Chrám, o jehož umístění rozhodla přímo Panna Marie. I tak by se dal nazvat jedinečný poutní kostel Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku – zdaleka viditelný monumentální barokní svatostánek, který patří k základním symbolům Olomouce i Hané. Nejde však o první církevní stavbu, která v těchto místech stojí. Dříve než kostel, který před 27 lety papež Jan Pavel II. povýšil na baziliku minor, zde stávala o mnoho menší mariánská kaple.
„Po celá staletí se Olomoučanům i návštěvníkům města otevíral na horizontu severovýchodně nad Olomoucí pouze pohled na hustě zalesněný kopec. První stavba na Svatém Kopečku, nevelká manýristická kaple na křížovém půdorysu, vznikla na mýtině uprostřed lesa teprve v letech 1629 až 1632,“ popisuje Kateřina Dolejší v publikaci Průvodce Olomoucí – umělecké památky města.
Stavitelem kaple byl olomoucký měšťan a obchodník s vínem Jan Andrýsek. Jeho živnost ho často zavedla na jižní Moravu a do Rakouska, cestou obdivoval kostel sv. Martina, jenž se tyčí nad krajinou u Lulče nedaleko Vyškova.
„Umínil si a také veřejně slíbil, že jakmile zbohatne, postaví podobný kostel nad Olomoucí. Slib mohl splnit teprve po několika letech,“ doplňuje Miloslav Pojsl v knize Dvanáct století naší architektury. Barokní legendy podle Pojsla vyprávějí o snech a zjeveních, které měly Andrýska ke stavbě ponoukat.
„Vhodné místo pro stavbu mu ve snu označila Panna Marie,“ uvádí pak Dolejší s tím že napravo od tohoto prvního svatostánku stála nevelká dřevěná budova, v níž na Andrýskův pokyn žil poustevník. „Ten byl v roce 1632 svědkem zázračného nalezení kamenného milostného mariánského reliéfu, který na oltář kaple instalovali bíle odění poutníci,“ dodává Dolejší.
Věřícím však původní kaple sloužila pouze do roku 1645, kdy ji při třicetileté válce vypálili Švédové. Mariánský reliéf se podařilo z hořícího svatostánku zachránit, brzy byla obnovena i kaple.
Zlom přišel v druhé polovině 17. století, kdy se správy nad stále oblíbenějším poutním místem na Svatém Kopečku naplno ujal řád premonstrátů. Ti se i kvůli stále větším zástupům poutníků rozhodli, že zde vztyčí velkolepou barokní svatyni.
„Projekt podélného chrámu s vysokou kupolí a dvojicí věží připravil vídeňský architekt italského původu Giovanni Pietro Tencalla. Chrám byl vybudován v letech 1669 až 1679,“ popisuje Pojsl. Šlo o tehdy známého architekta, který pracoval pro olomouckého biskupa. Při rýsování plánů svatokopeckého chrámu se inspiroval koncepcí římského jezuitského kostela Il Gesú.
V 18. století přibyly po stranách v průčelí chrámu patrové obytné budovy – křídla. Postupně tak vznikl rozsáhlý poutní areál. Jeho součástí je také ambit, který obepíná rozsáhlé nádvoří. Od roku 1753 mu dominuje monumentální sousoší sv. Norberta, zakladatele premonstrátského řádu.
„Do středu otevřeného ambitu byla v roce 1718 vestavěna kaple Jména Panny Marie, po roce 1780 se stala pohřebištěm kněží. Na severní a jižní straně jsou v ambitu ještě menší kaple sv. Petra a Maří Magdaleny,“ upřesňuje Pojsl.
Dalším významným datem byl pro svatokopecký chrám 11. duben 1995, kdy jej papež Jan Pavel II. povýšil na baziliku minor.
„Svatý Kopeček patří mezi nejvýznamnější poutní místa na Moravě, současně je vynikající architektonickou a uměleckou památkou vrcholného baroka. Jeho zdaleka viditelné obrysy se staly neodmyslitelnou součástí Olomoucka i rovinné krajiny Hané,“ uzavírá Pojsl.
