Dnes:32°C

Zítra:34°C

Úterý 25.6. Ivan
Menu

Architekt Stašek Žerava: Objevuje se u nás nápadně málo staveb, které by překročily hanáckou provinciálnost

Architekt Stašek Žerava: Objevuje se u nás nápadně málo staveb, které by překročily hanáckou provinciálnost

foto: archiv redakce

10. 12. 2015 - 00:00

Poslední rozhovor o architektuře Olomouce jsme spolu dělali před deseti lety. Alespoň jsem o tom byl přesvědčen. Pan architekt mě opravil, že to bylo před osmi lety. Je stejně tak precizní, jako jsou precizní i jeho stavby.

Před deseti lety jsme spolu dělali rozhovor na téma, jak bude vypadat Olomouc za deset let. Tehdejší vize byla velmi optimistická. Naplnily se tehdejší představy?

Nebylo to před deseti, ale jen před osmi lety. Mám sice špatnou paměť, ale dobrý archív. A ta nastíněná vize v něm byla sice pozitivní, ale nikoliv nekriticky optimistická, nebyla to věštba „světlých zítřků“. Jen pokus o výčet systémových kroků, které by k zodpovědnému a moudrému nakládání s územím města mohly přispět.

A jak se tedy naplnily?

S výhradami, nebo vůbec. Tak například nový územní plán města konečně máme - po nekonečných šesti letech pořizování! Proč vznikal takto zcela nestandardně dlouho, je téma k zamyšlení – byla to neschopnost, záměr, nebo vyšší moc ?

A copak to něčemu vadí?

Právěže vadí!  Pokud totiž není lhůta zpracování a projednání spojena s cílenou stavební uzávěrou na zásadní změny v území, mění se zpracovateli území pod rukama. Po pěti letech tak pracuje zpracovatel s územně analytickými podklady, které už dávno nejsou aktuální. Ale co horší: dramaticky se zvyšuje riziko zneužití informací – vyřizují se územní rozhodnutí pro stavby, které po dokončení a schválení územního plánu „už nepůjdou“. Skupují se pozemky nejenom kvůli spekulativnímu zisku, ale tako jako nástroj pro paralyzování výstavby konkurence v sousedství. Pořizovatel k tomu svojí laxností poskytl komfortní prostor.

A co existence dvojích památkářů – magistrátních s razítkem a těch bez razítka na Národním památkovém ústavu?

Na tomto reliktu socialismu, na schizofrenickém odtržení odbornosti od rozhodovací pravomoci a zodpovědnosti se nic nezměnilo. Jak „funguje“, o tom jsme se mohli přesvědčit při pokusu developera umístit v ochranném pásmu městské památkové rezervace třiadvacetipatrovou budovu Šantovka Tower. Veškerá varování respektovaných osobností z oblasti kultrury, památkové péče, urbanismu, akademiků a členů vědeckých rad tak troskotají na naprosto vágních resp. předem nestanovených (?) limitech  a na jediné úřednici magistrátu. Ta po celá léta vyniká nekompromisností vůči občanům a architektům při projednávání nadstaveb rodinných domů. A najednou nemá problém s vydáním kladného stanoviska k 23 pater vysoké budově v území se stejným stupněm ochrany.  Správní řád (§2 odst.4) přitom ctí zásadu, že správní orgán dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Protože ji nějaký pátek znám, nechápu co nebo kdo způsobil tento její profesionální kotrmelec. Ochrana toho nejcennějšího, čím Olomouc disponuje, tak spočívá na hliněných nohou a osobní statečnosti ředitele olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu, kterého ale ve správním řízení nikdo nemusí brát vážně.

 

O srovnání moderní architektury Olomouce a ostatních velkých měst v ČR

Jsem sám, kdo má pocit, že jsme moc konzervativní?

Konzervativnost nemusí být nutně nectností. Ale rozumím, na co se ptáte – na tak velké město s takovou kulturní (a m.j. i architektonickou) tradicí se tu objevuje nápadně málo staveb, které by překročily hanáckou provinciálnost. Které by nebyly jen „přešitím“ obnošené západní konfekce, ale přinesly svěží a neotřelé myšlenky a formy. A které by měly ambici obohatit obraz města.

Má Olomouc tak špatné architekty?

Možná je dobré připomenout, že vznik kvalitního architektonického díla nezáleží ani zdaleka jen na architektech. Je podmíněno celou řadou okolností – ekonomickou situací, technologickými možnostmi, vzděláním a kulturní úrovní investorů, vědomím prestiže získané realizaci kvalitního architektonického díla, společenskou objednávkou, politickou podporou, využitím architektonických soutěží, popularizací a osvětou, existencí a aktivní činností městského architekta, zrušením nebo vyhnutím se tupému diktátu nejnižších cen při výběrových řízeních… Samozřejmě platí, že bez dobrého architekta dobrá architektura nevznikne. Ale i nadále bude pouze výjimkou opřenou o konstelaci příznivých okolností.

