Působí u národního týmu Je to pro mě velká odměna, říká Kalvach

Příběh jako z holywoodského filmu prožívá olomoucký trenér Michal Kalvach. Ještě nedávno se trénování fotbalu věnoval po zaměstnání. Ale během krátké doby se z něj stal profesionální trenér, který ba co víc působí i u reprezentačního týmu. V současné době je jediným, kdo coby trenér na srazy fotbalového národního týmu vyráží. Navazuje tak na tradici koučů ze Sigmy, kteří i reprezentací pracovali, nejvíce se v tomto směru prosadili Augustin Chromý a Václav Jílek. „Je to pro mě samozřejmě velká čest. A také beru jako mimořádné uznání to, že si mě trenér Havlíček vybral za asistenta, byť jsme se předtím osobně v podstatě neznali. Ale zaujala ho moje práce, což je pro mě velká odměna,“ řekl Michal Kalvach. Ten v SK Sigma trénuje dorostence U 16, k tomu je asistentem u reprezentačního výběru U 16.

Jaké to je, trénovat v reprezentaci?
Je to náročnější. Je to trošičku jiná práce, ale strašně mě to baví. A jsem moc rád, že můžu působit u národního týmu.

Práce je tam ovšem naprosto odlišná od té v klubu. Tam nemáte hráče v tréninkovém procesu tak dlouho, věnujete se spíš taktickým věcem a podobně. Jen se tam ladí orchestr, který už je vybraný.
Ano, přesně tak to je. Spíš se tam jedná o sledování a výběr hráčů. V mém případě jde o hráče ročníku 2004. Hlavní trenér má na starosti Čechy, já Moravu. Pak to konzultujeme, z toho vznikne nominace. Plus sledujeme soupeře, se kterými se potkáváme. Úkoly máme rozdělené.

Jak si užíváte práci profesionálního trenéra? Ještě poměrně nedávno jste chodil do zaměstnání a fotbal trénoval ve volném čase. A najednou jste v reprezentaci.
Trénuju už přibližně patnáct let, jsem rád, že jsem dostal šanci věnovat se tomu na profesionální úrovni. V podstatě se tomu naplno věnuju v Sigmě rok a půl, půl roku jsem u reprezentace. Takže si to samozřejmě užívám a chce se neustále zlepšovat a posouvat dál.

Vy jste poznal i to, jaké to je chodit do zaměstnání, muset dělat přesčasy a fotbal mít jen jako koníčka. Je to pro vás nyní něco jako splněný sen, něco, čeho si velmi vážíte?
Mám tu zkušenost, vím, jak je to náročné skloubit se zaměstnáním. Takže ti samozřejmě velmi vážím toho, že mužů působit jako profesionální trenér. Jsem rád. Vím, co obnáší věnovat se trénování po práci. Trénovat při práci, to byla skutečně dřina. Byl jsem od rána do odpoledne v zaměstnání, pak jsem si musel vzhledem k tréninkům čas v práci pokrátit s tím, že si ho nahradím jindy, nebo si měnit směny. A to bylo i o víkendech. Když jsem chodil do práce, tak jsem v podstatě neměl volný den. Teď je to lepší v tom, že se můžu trénování věnovat na sto procent, lépe si připravit tréninky a vše, co je k tomu potřeba, co to obnáší.

Berete současné trénování v Sigmě plus u reprezentace za dosavadní vrchol fotbalové kariéry? U fotbalu jste od dětství.
V podstatě od tří let jsem hrál fotbal, aktivně zhruba do šestatřiceti. Také trénování už se věnuju dost dlouho. A ano, dá se říct, že nyní jsem se dostal ve fotbale nejdál, spolu s tou reprezentací. Doufám, že to bude pokračovat a že se povede třeba i nějaký úspěch s národním týmem.

Navíc trénujete v Sigmě, pokračujete v klubu, ve kterém se vám nepoštěstilo hrát první ligu za áčko. Ovšem trénovat v Sigmě, to se také nepodaří každému.
Měl jsem smůlu, že jsem se v osmnáctce, v dorostu, zranil. Měl jsem vážné zranění, rok a půl jsem stál. Tím pádem jsem z toho vypadl a vlastně v Sigmě skončil. Pak jsem šel po hostováních. Tam se kariéra na Sigmě ukončila. Ale ke klubu mám obrovský vztah, jsem v něm od malička. Potom jsem se ještě dostal do druhé ligy, to bylo v Hlučíně. Ovšem to už jsem věděl, že chci po hráčské kariéře trénovat. Jsem rád, že jsem v Sigmě, je to skutečně můj mateřský klub, klub mého srdce.

A Sigma není mateřský klub jen váš. Kalvachovi, to už je takový pomalu olomoucký fotbalový klan. Už jste v reprezentacích skoro celá rodina. Za národní tým už hraje váš synovec Lukáš.
Jsem rád, že se Lukáš vypracoval v takového hráče, který už je i v národním týmu. Už je v takové fázi, kdy ví, co a jak. Když byl ještě v dorostu, tak to jsem mu ještě třeba mohl nějakou radu dát. Je to vnímavý kluk, od každého si něco vezme. Ví, co chce a jde si za tím.

Ale zatím máte v reprezentaci více startů vy.
Tak to ano (směje se). To mám. Srazů už bylo několik, utkání už mám víc, než Lukáš, to je pravda.