Romana Junkerová: Street art je způsob života

Facebook
Messenger
Twitter
E-mail

13. 04. 2021 - 18:12

Spolu s manželem přivedla Romana Junkerová do ulic Olomouce Street art festival, jehož výsledky můžete vidět v podobě různých nástěnných maleb po celé Olomouci. Asi nejznámějším dílem je Selfie King v proluce na Denisově, po celém Olomouci jsou ale i různá další díla.

HV: Jako Olomoučák... Co máte na hanácké metropoli nejraději?

Já vlastně nejsem původně z Olomouce, narodila jsem se v Prostějově a vyrůstala na malé vesnici kousek od Olomouce. Ale část rodiny je olomoucká a dost často jsem s mámou jezdila na návštěvy. Bližší vztah jsem si začala pěstovat až za středoškolských studií na gymnáziu a poté na univerzitě. Na Olomouci mě vždycky přitahoval její genius loci a historie, která z Olomouce dýchá na každém rohu. Považuju se za typickou měšťanku, přírodu mám ráda, ale toulat se starými uličkami, prolézat vetešnictví a chodit do kaváren přímo zbožňuju.

HV: Vím, že pořádáte Street art festival, ale čím se vlastně živíte?

Před festivalem to byl hlavně copywriting a správa sociálních sítí, psát mě vždycky bavilo. Ale od roku 2018, kdy festival hodně vyrostl, mě práce kolem něj zaměstnává téměř na plný úvazek. I kvůli Covidu jsme zřídili zapsaný spolek a krom festivalu se věnujeme i komerčním aktivitám. Musím říct, že festival už dávno nezvládáme dělat s manželem sami, letos se náš tým pěkně rozrostl a jsem ráda.

HV: Co pro vás Street art znamená?

Street art, potažmo graffiti je pro mě spojené se způsobem našeho života. Pro mě to není jen práce nebo umění, ale kamkoli jedeme na dovolenou, stává se zvykem, že hned po rybím trhu se koukáme po obchodu s barvami. :) Navíc, spoustu našich přátel pochází z této komunity, a to že se můžeme díky tomu podívat na zajímavé street art festivaly všude po světě a čerpat inspiraci, je příjemný bonus.

HV: Vaše práce se po Olomouci odráží v dílech, které právě díky festivalu vznikají... Které dílo, kterému jste spolu s manželem pomohla na svět, je Vaše nejoblíbenější?

Je to dost na těsno musím říct, všechny malby mají kouzlo, ale moje srdce si v roce 2015 prostě získal Selfie Made King v Denisově ulici a vždycky mi vyrazí dech, jak mu to v tom prostoru sluší. Z posledních věcí mě hodně baví dílo v Lomené galerii od Davida Strauzze, jen mě mrzí, že mají lidi touhu malby ničit...ale o té pomíjivosti street art je.

Kde berete chuť investovat sílu a nápady do rozvoje veřejného prostoru v Olomouci? Zvlášť, když právě Street art je často terčem i neoprávněné kritiky?

Asi je to tím, co jsem už zmínila, je to o tom, že mě ta práce baví, cítím velkou podporu ze strany institucí jako je např. město Olomouc, Univerzita Palackého, a mám pocit, že za sebou něco s manželem necháváme, i když já nemaluju. Někdy je to opravdu těžké, ve smyslu udržet si v rámci festivalu uměleckou svobodu a nepodléhat vlivům a přáním ze strany majitelů budov či zadavatelů. Zároveň vnímáme, že i když ta svoboda musí v umění být, nemůžeme si dovolit jen tak něco plácnout do veřejného prostoru v památkově chráněné zóně. Poslední dobou je to o neustálém hledání rovnováhy, což je někdy hodně vyčerpávající. Pak vás ale potkají přátelé na ulici a řeknou, že kvůli takovým akcím, jako je festival, se do Olomouce vraceli, a svět je zase takový, jaký má být.

Lukáš Blokša