Zde může být vaše reklama.

Markéta Záleská: Za voliči chodíme s pokorou a otázkami

Markéta Záleská: Za voliči chodíme s pokorou a otázkami

foto: archiv Markéty Záleské

21. 07. 2022 - 10:00

Olomoučané ji znají zejména ve spojení s Korunní pevnůstkou. Jako dřívější ředitelka spolku se zasloužila o to, že ze zanedbaného zákoutí vznikl kulturní areál, který Olomouci kdekdo závidí. Pořádala také osm let farmářské trhy, podílela se na nejrůznějších kulturních aktivitách. Od roku 2018 je členkou současného vedení města a jako náměstkyně primátora se stará o kulturu, sport či cestovní ruch. Jako lídr povede v komunálních volbách kandidátku SPOLU,, která spojila ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Poprvé ve městě takto spojené a poprvé se ženou v čele.

Proč jste se vůbec pustila do politiky? Spoustu let jste obnovovala Korunní pevnůstku, což je určitě vděčnější pozice, jistě byste se uživila překlady z angličtiny, a místo toho jdete do riskantních politických bojů… 

Do politiky jsem aktivně vstoupila až v šestačtyřiceti letech, kdy jsem se stala opoziční krajskou zastupitelkou. Ve skutečnosti jsem ale v politice mnohem déle, vlastně už od listopadu 1989. Je jedno, jestli to bylo z pozice studentské aktivistky, asistentky poslance, novinářky nebo členky charitativní organizace či zájmového spolku. Aktivně řeším, co se okolo mě děje, a chci ovlivňovat věci směrem, který považuju za správný. To je moje trvalá motivace. V tomto ohledu se práce pro Korunní pevnůstku a město Olomouc nijak neliší, jen měřítko je větší. Olomouc znám důvěrně a věřím, že vím, co potřebuje. A když jí chci pomoct, musím usilovat o takovou pozici, která mi to dovolí. To je logické a přirozené pokračování toho, co jsem dělala doposud. 

Ale přeci jen, například za zvelebování pevnůstky jste musela sklízet hlavně pochvaly, zatímco politik obvykle schytává spíš nadávky, kritiku a ze strany jiných politiků intriky a útoky. Necítíte to tak? 

Cíl, který v politice sleduji, mi za určité nepohodlí stojí. Rozdíl, o kterém mluvíte, existuje, ale není to zase tak vyhrocené, jak to možná zvenčí vypadá. Já nejsem agresivní a konfliktní typ. Umím si jít za svým, ale neútočím kvůli tomu na své oponenty, jednám s každým jako s člověkem. A na rovinu. Možná je to dáno mou povahou a výchovou, snad hraje nějakou roli i to, že jsem žena. Faktem ale je, že obvykle se s vyloženě sprostými nebo podlými reakcemi nesetkávám, ani od politických oponentů.  

Chcete být primátorkou. Člověk v čele města musí najít shodu se spolustraníky a koaličními partnery, mnohdy lidmi s protichůdnými ambicemi. Nestraší vás taková představa? 

Koaliční vedení města může mít různé názory, v zásadních věcech se ale musíme shodnout. Takže ano, umím si představit, že vedu tým lidí s různými názory, finální a hlavní cíl ale musíme mít společný. Prospěch města a jeho znatelný posun k lepšímu. 

Zmínila jste koalici. Vy v čele jedné koalice stojíte už teď! Nekandidujete jako ODS, ale jako Spolu. Myslíte, že to voliči ocení? Neodradí je to? 

Na toto téma se vedly už mnohokrát v minulosti veliké a dlouhé diskuze. Byly tu názory, že pravověrné voliče spojení s jinými stranami naštve, proti nim zase tvrzení, že společný postup zaručí lepší volební výsledek. Praxe zatím nasvědčuje, že ti druzí jsou blíž pravdě. Voliči to vzali převážně pozitivně, když ze spojení ODS, KDU-ČSL a TOP 09 vzešel nynější premiér. Ani tady v Olomouci to není poprvé, kdy ODS s někým spolupracuje, je ale pravda, že do komunálních voleb u nás taková regulérní velká koalice ještě nešla. 

Vy osobně to vnímáte jako dobrou volbu? 

S partnery z obou stran jsme dlouho jednali a řešili výhody a nevýhody společného postupu. Probírali jsme naše priority i rozdíly, vážně jsme se bavili o tom, co by mohlo být problémem, a došli jsme k závěru, že spolu můžeme dát Olomoučanům silnou pravicovou nabídku. A vlastně i jedinou pravicovou, když se podíváte na další kandidující subjekty. Jsem si jistá, že to bylo dobré rozhodnutí. 

Znáte své koaliční partnery dobře?

