Zde může být vaše reklama.

Z historie olomouckých čtvrtí: Radíkov

Z historie olomouckých čtvrtí: Radíkov

foto: Archiv

11. 07. 2020 - 15:00

Když v roce 1919 vznikl takzvaný Velký Olomouc, přičlenilo se k historickému městu jedenáct okolních vesnic a dvě menší města. Právě tehdy získala Olomouc základ svého dnešního půdorysu. Z dřívějších měst a vesnic se staly městské čtvrti, další a vzdálenější obce se pak připojily v průběhu minulého století. Jejich dějiny jsou v porovnání s centrem Olomouce ohraničeným původními hradbami poněkud opomíjené, ale rozhodně stojí za pozornost. Vydejte se s námi do historie olomouckých městských částí.

Díl 19.: Radíkov

Ze všech stran je obklopený daleko většími sousedy, Droždínem, Svatým Kopečkem a Lošovem. K Olomouci se připojil až v roce 1974, už předtím byl ale pro město důležitý svou polohou. Důkazem toho je pevnůstka z druhé poloviny 19. století, vedle které dnes stojí 62 metrů vysoká telekomunikační věž. Během posledních sta let se stal vyhledávanou rekreační oblastí, kde počet chat a chalup už převýšil počet původních domů. Řeč je o Radíkovu, městské části ležící 13 kilometrů od centra Olomouce.

Kdy byl založen, to se už zřejmě nikdy nedozvíme, ale první nepřímý doklad o jeho existenci pochází z roku 1260. Historické pátrání po Radíkovu komplikuje také fakt, že byl v některých pramenech zaměňován s obcí stejného jména na Přerovsku. O Radyekowu pak bez dalších podrobností hovoří taky latinská listina z roku 1365. 

Z roku 1578 pak pochází stížnost moravského tribunálu, že Radíkov není zapsán v zemských katastrech a jeho obyvatelé tak neodváděli žádné daně. Vesnice tedy ještě v 16. století žila doslova v utajení. 

První spolehlivé svědectví o jeho existenci však vzniklo až v roce 1601, kdy po dlouholetém vyjednávání odkoupila vesnici od kláštera Hradiska olomoucká jezuitská kolej, která na oplátku přenechala premonstrátům z Hradiska svůj droždínský dvůr. 

Když Radíkov patřil jezuitům, hovořili o něm jen jako o hospodářském dvoře. Je dokonce možné, že osadu obyvatelé na čas úplně opustili. Takovému výkladu odpovídají i následující události. V roce 1773 byl zrušen jezuitský řád a dvůr propadl státu, respektive tzv. Studijnímu fondu. Z něj jej v roce 1782 znovu vykoupili premonstráti z Hradiska. Jejich vlastnictví ale trvalo jen dva roky, než byl i jejich klášter zrušen a Radíkov s celým dalším majetkem Hradiska opět spadl do vlastnictví státu. 

Dnešní vesnice pak zřejmě vznikla v roce 1788, kdy byl dvůr rozparcelován novým osadníkům, z nichž polovina si postavila nové domy. Další změna vlastníka přišla v roce 1826, kdy osadu vykoupil hrabě Saint Genois. Po zrušení vrchnostenské správy se Radíkov v roce 1850 stal samostatnou politickou obcí. 

Ačkoli byl Radíkov samostatnou obcí, v mnoha oblastech byl ale závislý na Svatém Kopečku, kam se chodilo do kostela i do školy. Zároveň rostl jeho strategický význam, protože modernější zbraně si vyžadovali předsunutou obranu města Olomouce, jehož opevnění bylo zranitelné právě z prostoru Svatého Kopečku. 

Proto bylo rozhodnuto o stavbě čtyř fortů, Toveř, Radíkov, Lošov a Droždín. Jako jediný byl nakonec v letech 1871 až 1876 postavený fort Radíkov. Společně s pevnůstkou byla do Radíkova přivedena i zpevněná vojenská cesta ze Svatého Kopečku. 

Na počátku 20. století měl Radíkov 304 obyvatel, pro srovnání při posledním sčítání v roce 2011 to bylo jen o devět více. Ve vesnici až na úplné výjimky bydleli jen Češi. Výdobytky moderní doby k nim ale pronikali velmi pomalu. 

Teprve v roce 1922 byla dostavěna první skutečná silnice, elektřina do obce doputovala až v roce 1935. V té době začínají Radíkov objevovat první chataři, jejich největší vlna dorazila v roce 1955, kdy v západní části vesnice začala růst velká chatová kolonie. 

V roce 1967 začal obec řídit společný Místní národní výbor Kopeček-Radíkov, k 1. červenci 1974 pak byly obě vesnice připojeny k Olomouci. Telekomunikační věž byla na místě bývalé věže vojenské postavena v letech 1972 až 1979. 

Další články