Dvě osobní setkání s paní K. aneb kulaté razítko mám já!

Poprvé jsme se setkali u dřevěného plotu v proluce v Denisově ulici, někdy okolo roku 2008. Tehdá se Muzeum umění poprvé rozhodlo celkem originálně upoutat na nějakou svou výstavu polepem hnusného prkenného plotu, který kolemjdoucí spíš děsil. Jako tehdejší zaměstnanec reklamní agentury jsem polep realizoval. Už během výlepu doběhla do ulice zadýchaná paní K., které polep nikdo nenahlásil, a pronesla legendární větu: "Tak, a budeme úřadovat!"

Od té doby, kdykoli jsem s někým hovořil o téměř čemkoli v Olomouci, vždycky padlo na stůl jméno paní K., a ježily se chlupy. Reklamní světelný poutač metr dvacet na třicet centrimetrů pro oknařskou firmu na Ušatém domě se neschválil, protože je blízko památkové zóny. Zeď z prefabrikovaných tvárnic na Kopečku se ale schválila, a Šantovka opakovaně samozřejmě taky. Nikdo se nedokáže vyznat v myšlenkových pochodech paní K. Nikdo se nedokáže vyznat v myšlenkových pochodech místních politiků, proč ji ještě nevyhodili oknem. Stejně by se vrátila dveřmi.

Zjevně miluje svou (otáčecí) židličku a kulaté razítko. Tedy věci, z nichž má normální člověk spíš humor, a chce v životě dopadnout skoro jakkoli, ale ne takhle. Podruhé jsem měl s paní K. tu čest ve chvíli, kdy můj redakční kolega potřeboval před pár lety vyjádření ke stavbě jedné z Tesařkových věží. Žádná odpověď na jeho dotaz nikdy nedorazila, ale pak jsem paní K. potkal osobně a jen tak na ulici jsem se jí zeptal. "Úřad přece rozhodl!", zněla její odpověď, a koukala, jak se co nejrychleji ztratit do budovy svého Úřadu, aby se zbavila toho nepříjemného švába, který chtěl znát důvod a smysl. Tedy tak.

Snažím se na paní K. najít alespoň něco dobrého. Opravdu se snažím. Zatím jsem ale nic nenalezl. Možná neumím hledat. Prosím proto všechny čtenáře, aby tak učinili, a pokud něco skutečně dobrého o paní K. vědí (fráze jako "odbornou erudici" si nechte od cesty, takových lidí je v Olomouci možná i třicet...), aby mi to napsali do mailu (zveřejněn v kontaktech vpravo dole na stránce). Rád to zveřejním, abychom nepsali jen tendenčně a zaujatě. Bereme to jako příležitost učinit paní K. alespoň jednou pozitivní PR, napsat i o jejích dobrých skutcích, aby to veřejnost taky věděla. Snad se někdo z čtenářů ozve.

Vlastimil Blaťák