Je naděje, že se to zlepší ? Může pro to město něco udělat?

Samo určitě ne. Jestli chce Olomouc skutečně dosáhnout zvýšení kvalty architektonické produkce, musí pro to něco udělat. Ve všech oblastech, o kterých jsem se zmínil. A pro začátek si třeba zajet na rozumy do Litomyšle.

 

O Šantovce

Povedla se?

Vždycky záleží na tom, kdo a z jakého pohledu stavbu hodnotí. Po svém otevření v roce 2013 získala Galerie Šantovka hned několik  ocenění: retailový magazín CIJ Journal (tam ovšem ze 75% hlasují čtenáři) jí udělil 1. místo v jedné z osmi kategorií. V soutěži Nejlepší z Realit 2013 - získala druhé místo v jedné z 6 kategorií. Tyto soutěže samozřejmě nic nevypovídají o kvalitě architektonického díla jako celku, tím méně o jeho urbanistickém kontextu a dopadech. Ani si takovou ambici nekladou. Omezují se na developerské, obchodní a realitní aspekty, které ale mají v případě privátní komerční stavby důležitost zásadní. Jenomže tak obrovská investice, na tak mimořádném místě, byla také obrovskou příležitostí vytěžit maximum : za prvé, z „ostrovní polohy“ staveniště (k Mlýnskému náhonu se bohužel stavba obrací zády…), za druhé z navazujícího zeleného koridoru - parkové radiály podél Moravy; dnes je ovšem nábřeží zabetonováno a odříznuto od navazujícího území tramvajovou tratí a příjezdovou komunikací, dále z dominantní polohy v průhledu Třídy Svobody ve zlomu „olomouckého diametru“, k této velevýznamné urbanistické ose se bohužel stavba obrátila slepým bokem, ale i z industriální historie území, která byla srovnána se zemí a nepřipomíná ji nic – ideově snad jen trochu technologická zařízení a ocelové konstrukce na střeše. Ke cti developera je naopak třeba přičíst vyřešení ekologické zátěže kontaminovaného podloží, vybudování „neplaceného“ parkingu „tajně“ využívaného i pro historické jádro - město bohužel nic podobného jeho návštěvníkům nenabízí. Z architektonického hlediska pak stavba zaujme efektní, tvarově a barevně nápaditou hlavní fasádou, bohužel zatím orientovanou „nikam“, a elegancí pěší lávky. Je-li možno mít ke stavbě nějaké další výhrady, pak nesměřují k developerovi. Lze jenom sotva očekávat, že se developer Šantovky bude trápit otázkou, co přinese 46.000 m2 prodejních ploch pro život (nebo umrtvení ?) historického centra v sousedství. Že se bude vnucovat s nabídkou zpracování regulačního plánu, který by vedle jeho zájmů reflektoval také zájmy a potřeby města. Dosažení vyvážené funkční, prostorové a ekonomické symbiózy (nikoliv přetrumfnutí) historického jádra města…bylo věcí radnice, ne developera Šantovky. A zeptejte se obchodníků v centru, jak se to povedlo.

Ale zpátky ke Galerii Šantovka: „Povedla se , nebo ne?“

Mohla určitě dopadnout lépe. Developer udělal jen to, co po něm město chtělo. Přesněji řečeno neudělal nic z toho, co po něm město nechtělo… Proč, to je otázka k zamyšlení. Aby bylo jasno - nejde o to vést s developery válku. Jen velmi hloupá radnice si udělá z developerů nepřátele. Je naopak v bytostném zájmu sídla, aby radnice s developery spolupracovala. Co nejtěsněji a co nejkonstruktivněji. To ale nesmí znamenat, že přitom zapomene hájit zájmy ostatní – zde především uchování životaschopnosti a atraktivity historického jádra města, přírodně krajinářské hodnoty vodou obtékaného ostrova, trasu tramvajové obsluhy jižního města probíhající v těžišti obsluhovaného území. Ne tam, kam ji nasměrovala nevhodně umístěná zastávka. Podmínkou je, že radnice musí být rovnocenným partnerem – ne křenem. Fakt, že autority města při svém jednání s developery necítí potřebu odborně se opřít o názory profesionálů se špičkovou kvalifikací v oblasti urbanismu, architektury, územního plánování, sociologie, urbanistické ekonomie apod. znamená jediné: že po čase je bude město  potřebovat stejně - pro odstraňování dnes vznikajících chyb. Bohužel někdy nevratných.

Nejste, pane architekte, až moc přísný ? Vždy Galerie Šantovka získala spolu se 4 dalšími stavbami titul Stavba roku 2014 ?

