Zde může být vaše reklama.

PROMĚNY PAMÁTKY Olomoucký orloj pohledem staletí

Olomoucký orloj pohledem staletí

foto: Archiv redakce

16. 01. 2024 - 14:25

Přístup lidí k času byl v minulosti velmi odlišný. Dnes čas vnímáme především jako lineární plynutí, které nám pomáhají měřit speciální přístroje, v posledních dekádách především digitální. Dějiny směřují vpřed, k pokroku, inovacím, ekonomickému růstu. V dávné minulosti měl čas výrazně cyklický charakter. Představoval opakující se členění roku, jeho dělení na dny všední a sváteční, rytmus střídání ročních dob, lidských činností, kalendáře světců a slavení svátků Kristova zrození vzkříšení. To vše v kontextu celého vesmíru, nebe, země, hvězd a proměn podoby noční oblohy. Nejvýznamnějšími měřidly, které byly zároveň symboly i provedením kosmického celku v malém, byly historické orloje. Ne mnoho měst se takovým skvostem mohlo pochlubit, v ještě méně místech se zachovaly do dnešní doby. Olomouc má to štěstí, že je jedním z nich, i když…

Na severní stěně gotické olomoucké radnice se nachází orloj už od patnáctého století. Podoba, kterou dnes známe, je však z historického hlediska velmi mladá. Pochází z poloviny dvacátého století a má kuriozní vnější ztvárnění ve stylu socialistického realismu. Přesto však orloj v této podobě měří čas už čtvrté dekády po pádu komunistického režimu. Jak se do současné podoby orloj dostal a můžeme čekat, že si ji uchová i v budoucnu?   

Podobně nejasné kontury, jako odpověď na tuto otázku má i historický původ orloje. Traduje se, že vznikl mezi léty 1419-1422, osoba tvůrce je nejasná. Provází ji podobné historické mýty, jako řadu jiných orlojů. Autor měl být oslepen, aby orloj nemohl vytvořit i v jiném městě. V pražské verzi se postava tvůrce orloje jmenuje Mistr Hanuš, olomouckým Hanušem měl být Antonín Pohl ze Saska. V jiných verzích se mistr jmenuje Ondřej Pohl. Skutečnými historickými osobnostmi jsou však patrně až Pavel Fabricius, autor  planisféry (otočné mapy hvězdné oblohy) a Hans Pohl, opravář orloje z druhé poloviny 16. století.  

Veřejnosti nejvíce obecně známé je však jiné jméno spojené s olomouckým orlojem: Malíř Jan Kryštof Handke vytvořil bohatou malířskou výzdobu orloje, který dotvářely portrét císařovny Marie Terezie a alegorické výjevy symbolizující jednotlivé vědecké disipliny (aritmetika, astronomie, mechanika, muzika, dialektika, geometrie, gramatika…) Jako většina orlojů však i olomoucký poté procházel proměnami podle měnících se slohů a stylů. Na konci devatenáctého století proběhla jeho rekonstrukce v novogotickém stylu dle návrhu architekta Roberta Dammera z Vídně. Malířské práce odvedl další vídeňák Richard Bitterlich, pohyblivé figury vytvořil němec Bernhard Hoetger. Proměnu pohledu na strukturu univerza směrem k moderním představám vyjádřil heliocentrický ciferník. 

Ani tato pseudohistorická podoba orloje se však vzhledem k běhu dějin nestala  definitivní. Dělostřelba na konci druhé světové války (patrně šlo o výstřely Rudé armády) orloj výrazně poškodila, jeho pouhá rekonstrukce však neodpovídala obrovským společenských a ideologickým změnám, které se po válce udály. Vytvoření nové podoby orloje v duchu doby byl pověřen svatokopecký rodák Karel Svolinský. Přestože co do plochy zaujímá nejvýraznější místo na orloji skleněná mozaika s národopisnými motivy (lidový folklór byl v začátku komunistického režimu velmi v kurzu), nejbizarnějšími prvky podoby orloje ve stylu socialistického realismu jsou kalendář s dobovými svátky včetně narozenin Josifa Vissarionoviče Stalina a figurky typicky dobových postav:  tkadlena, řezník, fotbalista, bednář, matka s dítětem, úředník, diskař, selka, kovář, zahradník, házenkář, kopáč, zedník…  

Přestože po Sametové revoluci v roce 1989 se okamžitě objevily diskuse o možné nové změně tváře orloje, zůstává dodnes nezměněna. Při příležitosti 90. výročí vzniku Československé republiky byl Svolinského orloj na jeden den překryt velkoformátovou plachtou, potištěnou historickou podobou orloje. Provedení působilo velmi realisticky a Olomoučané spolu s návštěvníky města mohli získat představu, jak by vypadala radnice a jakou atmosféru by získalo Horní náměstí, pokud by nebyl orloj za války poškozen. Tento happening znovu připomněl dlouholetou polemiku, zda zachovat kuriozní socialistický orloj jako unikátní připomínku a memento komunistického režimu, či zda se pokusit vytvořit hodnotnou repliku některé z historických podob orloje a stylově tak orloj zharmonizovat s historickým  charakterem Horního náměstí. Jakkoliv davy nemohly od scenerie oči odtrhnout a místo se stalo fotopointem pro tisíce lidí, debata kolem události nakonec utichla a téma se opět vrátilo do hibernace. Historickou radnici Olomouce tak nadále „zdobí“ Svolinského orloj jako výrazný vykřičník i otazník nad dějinnými událostmi a způsobem, jak se k nim mají zachovat budoucí generace.

Další články