Jistě, Olomouc není New York, známe se a díky probíhající kampani se teď poznáváme ještě víc. Chodíme mezi lidi, ne s líbivými a marketingovými hesly, ale s dotazníky a pokorou. Opravdu doslova s dotazníky. Chceme lidem ukázat, že nás zajímá, co si o čem ve městě myslí, co je štve nebo co je těší. Pro služebně mladší kolegy to je ohromná škola, protože mluvit s reálnými lidmi je něco úplně jiného než si nechat od PR mágů radit, co voliči chtějí slyšet. Za lidmi chodíme v různých sestavách, často jde lidovec s topkařem nebo člen ODS s lidovcem, a tak se víc poznáváme i „v  akci“. To mě vážně baví, myslím, že tenhle koncept je dobrý. 

Jak vás vůbec napadlo chodit takhle s dotazníky do ulic? 

Máme za sebou dva nepříjemné roky s covidem, jsme v těžké době, kdy je v Evropě po desítkách let opravdová válka, je tu inflace, rozhoupané ceny energetických surovin a lidé mají oprávněně různé obavy.  Kdy jindy by tedy měl politik jít mezi občany, aby si vyslechl, co je tíží, než právě teď?

Když chodíte mezi lidi, jaký dojem z toho máte?

V drtivé většině dobrý. Hlavně se s námi baví, neodbývají nás a nebývají agresivní. Je moc poučné sledovat, jak odlišné jsou názory mnoha Olomoučanů na tutéž věc. Co je pro někoho kruciální téma, je pro jiného nedůležitá banalita, co se někomu líbí, jiné rozčiluje. V zásadních věcech se ale dotazovaní většinou shodují. Chtějí žít ve městě, které jim nekomplikuje, ale usnadňuje život, cítí se v něm příjemně, bezpečně a vědí, že dobře fungují všechny služby. V tom se s nimi shodnu i já.

Jak naložíte s nabytými informacemi od občanů?

Rozhodně je budeme v koalici reflektovat, jak teď před volbami, kdy si i podle názorů občanů stanovíme mezi svými cíli ty, které je nejvíce pálí, tak i po nich, kdy budeme jednotlivá opatření v daných oblastech realizovat. Samozřejmě víme, že doba je zlá a v podstatě stojíme před nelehkým úkolem - udržet Olomouc jako krásné a klidné město k žití, kde se budou občané cítit dobře, a zároveň se budeme snažit neházet klacky pod nohy zvyšováním poplatků a realizováním nesmyslných, drahých investic. Jsem přesvědčena, že i malé, dobře promyšlené investice přispějí k, už teď kvalitnímu, životu v našem městě.

Kdo je Markéta Záleská


Olomouc je pro mě celý život. Když to vezmu od začátku, pořád bydlím na stejném místě. U červeného kostela. To je jen kousek do olomouckých parků, do centra, kam jsme chodívali skoro každý den. Nebo do Vědecké knihovny, protože se u nás hodně četlo. Moji základní školou byla „Stupkárna“, kde učila moje maminka a vedla tam literárně-dramatický kroužek. Na Tabulovém vrchu jsem znala každý kout. Na gymnaziální léta na „Poděbradce“ (dnes Slovanské gymnázium) vzpomínám ráda. Prima spolužáci a skvělí kantoři. Jako kulturní referent třídy jsem pořád něco organizovala. A začala jsem zpívat v pěveckém sboru Žerotín. Pak přišlo velké propojení s mojí Alma mater, Univerzitou Palackého. Studium na katedře bohemistiky a romanistiky, v posledním ročníku Sametová revoluce. Do studentského hnutí se zapojuju s velkým nadšením a nadějí. Ta doba, ty zážitky, jsou neopakovatelné. Po promoci zůstávám na katedře romanistiky na asistentském místě, na což navázalo období provozování studentské kavárny s letní terasou, kde jsem pořádala koncerty a výstavy. Na samém konci Křížkovského ulice. V roce 1995 jsem se přihlásila do výběrového řízení na vedoucí nového městského infocentra. Přibližuju se více k našim krásným památkám, podaří se nám rozjet spoustu nových věcí, taky provázím a v pár lidech bez moderních technologií zvládáme na třech infopointech významnou návštěvu papeže, sv. Jana Pavla II.  Ve stejném roce si beru svého muže, který se mnou zůstává v Olomouci. Na infocentru jsem se blíže seznámila s vojenskou historií města a potkala báječného Honzu Kadlece. O dvanáct let později s ním a spolu s dalšími kolegy zakládáme občanské sdružení, dnes spolek, a začínáme připravovat revitalizaci Korunní pevnůstky. Letos slavíme už 15 let, co ji zvelebujeme a staráme se o ni. Za tu dobu jsme udělali kus práce, další projekty jsou nachystané. Korunní pevnůstka je už dnes významným společenským a kulturním centrem. Kdysi nepřístupné místo, které ožilo a které mám v srdci. A další srdeční záležitost? Hanácký farmářský trh, který jsem v centru města pořádala osm let. 

S mou Olomoucí jsem svázaná pupeční šňůrou. Je to ušlechtilá dáma s mladým srdcem, která umí vybízet. A já ji poslouchám a chci pro ni ještě něco udělat. Za těch více než padesát let, co ji sleduju, se hodně proměnila. A mění se pořád. Je mnohobarevná a inspirující. To silné pouto mezi námi už nic nerozpojí.

Další články