Olomoucká zoo přivítala nového levharta mandžuského

Olomoucká zoologická zahrada všechny návštěvníci potěšila zprávou, že se v rozlehlém pavilonu pro levharty mandžuské objevil nový exemplář. 18. června do zoo na Svatém Kopečku ze Zoo Aschersleben v Německu dorazil čtyřletý samec jménem Akeno. Zajímavé je, že jde o vnuka samice Izabely, která si v olomoucké zoo užívá zasloužený důchod.

„Do budoucna by měl vytvořit chovný pár s mladou samicí. Ta přicestuje během několika měsíců z Kodaně. Prozatím ale potřebuje nějaký čas na aklimatizaci, než se v plné kráse ukáže návštěvníkům,“ prozradila zooložka Jitka Vokurková.

Chov v ZOO Olomouc

Co se týče chovu levhartů mandžuských, zaujímá Česká republika výjimečné postavené. V pražské zoologické zahradě se v munulosti nacházelo nejvíce čistokrevných zakladatelů mimo území Ruské federace. Jako druhá s chovem levhartů začala v roce 2001 právě ZOO Olomouc. V té se dosud podařilo odchovat 12 jedinců.

Život levharta ve volné přírodě

"Počty zvířat v zajetí několikanásobně převyšují jejich počet v přírodě. Za poslední léta se jeho stavy zvýšily až na 100 zvířat, která byla spočítána v roce 2017 pomocí fotopastí. Původní monitoring v 70.letech minulého století zjistil pouze 32 jedinců (za využití stop zanechaných ve sněhu). Vážnou hrozbou pro levharty je pytláctví, ale i lesní požáry, nebo těžba dřeva a nerostných surovin. Ruské a západní ochranářské skupiny utvořily organizaci s názvem Amur Leopard and Tiger Alliance (ALTA), která se má pokusit levharty a tygry ussurijské, kteří jsou rovněž ohroženi, zachránit," uvedla mluvčí olomoucké zoo Iveta Gronská.

O záchranu levharta mandžuského se dlouhodobě zajímá také WWF. Populaci v přírodě bude muset v budoucnu podpořit populace ze zoologických zahrad. A to mimo jiné proto, aby se podařilo dosáhnout dostatečné genetické diverzity.

Kdo je levhart mandžuský?

V přírodě bychom levharta mandžuského mohlo najít jen na Dálním východě, kde obývá nedotčené lesy. Biologicky jde o velkou formu levharta skvrnitého, nejsverněji žijící poddruh. Jako jediný z levhartů dokáže přežít extrémní horka i extrémní zimu. Jeho srst měří v zimě až 7,5 centimetru.

"V jeho domovině v zimním období klesají teploty hluboko pod bod mrazu (-30 °C). Zbarvení má světlejší s velkými rozetami. K dalším rozpoznávacím znakům patří dlouhý, hustě osrstěný ocas a šedě zbarvené oči. Na lov se vydávají obvykle v noci. Kořist odnáší na skryté místo, někdy s ní vylézá i na stromy," doplnila Gronská.

Zajímavosti o levhartech

Ruské zoo v čele se zoo v Novosibirsku podnikají veškeré kroky pro reintrodukci, vypouštění zvířat zpět do přírody. Olomoucká zoo se do ní zapojila v roce 2005 poskytnutím jednoho levharta.