Plná katedrála a Václavské náměstí sleduje inauguraci nového…
Dnes, v sobotu 13. dubna, se odehrává událost, jakou Olomouc zažila naposledy před 32 lety… Do…
17. 11. 2016 - 00:00
O tom, jak probíhala sametová revoluce v Prostějově, o současném odkazu 17. listopadu i o tom, jak se dva normalizační komunisté dostali do Rady města Prostějova, hovořil Hanácký Večerník ve svátečním rozhovoru s prostějovským aktivistou, který se podílel na listopadových dnech v Prostějově, předsedou místní Strany zelených, Ivem Lužným.
Ivo Lužný je na fotografii Boba Pacholíka vpravo.
Ivo Lužný byl v době revoluce činný v Občanském fóru a po jeho rozpadu pokračoval v Občanském hnutí. Celý život je aktivní, je členem spolku Pro Prostějov, Strany zelených i zdejší občanské iniciativy bojující proti hazardu. V posledních komunálních volbách za Změnu pro Prostějov, do zastupitelstva se však nedostal.
HV: Kdy začala sametová revoluce v Prostějově?
IL: Již v úterý 21. listopadu v odpoledních hodinách došlo k prvnímu protestnímu shromáždění na náměstí 9. května (nyní nám. T. G. Masaryka) a tím započaly sametové akce a protesty Prostějovanů, ale nejen jich. Přijížděli aktivní občané z Plumlova, Bousína, Kostelce, Bedihoště a dalších míst okresu. Účast rychle narůstala, lidé se přestávali bát, připínali si trikolóry, otevírali oči, dávali se do pohybu. Přední aktivisté, mezi než patřili A. Kohut, J. Nečas, J. Roubal , M. Košíček, L. Otruba, M. Šverdík, B. Pacholík či M. Franková, organizovali setkání a začali jednat s tehdejším komunistickým vedením radnice a okresu.
HV: Jaký zážitek Vám z té největší demonstrace na náměstí TGM utkvěl v paměti?
To, co se již nikdy nebude opakovat je pocit sounáležitosti celého národa, ke kterému došlo při podpoře generální stávky na hlavním prostějovském náměstí v pondělí 27. listopadu. Účast a shoda byla obrovská, po celé republice v tento den stávkovalo 75 % obyvatel. Referedum o vedoucí úloze KSČ ve společnosti dalo jasnou odpověď. Konec totality! Dále není co dodat.
HV: Čím byly protesty v Prostějově jiné než jinde?
Domnívám se, že Hanáci nedostáli své pověsti. Nebyl pomalí a neteční, jak se o nich traduje, ale zapojili se do sametového hnutí a změn, které následovaly, velice rychle a aktivně. Pochopitelně se o to nejvíce zasloužili jedinci, jako byli J. Jeníček z Bedihoště, A. Lebeda ze Smržic nebo M. Mazal a J. Krejčí z Prostějova, ale také mnozí další.
HV: V jakém okamžiku Vám bylo jasné, že komunistický režim definitivně padl?
Tento zlom nastal 24. listopadu když v Laterně magice v Praze zasedalo vedení OF a hudební kritik Jiří Černý vyhlásil, že Miloš Jakeš oznámil svou rezignaci spolu s celým vedením ÚV KSČ. Následovalo lidové veselí, kůl byl zlomen!
HV: Byl jste činný v Občanském fóru a potom i v Občanském hnutí. Nebylo už od začátku jasné, že takové projekty nemají budoucnost?
IL: Bylo mi 32 let, z toho jsem 20 let strávil v normalizační šedi. Glasnosť i pěrestrojku jsme Rusům jen záviděli, o polské Solidaritě nemluvě, proto byl konec roku 1989 pro mne i pro drtivou většinu společnosti vysvobozením. Generální stávka je toho důkazem. Ale zpět k Vaší otázce: Být u toho i Vy, neřešil byste politologické otázky tohoto typu. Je to Váš poučený pohled do minulosti. Projekt nastolení demokratického, svobodného řádu měl budoucnost, alespoň v to stále doufám…
HV: Co si myslíte o tom, že právě nyní na státní svátek se zejména v Praze konají různá protestní shromáždění? Je vhodné řešit v tento den dnešní problémy?
