Dnes:20°C

Zítra:26°C

Středa 24.4. Jiří
Menu

Stát činí propastné rozdíly mezi pečujícím rodičem a ústavem

Stát činí propastné rozdíly mezi pečujícím rodičem a ústavem

foto: archiv redakce

11. 11. 2015 - 00:00

Lidé, kteří celodenně pečují například o nemohoucí prarodiče nebo postižené děti, a nemohou se proto vrátit do zaměstnání, pobírají od státu pečovatelský příspěvek ve výši několika tisíc korun. Pokud ale týž člověk nemá nikoho, kdo by se o něj staral, a čerpá totožnou péči kdekoli v sociálním ústavu, dostane na něj tento desetitisíce korun.

Disproporce ve státní podpoře mezi příjmy pečujících rodin a ústavů přitom není dána vysoce specializovanou zdravotnickou péčí, která je proplácena z veřejného zdravotního pojištění. „Jedná se pouze o obstarání daného člověka, přebalit, dát mu najíst, umýt, převléci ho,” vysvětluje Martina Žďárská, která celodenně pečuje o svou 92 letou nemohoucí maminku. Podobně jsou na tom i rodiče postižených dětí; i oni dostanou na pečovatelském příspěvku pouze několik tisícikorun.

Takový příjem ovšem v žádném případě nevynahradí ztrátu příjmů ze zaměstnání, a často ani nestačí na dostatečný nákup zdravotnického materiálu, plen a podobně. Pokud však stejnou péči odvádí některé ze sociálních zařízení, dostane peněz od státu více. Nejedná se přitom o drobné.

 

Až pětatřicet tisíc od státu, v mimořádných případech i víc

Financování zařízení sociálních služeb (a sociálních služeb vůbec) je vždy vícezdrojové. Dotace ze státního rozpočtu přitom tvoří asi 26% z celkových nákladů sociálních služeb.

Pokud je nemocný (v dnešním newspeaku „klient”) umístěn v takovém zařízení sociálních služeb, je právě toto zařízení navíc příjemcem pečovatelského příspěvku, který je - pro srovnání - pro pečující rodinu zdrojem jediným. Ne však pro sociální zařízení.

Tím totiž výčet příjmů ústavu rozhodně nekončí. Jsou zde také ještě úhrady zdravotních pojišťoven. „V zařízeních sociálních služeb, především v těch, ve kterých jsou umístěni klienti s nejvyšším stupněm závislosti, působí zdravotnický personál, který je hrazen z veřejného zdravotního pojištění a uživateli je tak poskytována zdravotní i sociální péče v potřebném poměru. Celkové průměrné měsíční náklady na jedno lůžko v pobytových sociálních službách se pohybují v rozmezí 25 000 až 35 000 korun, potvrdila pro Olomoucký Večerník mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Petra Velhartická.

Ministerstvo však podle jejích slov sleduje pouze průměrné náklady. „Takže je zřejmé, že na uživatele s vyšším stupněm závislosti budou náklady vyšší,” říká ministerská mluvčí.

 

Další peníze jsou z krajů a obcí

Ke krytí části nákladů na lůžko tak slouží sociálním zařízením nejen příspěvek na péči, ale i další zdroje financování jako jsou i dotace ze státního rozpočtu, z rozpočtů krajů, nebo obcí. Příspěvky se tak celkem mohou vyšplhat až k neuvěřitelným 70 tisícům na měsíc a lůžko.

Nejedná se přitom o nějakou specializovanou zdravotní péči, nýbrž jen o mytí zadků, odsávání hlenů a krmení hadičkou. V kvalitě poskytnuté péče doma a v ústavu tedy není rozdíl a nevyžaduje specializované zdravotníky. Proč je tedy rozdíl v příjmech rodin a ústavů tak propastný?

 

Dítě na pár dní do stacionáře? Zaplaťte

Korunu všemu nasazuje skutečnost, že pokud si pečující rodič chce na pár dní od čtyřiadvacetihodinové šichty odpočinout a svěřit nemohoucího rodiče nebo dítě do péče podobného zařízení, ještě za jeho umístění zaplatí.

Řešení? Nejspíš v nedohlednu. Jak nám v uplynulém týdnu potvrdily zdroje z ministerstva práce a sociálních věcí, příspěvek na péči nebyl valorizován od jeho zavedení v roce 2007, a jak nám následně sdělilo ministerstvo financí, zdroje na jeho úpravu v rozpočtu pro nejbližší období zřejmě „nejsou”.

 

-ms-

 

0 komentářů

Další články