Dnes:3°C

Zítra:3°C

Středa 7.12. Ambrož/Benjamín
Menu

Primátor bilancuje Mirek Žbánek nejen o práci v čele krizového štábu

Mirek Žbánek nejen o práci v čele krizového štábu

foto: Jan Andreáš

08. 06. 2022 - 11:09

Úspěchy i neúspěchy současné vládnoucí koalice byly jedním z hlavních témat rozhovoru s primátorem města Olomouce Mirkem Žbánkem. Mimo jiné přišla řeč také na dokončení nového úseku tramvajové trati na Nové Sady, opětovné otevření Masarykovy třídy nebo třeba další osudy zimního stadionu. „Přestože byly poslední roky ekonomicky velmi složité, podařilo se nám navýšit peníze určené na investice i opravy. Rozjeli jsme také některé velké investiční akce, z nichž část ještě letos dokončíme,“ zmiňuje primátor. 

Ve funkci primátora budete už brzy čtyři roky, blíží se tedy konec volebního období. A bylo to období plné těžkostí, které poznamenaly mnoho z nás, stejně tak narušily i plány a kroky vedení měst, krajů… Jak byste tedy tyto turbulentní roky charakterizoval z pozice primátora Olomouce? 
Naše poměrně ambiciózní plány nastartovat nějakou pozitivní změnu po velmi krátké době zkomplikovala covidová pandemie. Nechci se na ni vymlouvat, ale přijde mi, že za těch pár měsíců, co covid není hlavním tématem médií, se na to trošku zapomíná. Proto je dobré si připomenout, že pandemické období, které jsme prožívali všichni společně, omezilo nejen běžný život, ale i chod měst, jejich investice nebo rozvoj. Na druhou stranu jsem rád za to, jak jsme se s covidem dokázali popasovat. Často říkám, že jsem strávil více než polovinu svého funkčního období v pozici předsedy krizového štábu, kdy jsme společně se státem i krajem hledali ta nejlepší východiska a řešení. Do toho jsme zažili také další krize, výrazný propad daňových příjmů či prudké zdražování materiálů. To se odrazilo i na možnosti v tom krátkém období, které nám na normální práci zbylo, realizovat naše plánované projekty. Když však budu trochu bilancovat a podívám se to, co všechno jsme dokázali, tak můžeme být na ty čtyři roky fungování v této koalici hrdí. 

A s jakými pocity bilancujete uplynulé roky jakožto Mirek Žbánek? 
Roli primátora jsem vykonával na úkor své rodiny. O to více jsem však rád, že při mně po celou tu dobu stála a stále stojí. Za těch skoro třicet let, které jsem strávil v různých manažerských funkcích, jsem si zvykl rodinu šidit a místo toho pracovat, ale při primátorování to bylo občas opravu vypjaté. Navíc je to o to složitější, že v roli primátora jste středem veškeré kritiky dění ve městě, což nedopadá pouze na vás osobně, ale i na vaše blízké. Když však vidím, čím si v politické soutěži někdy procházeli kolegové v jiných městech, nemám pocit, že bych tady za ty čtyři roky byl vystaven nějakým absolutním faulům. A to ani ze strany opozice. Takže to nebylo zas až tak ostré. Celou dobu se navíc snažím přispívat také k větší kultivovanosti politické kultury a držet ji ve věcné rovině. A zatím se to celkem daří. I když je otázka, co přinese těch několik posledních měsíců volebního klání. 

Co se vám, z vašeho pohledu, ve funkci primátora podařilo? 
Začnu věcmi, které nejsou na první pohled vidět. Olomouc úplně změnila styl řízení magistrátu i městských firem, což už přináší nějaké ovoce. Dostali jsme za to i několik ocenění. Hlavní ale je, že to opravdu funguje. Zároveň se nám podařilo zpracovat mnoho klíčových dokumentů, podle kterých se bude město v budoucnu rozvíjet. A pak tady máme to, co je vidět. Přestože byly poslední roky ekonomicky velmi složité, podařilo se nám navýšit peníze určené na investice i opravy. Rozjeli jsme také některé velké investiční akce, z nichž část ještě letos dokončíme. Třeba skoro půlmiliardovou výstavbu tramvajové trati na Nové Sady, která navázala na velkou rekonstrukci ulice 8. května, nebo investice související s protipovodňovou ochranou centra města. Po Masarykově třídě začnou opět jezdit tramvaje, otevřeme novou náplavku a zpřístupníme dlouhodobě uzavřené komunikace i veřejná prostranství. Navíc řešíme i spoustu každodenních problémů, se kterými se na nás Olomoučané obracejí. Takže nejde jen o velké věci, ale i drobnosti, jako je například sekání trávy. Jen v rámci Otevřené radnice jsme odpověděli na necelou pětistovku dotazů a podnětů vzešlých od lidí. Podařilo se nám tedy nastavit přímou komunikaci s občany. A to si myslím, že je velký posun. 