To je pravda, ale to není ocenění České komory architektů. Aniž bych chtěl jakkoliv snižovat prestiž této soutěže ocituji výrok poroty: „Titul je udělen za vytvoření nového městského obchodního bloku se zřetelem k urbanistickým zásahům do městské infrastruktury.“ Nevím, kdo z porotců toto hodnocení zdůvodňující udělení titulu Stavba roku napsal. Pochybuji, že to byl vzděláním architekt-urbanista. A pokud ano, je takové tvrzení zralé na vrácení vysokošolského diplomu.

 

O novém územním plánu

Město má nyní nový územní plán a mělo mít městského architekta. Jsou tyto věci ku prospěchu, nebo naopak?

Městského architekta město bohužel nemá. Prostě proto, že ho vedení města nechce a neumí najít. Na rozdíl od cca sedmdesát měst a obcí v ČR, jejichž zastupitelé si rozhodování o nakládání s územím bez odborné konzultace s městským architektem už nedovedou představit.

A proč ho ale ta zbylá města, Olomouc nevyjímaje, podle Vašeho názoru, nechtějí?

V loňském roce jsem přednášel na 3 konferencích, které se týkaly problematiky městských architektů - v Litomyšli, Chebu a Stříbře. Z diskusí i neformálních rozhovorů (se starosty večer u vína) vyplynulo, že existuje jeden zcela dominantní důvod: Protože z něho mají obavu, strach. Vychází totiž z předpokladu, že architekti jsou nezvladatelní individualisté neschopní vnímat realitu, úskalí demokratického řízení města v politické konstelaci vzešlé z voleb, politické priority, kompromisy diktované ekonomickými možnostmi města. Bojí se toho, že městský architekt není schopen být současně respektovanou autoritou, ale i týmovým hráčem. Možná právě to může být příčina, proč nemá Olomouc městského architekta, ale „neviditelné“  a mlčenlivé vedoucí odboru koncepce a rozvoje. Vždy docela chytré kluky se zdravým rozumem, ale bohužel bez specializovaného vzdělání, zkušeností a osobnostních vlastností, které tato důležitá role vyžaduje.

A nebojí se politici právem?

K takové obavě není nejmenší důvod – městský architekt sám o ničem nerozhoduje. Tu pravomoc a zodpovědnost má přece v zastupitelské demokracii politik - manager správy města. A pokud skutečně pracuje ve prospěch svého města, nemůže se při svém rozhodování obejít bez odborné opory a kvalifikovaných informací. Na obhajobu městských politiků musím říci, že 99 % tvůrčích architektů skutečně nemá předpoklady, pro tuto nesnadnou roli. Nezbývá tedy, než si ho najít v tom zbylém 1 %. Samozřejmě to jde, pokud se doopravdy chce. Exprimátor Novtný kdysi prohlásil, že město nemá 150 tisíc korun měsíčně, aby si Olomouc mohla městského architekta dovolit. Naštval tím řadu mých kamarádů - olomouckých architektů, ta částka je totiž vyšší než jejich půlroční příjem. Hrubý, samozřejmě. Mezi architekty český měst mám řadu přátel. Jejich mzda odpovídá jejich kvalifikovanosti a zodpovědnosti – proč by neměla? Ale věřte mi, že žádný z nich tu práci nedělá apriori pro peníze.

Plyne z té nevůle politiků mít na úřadu městského architekta  nějaké ponaučení?

Rozhodovat bez informací je paradoxně snazší a svobodnější. Za všech režimů. Je to pohodlnější a někdy se to může dokonce „hodit“. Jaké je pak riziko chybných rozhodnutí, je ale zřejmé. Chcete příklad ? Vzpomínám si na výrok předrevolučního okresního funkcionáře, který „státnicky“ rozhodl o umístění stavby kasárenské budovy do trasy územním plánem navržené komunikace. Když jsem si mu to dovolil připomenout, glosoval to slovy: „Tak ku…va já to tady tak pěkně vymyslím a ty mi to torpéduješ!“...

Ale město už přece vloni vypsalo výběrové řízení na městského architekta?

Který nemusel mít architektonické vzdělání, který by neměl postavení ani na úrovni vedoucího odboru, a který by neměl kolem sebe žádný tým specialistů? Naštěstí se to nepovedlo...

Tak obraťme list. Co nový územní plán? Jaký je?

Olomouc má přesně takový územní plán, jaký si zaslouží. Je přesným obrazem odborných kvalit a zkušeností autora i pořizovatele. Po celou dobu zpracování jsem se snažil svými připomínkami při projednáních přispět k tomu, aby město získalo nepřeurčený, nadčasový,  uživatelský přívětivý nástroj, který by nebrzdil pozitivní aktivity, ale současně garantoval jistoty. Aby uměl spolehlivě ochránit nenahraditelné kulturní a krajinářské hodnoty. Aby proklamovaný „udržitelný rozvoj“ byl implozí - konsolidací brownfieldů, přežilých aktivit, ladem ležících pozemků v intravilánu, ne zhoubným bujením zástavby do okolí.

