REPORTÁŽ Sladké dobytí Jerevanu aneb Hanáci za horou Ararat

S fotbalem si můžeme spojovat ledacos. Sportovní zážitky, rivalitu, bouřlivou atmosféru, radost nebo naopak hořké zklamání. Se svým týmem ovšem může věrný fanoušek zažít i cestovatelské dobrodružství. Podívejme se na výpravu SK Sigma Olomouc do arménského hlavního města Jerevan pohledem fanouška.

Jestli něco pomáhá proti jednoduchým klišé, je to osobní zkušenost. Fandové, kteří osobně Jerevan navštívili, si určitě domů odvezli kromě radosti z výhry i výrazně barvitější obraz o tom, jaká ta Arménie vlastně je, než jaký by načerpali v internetových diskusích.

Mnozí fanoušci pojali cestu na utkání Konferenční ligy jako několikadenní výpravu. „Jsme tu s manželkou od neděle a kamarádi dorazili v úterý. Upřímně nevím, jestli bych někdy do Arménie jel jen tak, ale když už tady hraje naše Sigma, rozhodli jsme se pro poznávací cestu. A je to dobrý!“ říká spokojeně padesátník, který ve čtvrtek v podvečer čeká na náměstí Republiky na další olomoucké fanoušky. Pro pořádek upřesněme, že jsou zde i fandové Sigmy z Kutné Hory, Uherského Hradiště i celá tyřčlenná rodina z Prahy. 

Tak jaká ta Arménie je? Nebo spíš Jerevan, protože poznat zemi během pár dní vážně nejde…

Asie. Ale jiná

Ano, jsme v Asii. Arménie leží z pohledu Středoevropana až za Tureckem, takže není o čem diskutovat. A ano, mezi atrakce Jerevanu patří také mešita. Jmenuje se Modrá a pochází z roku 1765, z období, kdy byla Arménie součástí Persie. Jenže v celé zemi jsou jen asi čtyři procenta muslimů a praktikující vyznavače Mohamedova učení mnohem spíše potkáte v Londýně či Paříži než v hlavním městě Arménie. Ostatně, ve dvoraně mešity sedí nezahalené dívky bez šátků či burek a s klidem krmí a hladí kočky. No vážně, v této svatyni vládnou kočky. V kontrastu s tím, že jinde v ulicích centra chodec potkává především toulavé psy. Těžko říct, proč zrovna tady mají kočky tak rádi. Hostí je i miskami plnými čerstvých rybiček.

Arménské království bylo v roce 301 úplně prvním státem na světě, který přijal křesťanství. Arménské kláštery jsou od té doby nositelem kultury a vzdělanosti, a byť se pak shodou okolností dostali Arméni do obklopení a někdy i područí různých islámských říší, svého vyznání se drželi. Na rozdíl od řady jiných starověkých národů si tak uchovali národní a kulturní identitu. Není tedy divu, že pobyt v Jerevanu v člověku zanechá jiný dojem než procházka po tureckém či třeba ázerbájdžánském městě.

Pokud ještě pochybujete i kulturním bohatství tohoto národa, dodejme, že celebrity jako jsou Charles Aznavour, zpěvačka Cher či skladatel Aram Chačaturjan spojuje arménský původ. Nemluvě o řadě světových šachových velmistrů…

Orient s Hitlerem

Ale ano, ten pocit orientu tady je. Třeba takové tržiště Vernissage, to je vážně něco úplně jiného než zeleninová tržnice v Olomouci. Klidně by sem mohl dorazit osmanský hodnostář vybírat šperky pro sultána nebo nové koberce do harému.

Na tržišti se kupodivu nekřičí. Prodejci jsou klidní až flegmatičtí. Trochu jako pavouci číhající v rohu sítě. Když tudy třeba ve čtvrtek večer prochází a skanduje zástup fandů Sigmy, dědové s placatými čepicemi nehnou brvou a dál hrají své vrhcáby nebo šachy. Ovšem zkuste se na chvilku zastavit u některého stánku a projevit sebemenší zájem o zboží, okamžitě se dostanete pod soustředěný útok. Nerozumíte arménsky ani rusky? Nevadí! Vypomůže soused z vedlejšího stánku se základy angličtiny. Nemáte hotovost? Nevadí, támhle je bankomat. Půjdu s vámi, pane!

A jaký je zde sortiment? Seženete vše, od pestrých koberců, šachových sad v desítkách verzí přes tradiční turistické tretky, obrazy s nezbytným panoramatem hory Ararat, hrnce a džezvy až po staré osobní doklady a vedle sebe svorně ležící vojenská vyznamenání z dob Sovětského svazu i třetí říše. Tuhle směsici korunuje hrdě vystavené rusko-německé vydání Hitlerova díla Mein Kampf, v ruštině Maja barba.

A ruština…

Ruština v Arménii? Arméni jsou hrdí na svá specifika. Už od 5. století používají písmo, které nikdo jiný prostě nepřečte. „Je to U stokrát jinak,“ glosuje podobu arménské abecedy jeden z české výpravy. To, že své písmo používají i po šestnácti stoletích, svědčí o vytrvalosti, která si ale vybírá svou daň. Protože je prostě jasné, že malého Arménce nezbytně čeká také nutnost zvládnout latinku a azbuku. V ulicích Jerevanu najdete prodejny i restaurace, které kombinují všechny tři druhy písma. A azbuky je tu víc než dost.

