Odchovanec Sigmy Hála gól proti mateřskému klubu neslavil

Fotbalistům SK Sigma Olomouc sebral vedení v duelu proti Bohemians krátce před přestávkou Martin Hála. Právě hanácký odchovanec tak obral svůj mateřský klub o výhru. Ale gól, který dal doma, vůbec neslavil. Jen zvedl ruku v omluvném gestu pro ochozy Androva stadionu. „Za ten gól jsem rád, ale samozřejmě nemůžete si to tak úplně naplno užít,“ řekl Martin Hála. Na Andrově stadionu byl v roli hosta podruhé, zápas skončil, stejně jako loni v dubnu, nerozhodně 2:2.

Jak hodnotíte utkání proti Olomouci?

Samozřejmě jsme chtěli využít nějakého rozpoložení Olomouce, věděli jsme, že nejsou v pořádku, že nejsou v pohodě, co se před utkáním v klubu dělo. Vstoupili jsme do zápasu dobře, vedli jsme, ale potom znovu padli do nějakého takového … nevím ani, jak to nazvat. Olomouc nás trestala, pak se mi naštěstí podařilo vyrovnat. Druhý poločas už byl takový, kdo z koho. Bod z venku bereme, ale chtěli jsme tři body.

Branku jste dal po vaší klasické zasekávačce.

No, naštěstí někteří kluci ze Sigmy mě moc neznají. Být tam někdo, kdo mě ještě pamatuje, tak by se to možná nevydařilo. Ale už jsem dostal pár zpráv, že tam projely nějaké sáňky, musím se na to podívat.

Gól jste ani moc neslavil, když byl proti vašemu mateřskému klubu.

Samozřejmě vždycky to je takové speciální, přece jenom něco jsem tady odehrál. Když dáte gól, tak z toho máte vždycky radost, ale tady si to tak nemůžu úplně užít, je to takové hořkosladké. Jasně, vevnitř je radost, ale nechcete tady úplně nějak jásat. Takže za ten gól jsem rád, ale samozřejmě nemůžete si to tak úplně naplno užít.

A možná těch gólů, třeba i nějaká asistence, mohlo být víc.

To ano. Třeba tou patičkou jsem to tam dobře, myslím, nahrál Milanovi. Ale bohužel, než to zpracoval, tak se už na něho seběhli. Mrzí mě spíš ten brejk. Měl jsem to vzít na sebe. Na začátku té akce jsem měl pocit, že tam je Milan hned za mnou. Ale když jsem to potom nahrál, tak jsem ho viděl, že je daleko. Takže to jsem měl vzít na sebe. Ta situace mě trošku mrzí, protože to byla dobrá pozice a nakonec z toho byl ve finále ještě brejk.

Trenér vám dává docela volnost, to vám vyhovuje?

Já to mám rád, právě takovou tu volnost, kdy můžu se pohybovat mezi řadami a myslím si, že mi to vyhovuje. Vidí to i trenér a docela to funguje.

Proběhlo ještě nějaké hecování před zápasem?

To ani ne. Hráčů, se kterými jsem tady nastupoval, už tolik není, nějaký ten odliv už proběhl. Kluci, se kterými se znám a víc jsem se s nimi bavil, ti už jsou někde jinde. Měl jsem v hledišti rodinu a kamarády, ale ti spíš fandí mě, než by byli nějací fanoušci Olomouce. Takže byli spíše v dresu Bohémky.