Dnes:1°C

Zítra:1°C

Neděle 28.11. René
Menu

Už mě to štve, Olomouci prostě chybí koule a pár zaprděnců brzdí rozvoj

Už mě to štve, Olomouci prostě chybí koule a pár zaprděnců brzdí rozvoj

foto: Monika Simonová

11. 11. 2021 - 12:00

Jako ředitel Okresní hospodářské komory Olomouc se již více než pět let intenzivně potkávám s různými příběhy podnikatelů a lidí, kteří zásadně ovlivňují nejen hospodářský život v našem městě. Některé problémy jsou asi objektivně mimo mé síly, mimo síly jednotlivce, byť s váženou institucí v zádech, tedy rozhodně je mi jasné, že nemohu spasit svět. Současně jsem si ale, myslím, v minulém čísle povzdechl, že nejhorší, co může být, je si na něco zvyknout, po čase něco vzít jako fakt, tedy přiznat i nefunkčním věcem, že je to v podstatě normální. Taková rezignace by byla cestou do pekel a jen podporovala přežívání, průměrnost a kompromisy. I kdyby člověk něco pozitivně ovlivnil jen v dílčích aspektech, stojí za to nerezignovat a bojovat.

O čem všem že to píšu? Zrovna minulý týden, ač se stále prohlašuji za životního optimistu, jsem byl konfrontován s tolika případy bezmoci, že jsem si řekl: „STOP“. Takhle už to nejde, bude potřeba přitvrdit. A už jen akademické a stále korektní debaty nestačí. Začnu tedy pěkně popořadě.

Ve středu 3. listopadu proběhla tradiční návštěva vedení našeho města v čele s panem primátorem a vedením OHK Olomouc v sídle společnosti T.S. Bohemia a současně také Veteran areny, kterou skvěle spravuje jeden ze zakladatelů firmy L. Pešák. Mimochodem, ve Veteran aréně máte možnost prohlédnout si opravdové skvosty a někdy také jedny z mála dochovaných exponátů na světě. Zpět ale k obsahu návštěvy. Po zdvořilostním úvodu a představení společnosti, která vyrostla „z garážové firmy“ na celorepublikový e-shop s tržbami dosahujícími tři miliardy korun, tedy, jak já říkám, na takovou jen trochu menší moravskou Alzu, jsme se začali bavit o rozvojových plánech. Zde pan majitel začal popisovat, jak se již několik let snaží rozvíjet areál v lokalitě Sladovní v Pavlovičkách. Chvíli jsem poslouchal a přemýšlel, zda je tohle vůbec možné. Kdybych to měl zjednodušeně parafrázovat, na počátku nechal pan Pešák vypracovat projekt, po několika letech celého územního, stavebního řízení mu bylo řečeno, aby projekt nějak přepracoval a vše absolvoval nanovo, aby se nakonec zjistilo, že v této podobě výstavba údajně není reálná a musí se tedy vše vrátit k původním plánům a absolvovat nanovo. Toto trvá již několik let, stojí množství peněz za projektovou přípravu, čas a energii. Nehledě na to, že za těch pár let je ekonomika projektu s ohledem na brutální nárůst materiálů, stavebních prací, lidských zdrojů úplně mimo. Proces ztroskotával zejména na byrokracii, alibismu některých úředníků, schovávání se za „tabulky, přílohy a formality“. Nikde nebyla vůle hledat cesty, spíše překážky. Takže je věc až v té fázi, že hrozilo, že se sídlo společnosti, na kterou bychom měli být hrdí, že ji máme v našem městě, přesune jinam, kde naopak město hledá cesty, jak tuto firmu nalákat a jak ji připravit přívětivé podmínky.

Toliko první zkušenost. Následoval čtvrtek. Večer byla připravena interní diskusní akce o urbanismu, architektuře, rozvoji území a také směřování našeho regionu. Na akci nechyběli opravdu klíčoví aktéři ve městě a zavítala na ní také ikona světové architektury a jeden z nejžádanějších architektů doby Vít Máslo. Úvodní moderovaná diskuse byla neskutečně inspirativní, bohužel i tato část s následnou diskusí měla velké množství skepse. Opět bylo mnoho povzdechů o tom, jak je dnes složité zrealizovat nějaký projekt, výstavbu, byť má opravdu světové parametry a potenciál uznání ze strany odborné veřejnosti. Asi 160. místo na světě v „rychlosti“ stavebního řízení a rigidnost územního plánování tyto skvělé projekty zabíjí. Vše také naráží na lidi bez vizí, na úředníky, kteří hledají problémy a věci komplikují. Nutno dodat, že je to vždy o lidech a je nespočet úředníků s bohatými životními zkušenostmi, vizemi i citem, neméně je ale i těch, kteří vidí věci od stolu a jsou odtrženi od reality a neuvědomují si, že projekt musí být realizovatelný, ufinancovatelný a některé teoretické nesmysly jsou prostě mimo realitu. Zde mi ve městech chybí staří dobří politici, kteří umějí bouchnout do stolu a věci prosadit. Dnes je naopak politik jen povětšinou správce, tedy skoro na rovině s úředníky, kteří jsou mnohdy těmi, kteří „vládnou“. Celý večer připravilo Sdružení olomouckých architektů a stavitelů ve spolupráci s OHK Olomouc a do dalších čísel Hanáckého Večerníku se chystá rozhovor s Vítem Máslem a dále pracovat s tématy, která jsou pro rozvoj nejen naší krásné Olomouce zásadní.

Týden ve znamení frustrace byl zakončen sobotní procházkou po Dolním náměstí. Asi všichni znáte kavárnu Trieste. V létě tam byla zajímavá instalace zahrádky, která pracovala s masivními dřevěnými prvky v kombinaci s roxorovými tyčemi. Kdo šel kolem viděl, jak je vždy plno a kavárna patří jednoznačně k nejoblíbenějším destinacím, kde zrelaxovat, dát si dobrou kávu a něco sladkého na zub. Výrazně oživuje Dolní náměstí, které by mělo sloužit občanům. Tak jsem se při sobotní kávě právě s provozovatelem Radimem Petrem rozpovídal... ten mi bohužel opět potvrdil, že ani po letech jeho „bojů“ za to, aby mohla být předzahrádka v zimě v rozumném rozsahu na Dolním náměstí, se situace nezklidňuje... a za skvělou letní zahrádku také dostal nějaké pokuty. Proč věci, které jsou funkční, oblíbené, neumíme podpořit, prosadit? Já jsem asi opravdu staromódní, ale tohle mi hlava nebere. I tento „případ“ budu chtít dále komunikovat. Prosím, máme krásné město, velký potenciál, ale nezůstávejme zaprděnými Hanáky... chybí nám prostě koule. 

Další články