Dnes:17°C

Zítra:23°C

Sobota 25.9. Zlata
Menu

Komentář politologa Podlomil Zeman státní suverenitu?

Podlomil Zeman státní suverenitu?

foto: Archiv Evy Lebedové

26. 04. 2021 - 08:45

Miloš Zeman se v neděli na CNN Prima News vyjádřil ke kauze Vrbětice. Kauze, která z hlediska vnitřní bezpečnosti ČR a zásahu cizí mocnosti nemá v polistopadové politice precedent. Jeho dlouho očekáváné vystoupení potvrdilo, že prezident zůstal věrný svým proruským postojům a záměrně manipuluje fakty, která mu nevyhovují. Svůj deviantní politický styl ilustroval i neomalenými výroky a urážkami na adresu novinářky Terezie Tománkové, která s ním vedla rozhovor v pořadu Partie a kladla mu otázky, které mu nebyly příjemné. 

Bez jakýchkoli pochyb je nyní zřejmé, k čemu mělo sloužit odložení prezidentova projevu o týden. Nebylo cílem získat informace, jak ve svém projevu Zeman opakovaně tvrdil, ale naopak vyčkat na pozici Moskvy, využít opadnutí emocí společnosti a přispět k relativizaci faktů, k nimž ve svém vyšetřování dospěla BIS. Zemanův projev nebyl překvapivý. Byl zcela v souladu s postupy, s nimiž dlouhodobě pracuje, a dosáhl díky nim mnoha úspěchů ve své politické kariéře. Lhaní, popírání nepohodlných informací, zpochybňování a překreslování proběhlých událostí podle vlastních zájmů. V souvislosti s Vrběticemi si to navíc Zeman může dovolit, protože počítá s tím, že zpráva BIS a skutečnosti v ní utajované nemají být zveřejněny. Účelově si pak vybírá pouze ty ze závěrů, pro které přímé důkazy chybějí. Počítat také může s tím, že ho v jeho snažení ochotně podpoří některé další české politické strany, zejména KSČM a SPD, a rychle tohoto spinu (překroucení informací) využijí Rusko, proruští aktivisté a dezinformační aktéři. 

Z hlediska vnímání ČR navenek byl Zemanův projev extrémně nebezpečný. Oslabí naše postavení před Spojenci, v rámci NATO i EU. Ještě horší ale je, že Zeman svým projevem podlomil státní suverenitu a opustil české národní zájmy, jejichž ochrana patří k jeho prvořadým úkolům ve funkci prezidenta. Jsou to také hodnoty, se kterými se prezident velmi rád zaštiťuje, jako to ostatně činí i výše zmíněné politické strany – komunisté a SPD.  Zeman v přímém rozporu s těmito deklaracemi ve vrbětické kauze nevyvinul žádné standardní aktivity, které se od prezidenta očekávají. Nekontaktoval své prezidentské protějšky, ani Spojence v rámci bezpečnostních aliančních struktur, aby je informoval o výsledcích vyšetřování a pozicích ČR. Prezident nenaplnil své základní povinnosti, neomluvitelně mlčel a nekonal. Prezident je přitom z našich daní královsky placen, dostává více než 275 000 Kč měsíčně plus náhrady, což dohromady činí přes 500 000 Kč. V poměru k průměrným platům je na tom nejlépe ze všech hlav států ve střední Evropě. Dokonce i lépe než kancléřka Merkelová. Kromě toho Kancelář prezidenta republiky získala za rok 2020 634 milionů z našich daní a její rozpočet byl i v době pandemické krize navýšen zhruba o 15 %.

Kdo sledoval prezidentův projev pozorně, mohl si všimnout také toho, jak se vyhýbal zmínkám o ruské akci. Pouze na začátku projevu zmínil útok ruských agentů, následně už ale zdůraznil, že měli moldavský a tádžický krycí pas. Opakovaně hovořil také o bulharské stopě a až v samotném závěru explicitně zmínil Ruskou federaci. V rámci této zmínky však apeloval na to, že postupy vůči Rusku mohou následovat až poté, co se ve vyšetřování potvrdí důkazy proti němu. 

Alarmující a vyloženě protiústavní byly výroky prezidenta Zemana ve vztahu k možné žádosti Poslanecké sněmovny o její rozpuštění v pořadu Partie, na základě článku 35, odstavce 2 Ústavy ČR. Pokud by Zeman opravdu odmítl rozpustit Poslaneckou sněmovnu na základě usnesení třípětinové většiny všech poslanců, zařadil by se jednoznačně k politickým lídrům, kteří překročili mantinely demokratických procedur, omezují demokratické instituce a chovají se autoritářsky. 

Události posledních dní dávají vládě, naší společnosti i voličům důležitou lekci. Prezidentská éra Miloše Zemana reprezentuje pohrdání politickými oponenty, otevřené stranění a jednání ve prospěch nedemokratických režimů (Ruska a Číny), neúctu k novinářům a dalším jemu nepohodlným částem společnosti a útočný, agresivní politický styl, kterým prezident polarizuje jakoukoli věcnou debatu a řešení problémů ve společnosti. Politika je oblastí, v níž se střety očekávají, řeší se konflikty zájmů a politické diskuse mohou být i ostré. Prezident, jako hlava státu, by ale měl dělat „klasickou politiku“ co nejméně. Od toho tu jsou strany, vláda a opozice.  I v politice, a tím spíše u hlavy státu, jež má působit jako tmel společenských konfliktů, má však být místo pro respekt, zodpovědnost a ochotu ke konsensu. Prezident by se měl chovat jako státník a společnost spojovat, ne ji rozdělovat. Prezident Zeman však opakovaně ukázal, že mu tyto hodnoty nejsou vlastní, a dopady jeho nezodpovědného chování na společnost ho nezajímají. 

Další články