Adventní překvapení: návrat Olopunče a sladkých tvarůžků
Listopad přináší Olomoučanům dobré zprávy. Dočkají se opětovného otevření populární Tvarůžkové…
foto: Miroslav Stibor
20. 11. 2025 - 15:04
V roce 1925 je film ještě němý a vznikají takové klenoty němé éry kinematografie jako Chaplinovo Zlaté opojení či Ejzenštejnův Křižník Potěmkin. Na výstavě dekorativního umění v Paříži získává své jméno nový umělecký styl: Art Deco. Tým archeologa Karla Absolona nachází v popelišti pravěkého naleziště v Dolních Věstonicích sošku, která získá jméno Věstonická Venuše. V Československu se ten rok vystřídali v čele vlády tři premiéři: Antonín Švehla, Jan Černý a Jan Šrámek. Pokoušíme se symbolicky vyjádřit, kam až sahá do minulosti životní oblouk letošního jubilanta, který 20. listopadu oslaví v Domově seniorů Pohoda ve Chválkovicích své sté narozeniny. V tento den se totiž v roce 1925 v Olomouci narodil výtvarník, aranžér, tanečník, zpěvák, básník a kulturní organizátor Miloslav Holec. Pojďme si na stránkách Hanáckého Večerníku připomenout bohatý životní příběh tohoto olomouckého rodáka.
Otec Miloslava Holce Vojtěch pocházel z jižních Čech, v Olomouci si však našel manželku Marii, rozenou Schindlerovou. Prostředím Holcova dětství se tak stala olomoucká čtvrť Neředín, silně jej (a do budoucna i výtvarně) ovlivnil jedinečný pohled na historické jádro města a jeho skupinu věží, který se naskýtá pro pozorovatele právě z neředínského horizontu, např. od křížku v polích. Mezi válečnými léty 1941 a 1944 předurčuje Holcovu profesní orientaci studium na soukromé škole oděvní firmy Rolný v Prostějově, kde absolvoval ateliér reklamy a grafiky. Aranžérství, grafika a práce v reklamě včetně autorství návrhů mnoha log a výtvarných symbolů se stalo Miloslavu Holcovi na celý život až do důchodu oficiální profesí a zdrojem obživy. Poskytovalo mu zázemí pro hlavní životní naplnění ve sféře výtvarného umění, v níž chtěl být svobodný a nezávislý. V letech 1949-1951 byl Miloslav Holec mimořádným posluchačem výtvarné výchovy na Univerzitě Palackého, kde v tom čase působila i taková inspirující jména, jako byl legendární Jan Zrzavý. Než se však dostaneme k Holcově dráze výtvarné, dílu malíře a kreslíře, musíme udělat odbočku do jiné sféry, která ilustruje Holcův renesanční umělecký talent.
Od roku 1952 stál jako vedoucí v čele souboru lidové hudby Horenka při Moravských železárnách (kde jako aranžér a grafik pracoval). Zde se díky společným zájmům seznámil i s manželkou Irenou. Soubor složený z vlastní muziky (např. s vynikajícím houslistou Josefem Bukačem), zpěváků a tanečníků měl pod Holcovým uměleckým a organizačním vedením vysokou úroveň, vystupoval nejen v olomoucké Redutě či v amfiteátru v Náměšti na Hané, reprezentoval region i na mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici. Holec sám byl v souboru nejen vedoucím, ale také důležitým zpěvákem a tanečníkem, skvěle zvládajícím náročný mužský tanec odzemek. A právě pohyb, tanec a brilantní výtvarné vyjádření pohybu paralelně proniklo jako jeden z hlavních motivů i do Holcovy malířské tvorby a kreseb.
Organizátorský talent, charisma a schopnost propojovat lidi sehrály důležitou roli i při vzniku a působení olomoucké výtvarné skupiny Ohnisko, založené v roce 1958. Členy Ohniska byli např. výtvarníci a fotografové Milan Hořínek, Miroslav Kostka, Miroslav Šnajdr, Miroslav Stibor, Radko Mašata či Jaroslav Tylich. Pojivem této výtvarné skupiny však nebyl jako u jiných skupin jednotný umělecký program či styl, byla to především vzájemná umělecká inspirace, lidská blízkost a přátelství. Holcovu roli ve skupině dokládá ve vzpomínkách fotograf Miroslav Stibor: „Zcela mimořádnou úlohu spojovacího článku mezi fotografy a výtvarníky sehrál Miloš Holec, spiritus agens všech akcí, talentovaný výtvarník, neúnavný organizátor a nezištný kamarád.“ Skupina do roku 1968 pravidelně vystavovala ve Slovanském domě v Olomouci, který byl tehdy v majetku a správě Holcova pracovního působiště, Moravských železáren.
