Dnes:1°C

Zítra:1°C

Neděle 28.11. René
Menu

Historie olomouckých staveb: Pavilon A Výstaviště Flora

Historie olomouckých staveb: Pavilon A Výstaviště Flora

foto: Archiv Výstaviště Flora

15. 10. 2021 - 10:03

Olomouc jako historické město nabízí návštěvníkům i obyvatelům obrovské množství příběhů a pohledů zpět do historie. Nejinak je tomu u historických budov, které se v hanácké metropoli nacházejí. Pojďte se spolu s námi podívat do historie některých z nich.

Díl 21.: Pavilon A Výstaviště Flora

Už od roku 1958 sloužily olomoucké Smetanovy sady jako místo výstav okrasného zahradnictví. Pro šestou celostátní výstavu v roce 1965 navrhli architekti Hynek a Hradil spolu se statikem Knajblem vyhlídkový visutý chodník, bez kterého už si dnes nedokážeme prostor mezi Smetanovými a Čechovými sady představit. Vzhledem k lávce se rozhodlo také o urychlené realizaci nového pavilonu.

Braunerův pavilon A na mostní promenádu navazuje. A  to terasou v prvním patře vstupního traktu. Tu dotváří restaurační pavilón s prolamovanou skořepinovou střechou nad administrativním křídlem. Hala o rozměrech 59 x 33 x 9 metrů v  současné době slouží převážně k výstavám okrasných rostlin, je lapidárně proskleným hranolem, otevřeným do okolního parku, její výraz je soustředěn v konstrukci střechy. Šest konkávních laminátových polí nese na sobě trubková konstrukce. Na železobetonových pilířích pak spočívá rampa, která halu obchází zevnitř. Inspirační zdroje Braunerovy stavby můžeme vidět například v  ocelových strukturách Egona Eiermanna, ale také v hřibovitých sloupech Pietra Luigiho Nerviho. Zároveň ve stavbě ale můžeme najít tvarový symbolismus, který se v  architektuře šedesátých let objevoval jen zřídka.

Nosné sloupy celé budovy se záměrně podobají stromům. Konkrétně má jít o  stromy tropického deštného pralesa. O celé stavbě v době vzniku informoval také dobový tisk. A ten, stejně jako tehdejší obyvatelé Olomouce, se shodli na tom, že jde o  povedený kus architektury. A to přesto, že Olomouc je, co se týče postoje k  moderní architektuře, městem rezervovaným. V současné době pak už nejde jen o poetickou připomínku šedesátých let, ale je také jedním ze symbolů města.

Další články