SMUTNÁ ZPRÁVA Velbloudice Eliška odešla na věčnost

Olomouc – Smutná zpráva přišla z olomoucké zoo na Svatém Kopečku. Po dlouhodobé nemoci odešla na věčnost velbloudice Eliška, která přinášela radost stovkám tisícům návštěvníků téměř tři desítky let. Samice velblouda dvouhrbého odchovala tři mláďata a byla pevnou součástí stáda, s jehož chovem začala zahrada již v roce 1958.

„Vzhledem k velmi vysokému věku, značným chronickým potížím, v jejichž důsledku jí byla podávána silná medikace, s projevy, které se již neslučovaly se spokojeným velbloudím životem, neb jí pohybový aparát čím dál více zrazoval a přidružily se i potíže ukazující na selhávání oběhového systému, se zahrada rozhodla provést u této samice eutanázii,“ uvedl vedoucí zimoviště afrických zvířat Pavel Vidlář.

Velbloudi vydrží díky upravenému metabolismu bez vody až 2 týdny, což žádný jiný savec nedokáže. Jakmile však dorazí do oázy, mohou během patnácti minut vypít až 150 litrů vody. Velbloud je také jediným savcem, jenž má oválné červené krvinky, které mu usnadňují průtok krve v případě dehydratace a současně při nárazovém příjmu tekutin mnohonásobně zvětší svůj objem. Velbloudi mají dobře vyvinutý čich a rozpoznají vodu na vzdálenost 17 kilometrů. Hrb neobsahuje vodu, jak se někteří lidé mylně domnívají, ale tuk.

Jedná se o domácí býložravá zvířata domestikovaná asi před 4,5 tisíci lety, chovají se v počtu okolo 1,5 milionu jedinců. Divoce žijí velbloudi dvouhrbí v poušti Gobi a severozápadní Číně v počtu necelých 1 000 jedinců, jsou tedy kriticky ohrožení.

Velbloudi jsou pouštním podmínkám dokonale přizpůsobeni. Jejich srst, která slouží jako velmi dobrý tepelný izolant, je doslova mistrovským dílem přírody a dokáže je chránit před mrazy až – 40 stupňů. Úzké štěrbiny nozder se při písečné bouři semknou a brání pronikání jemných pískových částeček. Uši chrání husté chomáče srsti a oči dlouhé dvojité řasy. V případě nutnosti zakryje velbloud oční bulvu průhledným víčkem a začne slzet, aby vyplavil případná zrnka písku.