Ani v období po Ohnisku neslábne Holcova organizační a tvůrčí energie. V sedmdesátých a osmdesátých letech pořádá pravidelné Ateliérové dny, konané nejprve ve Slovanském domě, později v krásném prostředí Klášterního Hradiska. Vystavuje společně např. s fotografem Miroslavem Stiborem, sochařem Karlem Hořínkem či řezbářem Františkem Košíkem. Charakteristickým rysem Holcovy tvorby bylo to, že už od padesátých let své výtvarné dílo vytvářel v tematických cyklech, jejichž tituly vystihují aktuální zdroj inspirace a hlavní motivy: Rytmy a tance, Resonance ženy, Pil jsem víno pod Olympem, Otvírání studánek, Pocta rodnému městu, Slovanské tance ad. Tematicky tvorbu směřují kromě již zmíněných motivů výtvarného zachycení pohybu a tance či uměleckého zobrazení rodné Olomouce také fascinace ženskou krásou přetavená do ženských aktů v malbě i jedinečně zjednodušené kresbě, v tvorbě se odráží také zážitky z cestování, inspirace načerpaná z pobytů v Řecku, španělském Katalánsku či na Kubě. Časté jsou proto motivy mořských pobřežních scenérií či oslava slunce a vína, které je v Holcově pojetí nabízeno k rozlévání z rukou krásné ženy. Celoživotní inspirací bylo pro Miloslava Holce dílo Pabla Picassa, jehož tvůrčí novátorství a čistotu obdivoval. Holcovi přátelé byli často mistrem obdarováváni papírovými složkami s výtvarnými listy, kombinujícími Holcovy kresby s rukou psanými vlastními básněmi. Holcovu renesanční tvůrčí šíři dokládá to, že jeho jméno najdeme ve slovnících literátů, jemná lyrika Holcových básní obsahuje vzpomínky na dětství a určující dětské zážitky, vzpomínky na maminku, oslavu přírody, slunce, lásky a vína. Své básně často osobně přednášel na literárních večerech poezie.
Za dlouhý tvůrčí život vystřídal Miloslav Holec mnoho ateliérů, kde trávil více času než v bydlišti v ulici v Hlinkách. Ateliér měl např. v Riegerově ulici společně s kolegou Kostkou, na Vídeňské ulici či v klášteře v Kateřinské ulici. Při požáru v jednom z těchto ateliérů přišel Holec o mnoho desítek obrazů. Přirozeným místem pro tvorbu mu byla také příroda, maloval např. na olomouckých Poděbradech, které mu byly dalším „domovem“, mimo jiné také pro velkou zálibu v koupání a nudismu. Období nejvýznamnějšího veřejného a odborného uznání Holcovy výtvarné tvorby přichází po sametové revoluci v devadesátých letech a v době kolem milénia. Holec vystavuje nejen v olomoucké Galerii G či Galerii Patro, společnou výstavu Metamorfózy s dcerou Gabrielou uskutečňuje v roce 1999 v Kolowratském Paláci v Praze, jeho dílo proniká do zahraničí, účastní se výstav v Monaku, Athénách, Bělehradu, jeho dila byla vystavena i v centrále firmy Volkswagen ve Wolfsburgu. Umělecký talent po otci zdědila dcera Gabriela Nakládalová, která se věnuje malbě a kresbě (kromě ní je Holec otcem dvou synů, dvojčat). Na tradici navazuje i vnuk Miloslav, který absolvoval umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti a věnuje se grafické práci v Praze.
Pokud bychom měli u Miloslava Holce hledat recept na dlouhověkost, nepochybně by spočíval v lásce k životu, přírodě, pohybu, slunci a vínu. Ještě ve velmi pokročilém věku kolem devíti křížků jsme ho mohli potkávat v Olomouci na kole s nezaměnitelní dlouhými vlasy svázanými do culíku jako člověka mladého tělem i duchem. Autorovi těchto řádků věnoval Holec před lety abstraktní obraz s názvem Rocker, vyjadřující kombinací barev vnitřní energii a žár rockové hudby. Holcovo výtvarné dílo je zastoupené v mnoha soukromých sbírkách v ČR i v zahraničí. Za redakci Hanáckého Večerníku přejeme jubilantu Miloslavu Holcovi hodně zdraví a radosti ze života.
Foto: Miroslav Stibor a archiv HV
Listopad přináší Olomoučanům dobré zprávy. Dočkají se opětovného otevření populární Tvarůžkové…
Na knižním trhu se na přelomu října a listopadu objevila rozměry nevelká, avšak obsahem i posláním…
Významné osobnosti už tradičně oceňuje při příležitosti výročí vzniku republiky prezident. Petr…
Po krátké těžké nemoci zemřel ve čtvrtek 9. října bývalý náměstek primátora Olomouce, člen městské…
Vůně letního dne, smích dětí, tóny hudby, které se nesou nad loukou, a přátelská atmosféra, kde se…
Dokončit Michalské schody a následně se pustit do dalších schodů, které vedou do Výpadu od…