IL: Jistě, je to nejen vhodné, ale žádoucí. Společenský tlak i systém nás (stejně jako za minulého režimu) nutí se starat výhradně o svou hmotnou existenci. Dodám: v případě většiny mladých o svou zábavu. Ale to přece nejde - chodit do práce a v lepším případě jen k volbám a myslet si, že oni, (ne)populární politici, to ostatní za nás prostě zařídí… Nechci-li být pouhou manipulovatelnou ovcí, ale sebevědomým občanem, musím se starat o víc. Číst víc než bulvární novinky, sledovat víc než plytké seriály, bavit se (a nadávat) s kamarády nejen u piva. Sdílet a přeposílat z internetu jen pitomosti a hoaxy to nestačí. Je nutné se těchto politiků neustále ptát, sledovat je a nedat jim spát, aby nemohli jen tak lehce budovat své kariérní trafiky, rozšiřovat místa ve správních radách a mlčet když mají za nás mluvit. Je proto nutné řešit problémy a protestovat nejen dnes, ale neustále kdy se nám něco nelíbí, patří to k povinnostem každého z nás.
HV: Jak vnímáte, že se před dvěma lety dostali do rady města Prostějova dva normalizační komunisté, které z vedení radnice dostala právě sametová revoluce?
Patří to ke zklamání, které polistopadový vývoj přinesl. Ukázalo se, že se komunisté (KSČ alias KSČM) cítí stále ukřivděni, vždyť oni to soudruzi mysleli a dělali (byť za pomoci oprátek a obušků) tak dobře. V případě Prostějova museli alepoň dlouho čekat, aby se znovu dostali ke korýtkům a to mne těší. A ještě více jsem potěšen, že z jednoho z nich konečně spadl kabát a všichni vidí jak je nahý. Je to nehezký pohled - je aby to viděli i jeho a jejich voliči… (Předlistopadový komunista a donedávna radní Josef Augustin byl znovu obviněn z trestného činu a přišel o část veřejných funkcí, pozn.red.)
HV: Inicioval jste petici za pojmenování některého z prostějovských náměstí po Václavu Havlovi. Kdy si myslíte, že v Prostějově takové náměstí bude?
IL: Je to můj sen a bude mi stačit když se toho dočkám za svého života. Ale více než o samotné pojmenování mi především jde o to, aby ideály, myšlenky a hodnoty, které Václav Havel po celý svůj život hájil, jimiž navázal na odkaz TGM, se upevnily a vrostly do chování a směřování naší bezmála stoleté republiky. Zásluhou obou jeho nástupců a bohužel i netečnosti většiny občanů se musíme v tyto dna potýkat s pouhým zachováním těchto hodnot. Musíme bránit kořeny, které zapustily po roce 1989. Jako bychom se nikdy nedokázali poučit z historie a švejkováním chtěli řešit své životy i celý svět… A to je smutné.
HV: Na závěr něco radostnějšího byste mohl zmínit?
IL: Málo se ví o tom, že jsem autorem petice (leden 2011) za zachování společenského sálu v místě KaSC v Prostějově a odpůrcem dalšího průniku „nákupní zábavy“ v podobě OC do středu města. S tím souvisí moje další vize – aby se naše město jednou začalo chovat v přístupu ke své architektuře, památkám i kultuře jako to dlouhodobě činí město Litomyšl. Přes zatvrzele hloupé chování vedení radnice pevně věřím, že společenský sál pro město bude zachován tam kde je a kulturnost zaboduje nad konzumem.
Děkuji za rozhovor.
Jakub Čech
Dnes, v sobotu 13. dubna, se odehrává událost, jakou Olomouc zažila naposledy před 32 lety… Do…
Mladeč – Zemřela zhruba před 31 tisíci let, její zbytky našli v roce 1881, ale dodnes nemá pravěká…
Festival postavený od A až do Z na voňavém hanáckém pokladu je po roce opět na scéně. O víkendu…
Návrhářka Sandra Švédová po celý tento týden nabízí svou módu v Galerii Šantovka. V rámci projektu…
Město Olomouc bude ve čtvrtek hostit tradiční charitativní noční běh pro Světlušku. Běžci se…
Festivalové jaro ve městě obohatí od 6. do 8. května také tradiční Olomoucký majáles Univerzity…