Existuje naopak něco, co se nepodařilo podle vašich představ? Víme, že programová prohlášení jsou jedna věc, realita jimi ale může poněkud zamíchat… 
Právě z důvodu financování, a to nejenom na úrovni městského rozpočtu, ale například i dostupnosti dotačních titulů nebo změn jejich podmínek, jsme nezrealizovali dva velké projekty, které jsme v programovém prohlášení avizovali. Tím prvním je rozsáhlejší rekonstrukce zimního stadionu, kdy dotační titul nakonec nedosáhl očekávané výše a nezapojil se ani kraj. Proto jsme se nakonec rozhodli, že za současné situace nebudeme městský rozpočet zatěžovat takovouto investicí. Nicméně máme stavební povolení a jsme připraveni. Tak uvidíme, kdy se nám podaří najít nějakou jinou formu financování. Řešení nyní hledáme i s dalšími institucemi, jako je hokejový klub, univerzita, Olomoucký kraj nebo třeba se soukromým sektorem. Druhým projektem, který teď čeká na realizaci, je nové odpadové centrum a moderní třídící linka za půl miliardy korun. Zde bylo zpoždění způsobeno tím, že jsme se rozhodli spojit se s krajem i městy ze širokého okolí a původní projekt nyní přepracováváme tak, aby z něj měli prospěch všichni. Proto přejde až do nového funkčního období. Už na začátku jsme však avizovali, že naše ambiciózní programové prohlášení není jen na jedno období a nedá se stihnout za čtyři roky. Navíc když nám jeho větší část ukrojilo řešení krizí spojených s covidem, válkou nebo třeba propadem příjmů. Proto mi nepřijde úplně fér, když zaznívají hlasy, že jsou to nesplněné předvolební sliby. Říkali jsme to už od začátku a já jsem připraven v novém volebním období – pakliže občané usoudí, že jim tato koalice dává nějakou jistotu a perspektivu budoucího rozvoje města – pokračovat v jeho naplňování. Také se nám povedlo detailně popsat problémy, které město má. Nikdy v minulosti tady nebyla tak podrobná analýza stavu majetku, škol, komunikací nebo například veřejných prostranství. Máme zpracovaný dlouhodobý investiční plán, jehož součástí jsou projekty za 18 miliard korun, které je potřeba zrealizovat. A je pouze na politicích, jak rychle to zvládnou a jaké si určí priority. Při současných rozpočtových možnostech by to však trvalo zhruba sto let. Seznam těch projektů navíc v brzké době zveřejníme. 

Zmínil jste zimní stadion, který měl nahradit Plecharénu. Jaká je momentální situace? Hovořilo se i o soukromém investorovi, jenž by měl halu vybudovat… 
Jak jsem už zmínil, největším úskalím tohoto projektu je jeho financování z pohledu dlouhodobé udržitelnosti. Jedna věc je za dvě miliardy postavit halu, ale druhá věc je dávat další desítky milionů korun na její provoz. A to je jeden z požadavků soukromého investora, který je ochoten vybudovat halu za své vlastní prostředky, ale potřebuje alespoň nějakou základní míru návratnosti a spolupodílení se na financování. Město přispívá na provoz současného stadionu asi 15 miliony korun ročně, a pokud bychom novou halu postavili částečně i za vypůjčené peníze, musíme k tomu připočíst dalších zhruba 15 až 20 milionů. To znamená, že tyto prostředky bychom mohli dát i do spolufinancování se soukromým kapitálem. Teď však zjišťujeme, zda takové řešení současná legislativa vůbec umožňuje. Takže ano, je to jedna z alternativ k rekonstrukci původní Plecharény. 

Před pár lety byla hodně diskutovaným tématem ekologie. Jak je na tom Olomouc nyní? 
Já si myslím, že minimálně v posledních letech se město Olomouc stalo lídrem v otázkách souvisejících s ochranou životního prostředí. Jedním z dluhů, který jsem tak trochu cítil, je daleko větší podpora ekologického centra Sluňákov, na které se v současné době domlouváme, protože je to opravdu unikátní projekt s obrovským potenciálem v rámci celé republiky i za hranicemi. Co se týká samotných klimatických změn, které samozřejmě rezonují a jsou na ně různé názory, tak k těm se snažíme přistupovat ryze pragmaticky. V zastupitelstvu jsme schválili novou Adaptační a mitigační strategii, která by městu měla ukázat některé racionální kroky, které může v současné chvíli podniknout. A zatímco někteří ji považují za málo ambiciózní, jiní ji naopak vidí jako zcela zbytečnou. Podle nás jde však o zlatou střední cestu, kdy jsme s využitím dostupných dotačních zdrojů schopni zrealizovat celou řadu projektů. Spousta z nich je navíc zakotvena i v jiných strategických dokumentech, které řeší například ochranu vodních zdrojů, modrozelenou infrastrukturu nebo protipovodňová opatření. K tomu všemu navíc vysazujeme nové stromy a zeleň, ochraňujeme zemědělskou půdu před erozí a protipovodňová opatření neřešíme betonem, ale přírodě blízkými opatřeními. To všechno jsou věci, za které sklízíme pochvaly i z řad odborné veřejnosti. 