Mám dost jasný názor na to, jak se to povedlo. Ale nechci demoralizovat ty, kteří jsou přesvědčeni o opaku…

Možná by bylo užitečné znát vaše výhrady.  Územní plány jste pořizoval, zpracovával, oponoval, urbanismus a územní plánování učíte na vysoké škole, dělal jste 5 let hlavního architekta tohoto města. Mám návrh. Můžeme se k tomuto tématu vrátit ve chvíli, kdy se objeví v Olomouci první inzerát: „Chcete stavět v Olomouci rodinné domy ? Kupte si naše sportovní hřiště!“

To je přece nesmysl!?

Bohužel není.  Zpracovatel navrhl, pořizovatel a určený zastupitel akceptoval a zastupitelé města schválili územní plán, který neobsahuje žádnou kategorii funkce území, která by zajistila, aby stávající plochy sportovišť i do budoucna musely zůstat nezastavitelným územím. A aby musely i do budoucna sloužit výhradně pro sport a tělovýchovu. A ne pro spoustu dalších, komerčně podstatně výnosnějších staveb. Termín sportoviště, tělovýchovná a sportovní zařízení ostatně nenajdete v žádné funkční ploše olomouckého územního plánu. Ani jako přípustné, dokonce ani jako podmíněně přípustné využití. V plochách bydlení už vůbec ne.

A v jiných územních plánech je tomu snad  jinak?

No samozřejmě. Stejný zpracovatel (Knesl&Kynčl) ve stejné době dokončil územní plán Prostějova. Tam mezi plochy s rozdílným využitím zahrnul kategorii „Plocha občanské vybavenosti – Tělovýchovná a sportovní zařízení“ (US).

Máte proto nějaké vysvětlení proč se stejný zpracovatel zachoval jinak?

To je právě o kvalifikovanosti pořizovatele, v horším případě o tlaku na něj. Nejspíš si v Prostějově uvědomují význam sportování pro zdravý životní styl, kompenzaci hypokineze, vliv na zdraví a na financování zdravotní péče lépe, než my tady.

 

O tom ve které městské lokalitě bych si měl koupit pozemek, abych měl jistotu, že mi za pár let za okny nevyroste plechová obluda

Ve které tedy?

Velmi správná otázka, na kterou ale bohužel neumím odpovědět. Je řada věcí, které charakterizují dobrý územní plán. Pokud je skutečně kvalitní, lapidární, nepřeurčený, nadčasový – pak jsou vytvořeny všechny předpoklady také  pro jeho dlouhodobou neměnnost. A pak  je také schopen garantovat občanům města jistoty, o kterých mluvíte. Určený zastupitel pro pořízení územního plánu – exprimátor Novotný při zahájení prací před sedmi lety právě toto deklaroval. Prohlásil, že jedním z hlavních motivů pořízení územního plánu je, aby měl svoji kvalitu, stabilitu, aby se učinila přítrž nekončící sérii dílčích změn.

Ale to je přece pro občany dobrá zpráva, ne?

Byla by. Jenomže skutečnost je taková, že Po šest let trvajícím pořizování a necelý rok po schválení územního plánu, už odbor koncepce a rozvoje pořizuje druhou změnu -č. I a nově změnu č. II. Nový územní plán tedy nepřinesl ani tu čtyřletou jistotu neměnnosti, kterou předpokládá stavební zákon do předložení zprávy o uplatňování územního plánu v uplynulém období.

A nejsou to jen dětské nemoci nového územního plánu ?

Po šest let trvajícím cizelování a rok po schválení a vydání? Já skutečně nevím, jestli to jsou chyby, kterých se zpracovatel dopustil, a pořizovatel na ně nepřišel. Nebo známka nesmyslné přeurčenosti územního plánu. Nebo doklad raketové dynamiky rozvoje města. Nebo jenom pokračování  osvědčené metody dostat do územního plánu (nebo vypustit z něho) to, co při jeho řádném pořízení  a projednání „neprošlo“.  Normální to určitě není. A velmi to nahlodává důvěru, že město si skutečně pořídilo kvalitní a stabilní územní plán, že občané získali kýženou jistotu a nemusí se obávat překvapivých změn.

Jak bude vypadat Olomouc za dalších deset let?

To přece záleží – v různé míře - na každém z nás. Nabízí se zde parafráze výroku J.F.Kenedyho:  „Neptejte se, co udělá Olomouc pro Vás, ale co vy uděláte pro Olomouc“.

Vlastimil Blaťák

0 komentářů

Další články