Rodiny s dětmi i další návštěvníci si ho mohou prohlédnout zblízka a lépe si představit, jaké pomůcky profesionálové využívají při poskytování první pomoci a záchraně života.

Další část programu se zaměřuje na dentální hygienu. Na místě je po dobu akce k dispozici dentální hygienistka, která poradí se správnou technikou čištění zubů, péčí o mezizubní prostory i výběrem vhodných pomůcek pro každodenní péči o ústní dutinu. 

U specialistů VZP se pak lidé budou moci po celé odpoledne informovat o preventivních programech, možnostech čerpání finančních příspěvků z fondu prevence nebo si nechat pomoci s nastavením a ovládáním mobilní aplikace Moje VZP, která výrazně usnadňuje komunikaci s pojišťovnou. Program doplní pohybové a vzdělávací aktivity pro děti, dospělé i seniory.

„Prevence je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak si dlouhodobě udržet zdraví a předcházet vážnějším potížím. Dnem zdraví chceme lidem nabídnout možnost zastavit se uprostřed běžného dne, získat praktické informace a vyzkoušet si věci, které mohou být v péči o zdraví opravdu užitečné,“ říká Michal Nezbeda, náměstek ředitele VZP ČR pro služby klientům.

Den zdraví s VZP v Přerově je součástí aktivit, kterými Všeobecná zdravotní pojišťovna podporuje prevenci, zdravý životní styl a větší informovanost veřejnosti v regionech. Cílem akce je přinést praktické informace přímo mezi lidi a ukázat, že péče o zdraví začíná často u jednoduchých kroků, pravidelné prevence, včasné konzultace s odborníkem nebo základní znalosti první pomoci. 

Podporu této iniciativě vyjádřilo i město Přerov. „Den zdraví dává lidem ideální příležitost zkontrolovat si bez objednávání základní zdravotní hodnoty, poradit se s odborníky nebo si osvěžit základy první pomoci, které mohou kdykoli zachránit lidský život. Takové akce v našem městě vítáme,“ doplňuje Vladimír Lichnovský, náměstek přerovského primátora.

Nejnovější posila, islandský útočník Hilmir Mikaelsson, dorazí v průběhu prvního týdne po vyřízení všech formalit, podobně jako další forvard John Paul Dembe. Péter Baráth má prodlouženou dovolenou kvůli účasti na reprezentačním srazu a k týmu se také připojí během následujících dnů. Delší volno dostali i Tomáš Huk a Tihomir Kostadinov, kteří na jaře hostovali na Slovácku a sezonu měli prodlouženou o ligovou baráž.

„Jsem rád, že jsou hráči fit. Přípravu jsme zahájili téměř všichni. V řešení jsou stále odchody i příchody. Kádr ale určitě zúžíme. Do sezóny bychom chtěli jít s týmem, v němž bude 23 až 24 hráčů plus gólmani,“ řekl trenér Pavel Hapal.

Aktuální kádr SK Sigma

Brankáři: Patrik Berka, Matúš Hruška, Jan Koutný, Tadeáš Stoppen.

Obránci: Jakub Elbel, Matěj Hadaš, Tomáš Huk, Jan Král, Louis Lurvink, Matúš Malý, Filip Slavíček, Abdoulaye Sylla.

Záložníci: Péter Baráth, Michal Beran, Artur Dolžnikov, Ahmad Ghali, Dario Grgič, Dominik Janošek, Jakub Jezierski, Tihomir Kostadinov, Fabijan Krivak, Jiří Spáčil, Jáchym Šíp, David Tkáč, Filip Uriča, Václav Zahradníček.

Útočníci: John Paul Dembe, Jan Kliment, Jan Fiala, Hilmir Mikaelsson, Matěj Mikulenka, Antonín Růsek, Václav Sejk, Mohamed Yasser.