Mají Arméni Rusy rádi? O tom se většinou moc nemluví. Ale když už, tak věcně a pragmaticky. „Nemůžu mluvit za všechny, já je ale tedy rozhodně ráda nemám. Ale naši lidé rusky mluvit umí a azbuku používají, protože je to tady prostě nutné,“ říká černovlasá Lika v jednom z jerevanských barů. Arménů žije totiž daleko více v diaspoře než v jejich vlasti, která má jen něco málo přes tři miliony obyvatel. A aby přežili v sousedství ne zrovna přátelského Turecka a Ázerbájdžánu, je pro ně Rusko jakýmsi spojencem z nutnosti. Není těžké v takovém světě žít? „Já to tu mám moc ráda, do Evropy bych se nestěhovala,“ uzavírá Lika.

Na fotbal z Gruzie

Mimochodem, ve výše zmíněné Modré mešitě proběhlo neobvyklé setkání. Jelikož jsem netajil svůj vztah k olomoucké Sigmě a po městě chodil s klubovou šálou, nebylo těžké poznat, odkud jsem. Při prohlídce mešity mě kdosi oslovil slušnou slovenštinou. „Hej! Ty si z Česka? Iděš dnes do futbalu?“ Tazatelem byl pomenší usměvavý černovlasý chlapík. Ukázalo se, že se jmenuje Zacharias a není Armén, ale Španěl. A kde vzal tu slovenštinu?? „Čtyri roky som bol na Slovensku, naučil som sa, ale už hodně slova nepamatujem. Teraz žijem a robím v Gruzie,“ vysvětluje a směje se. Fandí Realu Madrid, ale protože má fotbal rád a do Španělska je daleko, napadlo ho udělat si z blízké Gruzie výlet na zápas Konferenční ligy. A měl radost, že jeho slovenština stále funguje. „Tak večer na futbale!“ říká, když se loučíme.

Dobrosrdeční, ale horkokrevní

Vadila někde ve městě ona šála klubu, který měl večer vyzvat arménského mistra? Kromě překvapivého setkání s Madriďanem Zachariasem nevyvolala žádnou interakci, pomineme-li pár zvídavých pohledů. Ani v ulicích, ani v baru, kde proběhlo nezbytné ochutnání slavného arménského koňaku. Šéf jednoho večerního podniku dokonce velkoryse popřál úspěch „mému“ týmu. Nejsem si jistý, jestli by stejně přátelsky dopadla taková vycházka třeba po noční Ostravě… I na stadionu seděli domácí fandové přímo vedle novinářů, tudíž mohlo dojít k „přímé interakci“. Občas sice po modrobílé šále pokukovali, ale kromě prosby, zda ji nemohu jednomu z místních po zápase věnovat, se nedělo nic. Takže tolerantní a dobrosrdeční lidé.

Při utkání se ale okolí proměnilo v hučící a hlučící blázinec – uši i nervy drásající kvílení trumpet, které čeští fanoušci naštěstí nemilují, a až zuřivé emotivní výkřiky směrem k aktérům na hřišti byly ještě tím mírnějším projevem. V prvním poločase se začali domácí ultras dobývat do sektoru hostí. Těžko říct, zda by jim stačilo ukrást sigmácké vlajky, o což se neúspěšně snažili, ale na dobrosrdečnost by v tu chvíli nikdo nevsadil.

Voňavá, lahodná a pestrá

Neúprosný limit počtu znaků si vynucuje ukončení textu. Co tedy ještě stručně říct o dojmech Hanáků z Jerevanu? Vynikající kuchyně. Jehněčí maso, grilované produkty včetně skvělé zeleniny, neuvěřitelná hojnost ovoce, kterému kralují granátová jablka, avšak i všední ovoce jako hroznové víno tady chutná výrazně lépe. Aromatické sýry, velmi specifické uzeniny, šašlik, chléb lavaš a pilaf. A samozřejmě brandy Ararat. Lahodná, jemná, voňavá. Nebo morušová vodka. A víno, přičemž odrůda Areni je možná nejstarší pěstovanou odrůdou na světě. Silnice plné bláznivých řidičů a sebevražedně odvážných chodců. Bulváry plné naddimenzovaných budov, které připomínají dědictví megalomanského Sovětského svazu a možná i velikášství osmanské či perské říše. Spousta parků a zeleně. Ale i prach. Autobusy a maršrutky, které cestujícím ukazují cíl své cesty výhradně v arménském písmu. Nostalgie po národní hoře Ararat, která je na bankovkách i ve státním znaku, ale leží bohužel pár kilometrů za hranicemi v Turecku.

Prostě originální pestrost, kterou může člověk zažít občas i díky tak nepravděpodobnému důvodu, že opravdu hodně fandí svému týmu. Tak tedy nechť Sigma úspěšně hraje v evropských pohárech co nejdéle!

Jo, a ten zápas s jerevanským FC Noah Sigma vyhrála 2:1!