Lidé vás znají jako primátora, Vy však za sebou máte roky práce v manažerských pozicích. Přesto, jak odlišná práce to je? Necítíte se někdy vyčerpaný? 
Každý se občas cítí vyčerpaný. Práce primátora je multidisciplinární a od rána do večera mám schůzky, z nichž každá se týká úplně jiného tématu. Přeskakuju ze sportu do kultury, z kultury do řízení městských firem, odtud zase k úsporám energií a ekologický projektům, a pak se zase vracím přes kulturu k něčemu úplně jinému, třeba spolupráci s podnikateli. Takže je to práce, která vyžaduje opravdu velké úsilí – teda pokud ji děláte, tak jako já, což není u všech starostů a primátorů pravidlem. Ale lhal bych, kdybych řekl, že občas člověk fakt nepadá na držku. Mě to však baví. Věděl jsem, do čeho jdu. Se vší pokorou ale také říkám, že to není napořád. Proto dělám svou práci tak, abych se jednou – až se vrátím ke svému civilnímu zaměstnání – nemusel za nic stydět. 

Lze nějak stručně shrnout, jak vypadá typický den primátora Olomouce? Občané často vidí jen tu reprezentativní část funkce – zahajování akcí, předávání cen, stříhání pásek… Ale to je jen špička ledovce, že? 
Každý den, včetně víkendů, mám prakticky na minutu rozdělen mezi jednotlivé aktivity, schůzky a podobně. A mezitím, když mám chvíli čas, vyřizuju maily. Díky technologiím se dneska člověk v podstatě nezastaví ani ve volných chvílích. I mé obědy jsou z velké části pracovními schůzkami. Takže je to náročné. Díkybohu mě zatím síly ani chuť neopouštějí. Ale abych byl upřímný, občas mě dokáže otrávit, když se musím vypořádávat s nějakou nespravedlivou kritikou nebo když něco nefunguje tak, jak bych si představoval. Prostě primátor není ředitelem soukromé firmy a pracuje v rámci městské rady a zastupitelstva. Proto musím dělat také celou řadu kompromisů. Přestože bych někdy sám za sebe rozhodoval jinak, jsem součástí jedenáctičlenné rady, kde se dělají konsensuální rozhodnutí. S některými nemusím vnitřně souhlasit, ale na druhou stranu je následně jako primátor veřejně prezentuji a sklízím za ně nejenom pochvaly, ale často také kritiku. Ale to je věc, kterou zažívá každý lídr v každé politické funkci, takže se s tím musím srovnat. 

Hodně slýcháme a čteme, že je Olomouc úžasné město. V čem podle vás spočívá její kouzlo? 
Podle mého názoru je Olomouc unikátní především v tom, že si v historickém centru zachovala nejenom historické stavby, ale i duši, kterou formovala především přítomnost arcibiskupství a církve, univerzity i specifického tržního prostředí tvořeného podnikateli fungujícími v rámci městské památkové rezervace. Ta je navíc jakýmsi srdcem města, které odráží to, jak je Olomouc vnímána navenek. A díky tomu, že jsou kolem srdce všechny ostatní orgány, například v podobě nemocnice, sídlišť, úřednické čtvrti nebo parků, tak to celé krásně funguje a vytváří to neuvěřitelnou atmosféru. Každý kdo do Olomouce přijde a zajde dál, než na hlavní náměstí, tak je překvapen tím, že je Olomouc městem krátkých vzdáleností a že se za chvíli dostane z centra prakticky kamkoliv. 

Když spojíte váš pohled občana a primátora a zamyslíte se, na čem je třeba v Olomouci dál pracovat? 
Já si myslím, že největším současným problém Olomouce je již zmíněné nespravedlivé rozdělení daní, které nám brání rozvíjet všechny oblasti rovnoměrně. Jsme městem, které má absolutně největší rozlohu parků a i podíl městské zeleně je tady výjimečný. Jsou tady stovky kilometrů komunikací a chodníků. A hned po Praze máme druhý největší stavební rozvoj bytové výstavby. To pro nás znamená, že se všemi těmi novými lokalitami, které tady vznikají, přebíráme do majetku také rozsáhlou infrastrukturu v podobě inženýrských sítí, komunikací nebo zeleně, což nás stojí nemalé peníze. Takže ufinancovat to krásné město, tak aby se nám nerozpadalo pod rukama a zároveň žilo kvalitním občanským životem, je dlouhodobě neudržitelné. Proto je do budoucna jednou z největších výzev najít řešení, jak co nejlépe přerozdělit peníze, které město z daní získává, nebo zajistit další dodatečné finanční zdroje. Což většinou bývá spojeno s nepopulárními kroky, jako je například zvyšování daní či poplatků.

 

Další články