Z historie olomouckých čtvrtí: Nedvězí

Vzdušnou čarou pět kilometrů od centra Olomouce směrem na jihozápad se nachází nevelká vesnice Nedvězí. V minulosti ji proslavilo především zemědělství, konkrétně pěstování zelí. Tato tradice zůstala zachována hlavně v sousedních Bystročicích. Nedvězí bylo známé i chovem koní, po něm ale dnes již památky téměř nenajdeme. 

Součástí města Olomouce se stalo až v roce 1975 a bylo to spíše spojení z rozumu, než kvůli úzkým historickým vazbám. Donedávna bychom jen těžko hledali nějakou známku příslušnosti k Olomouci, což má i svůj historický důvod, protože Nedvězí nikdy předtím k městu nepatřilo. Dnes jeho podobu už poměrně výrazně mění nová zástavba rodinných domů, do nichž se z Olomouce stěhují hlavně rodiny s dětmi. 

Přestože dlouhá staletí stále Nedvězí poměrně stranou zájmu, je i jeho historie dlouhá a pozoruhodná. Odloučenost od okolí měla příčinu především ve špatné dopravní obslužnosti. Polní cesty, které do vsi vedly, byly často nesjízdné. První silnice, která vedla ze Slavonína přes Nedvězí do Bystročic, byla postavena až za první republiky. Ve stejné době, v roce 1925, do obce také doputovala elektrifikace. 

Kdy Nedvězí vzniklo, nevíme. První zmínku o něm v historických pramenech ale nacházíme už v roce 1234. Z listiny se dozvídáme, že vesnici pod tehdejším názvem Medweze koupil kníže a pozdější moravský markrabí Vladislav, nejstarší syn českého krále Václava I., a daroval ji olomoucké kapitule. V církevním majetku jako privátní statek pak zůstala až do roku 1848. 

V průběhu těchto časů potkal Nedvězí nejednou temný osud. Poprvé byla vesnice zcela zničena a vylidněna při bratrovražedných válkách knížat Prokopa a Jošta Lucemburských v roce 1399. Další pohroma přišla za třicetileté války, kdy Nedvězí znovu zcela zničili a vyplenili Švédové. Po jejich odchodu v roce 1650 začala kapitula obec znovu osídlovat, tentokrát však už německými osadníky. 

V prostoru ohraničeném dalšími německy mluvícími vesnicemi jako Hněvotín, Slavonín či Nemilany si pak Nedvězí udrželo svůj německý charakter i německý název Nedweis až do vzniku československého státu. A ani poté nebylo soužití Němců a Čechů v této vsi úplně bezkonfliktní. 

Když se v roce 1850 stalo Nedvězí samostatnou politickou obcí v okrese Olomouce-venkov, bydlelo v něm 258 obyvatel ve 44 domech. To už místním od roku 1784 sloužila kaple Nejsvětější Trojice přestavěná z kapličky, i školní jednotřídka zřízená v roce 1805. Dlouhá léta byl u Nedvězí vápencový lom, který si pronajímal cukrovar v Drahanovicích. V roce 1884 pak ve vesnici olomoucký podnikatel Jan Knotek založil sladovnu v budově někdejší sýpky. 

Po roce 1918 v obci vznikla česká škola a začali do ní proudit noví obyvatelé, kteří začali vyrovnávat poměr mezi Němci a Čechy. V roce 1930 dosáhlo Nedvězí zatím nejvyššího počtu obyvatel v historii, bydlelo jich tam 463, z toho 256 Čechů, 205 Němců a dva jiné národnosti. Po vytvoření protektorátu v roce 1939 tamní Němci vytloukli Čechům okna a sedmnáct mužů poslali bez jakéhokoliv obvinění do vězení. Všechno české bylo v Nedvězí opět zrušeno a to až do roku 1946. Po konci války čekal německé obyvatelstvo odsun, celkem takto odešlo 104 obyvatel. 

Počet obyvatel Nedvězí se tak opět začal snižovat, až na nejnižší hodnotu 365 v roce 1970. O pět let později se obec stala součástí města Olomouce. Od té doby opět roste, v roce 2017 už obyvatelstvo dosahovalo téměř stejného počtu (461), jako před druhou světovou válkou. A s novými domy se Nedvězí v těchto letech rozrůstá takovou rychlostí, jako zřejmě ještě nikdy v minulosti.