Ortel v Olomouci: Vlastně dobrá zpráva, don´t worry, be happy

Když se mi nepodařilo proniknout do útrob Pavilonu A třeba jako bedňák nebo elektrikář, spokojil jsem se hodinu před koncertem Ortelu s poflakováním se kolem a sledováním dění před Výstavištěm. S holou hlavou jsem tam skoro nepovšimnutý zapadl. Deset postřehů, které to moknutí na dešti přineslo, dávají oproti očekáváním vcelku dobrou zprávu. Ono totiž:

1. Agresivita návštěvníků je jen vizuální, reálně by ji zřejmě ani nezvládli

Průměrnému návštěvníkovi koncertu (mužského pohlaví) je buď něco mezi 15 a 19 lety, nebo něco mezi 45 a více lety. Výrazně menšímu procentu z nich podle všeho lezou steroidy i ušima, odhadem 95% všech jsou však naprosto neforemní, nechutně obtloustlí mladí muži, kteří podle všeho nikdy neprovozovali žádný sport a vyjít na vnitřní ochoz Pavilonu A by jim nejspíš činilo dýchací potíže. Obavy z nějakých bitek, které byly vlastní skinheadům devadesátých let, naprosto nejsou na místě.

2. "Korporátní identita" davu je dokonalá, hokejisté, učte se od nich!

Nikdy nikdo nevysvětlil, čím to je, že se typický fanoušek koncertu Ortelu snaží vypadat (a vypadá) co nejpříšerněji. Kombinace černé a červené barvy s občasnými maskáči všeho druhu vypadá na neopálených obtloustlých tělech docela bizarně, a spíše úsměvně, než nebezpečně. Je potřeba ale říci, ke cti Ortelu, že prodej mikin a triček s logem mají zvládnutý naprosto na jedničku, byznys jen kvete, a kdyby to takhle uměli z poloviny u nás na hokeji, možná by ani nepotřebovali pana Čtyřku.

3. Návštěvníci moc dobře vědí, proč se nenechat vidět

U mladších návštěvníků koncertu vyvstává nutná otázka, jestli to ví maminka, případně jak by potomka asi zpucovala, kdyby věděla, že nejde na doučko z matiky. K povinné výbavě totiž patří kapuce, aby nebylo vidět do obličeje, ale především: když byl autor tohoto textu občas fotit na koncertech, obzvláště takto slovutných a legendárních kapel, lemovaly přístupové cesty stánky s cédéčky a kšiltovkami, opodál stál prezentační stánek nějakého sponzora se soutěžemi pro děti, a vůbec bylo kolem živo a vlídno. Koncert Ortelu se ovšem koná bez jakékoli doprovodné akce venku a doslova za zavřenými dveřmi, zataženými závěsy a srolovanými žaluziemi. Nikdo nesmí vidět, co se děje vevnitř! Dokud ovšem mají návštěvníci koncertu strach z toho otevřít dveře a tedy vědí, že společnost koncert vlastně neakceptuje, dokud si to alespoň uvědomují, je to vlastně dobře.

4. Nikde žádná policie, a to nás děsí

Jestliže policie vyhodnotila sobotní mírumilovnou demonstraci Zelených a Pirátů na Horním náměstí jako rizikovou, na místo poslala natáčet "tajné" policajty a celou dobu měla situaci "pod kontrolou", je přinejmenším pozoruhodné, že před Florou se neobjevilo ani jedno policejní auto a ani jeden policajt si před vchodem nepostavil kameru na stativ. Kde byli, je otázka (snad ne vevnitř). Každopádně to stojí za dotaz policejním mluvčím, na základě čeho vyhodnocuje policie rizikovost akce, aby tam vyvíjela svou preventivní činnost.

5. Ten koncert je otřesný a kulturní fronta se nemá čeho bát

Trochu jsem nasál pár textů; a zlomil jsem nad skupinou hůl. Zřejmě nikdo neočekává, že skupina Ortel přiveze do Olomouce poetickou hudbu s hlubokými lyrickými texty. Ovšem i blahé paměti Landa cítil potřebu vykrádat poetického Karla Kryla, zaštiťovat se jeho jménem a tvorbou, jakkoli se musel Kryl v hrobě obracet a dodatečně zjišťovat, že podle jeho nového holohlavého interpreta jsou všechna slova jed-no-sla-bič-ná. Ortel už nepotřebuje ani vybírat Kryla a schovávat se za jeho záda; osekal své poselství na holou podstatu a kohokoli, kdo se kdy pokoušel psát básně, anebo aspoň psát cokoliv, musí polévat horko.

6. Z jiného úhlu pohledu: Zkus si s někým pokecat!

Nejde to. Na místě se nejde s nikým skamarádit a pocekat, protože většina verbálních i neverbálních projevů návštěvníků koncertu sestává ze stále dokola opakovaného cyklu uplivnutí - potáhnutí z cigarety - vyřčení slova p-čo - dále se znovu opakuje. Takto zacyklení posluchači si sami se sebou možná skvěle popovídají, ale možnost navazovat tam sociální kontakty je dosti mizivá. Pokud jsem se na tyto lidi podíval z úhlu pohledu možného zaměstnavatele a zeptal jsem se sám sebe, jestli bych některého z nich chtěl ve firmě jako zaměstnance, musel jsem si bohužel ve všech případech odpovědět, že ne. Jejich projev nenesl parametry lidí schopných práce a zdravého sociálního kontaktu na pracovišti.

7. Těch lidí není tak moc, jak to vypadá na internetu

Vchod do Áčka jsem monitoroval přibližně něco přes hodinu a nekvalifikovaným odhadem přišlo na koncert okolo tří set, možná maximálně čtyř set lidí. Čísel se jistě vyrojí ještě několik a různých, ale to máte jako s kapacitou olomouckého zimáku: za Čecha byla 7500 lidí, za Fürsta je 5500 lidí, čert aby se v tom vyznal. Tak jako tak, v poměrně obrovské prostoře Pavilonu A je taková návštěva spíš fiasko, a Megakoncert Ortelu tak má k Megakoncertům Landy co do návštěvnosti poměrně daleko. Žádná masovka, nebojte se. Osobně jsem v srdci vítal každého dalšího návštěvníka, protože agentura prodávající vstupenky slíbila výtěžek poslat na trpící děti, utíkající před válkou, a to je bohulibý účel.

8. Jsou- li tohle obránci národa, pak je ovšem nutné dost se strachovat o jeho bezpečí,

neboť jak už bylo řečeno výše, fyzická kondice většiny z návštěvníků je na první pohled zoufalá, a známky z tělocviku, kór z běhu na 1500 metrů radši nevidět. Představa, že nás tato skupina vlastenců svýma rukama brání invazi sešikovaných útočníků, je dosti děsivá, a vyvolává doslova tíživé otázky o tom, že jestli bude naše profesionální armáda nedejbože potřebovat tyhle jako záložáky, pak pánbu s námi.

9. Devadesátky jsou doopravdy pryč, nová generace už je jiná,

a jestliže by shromáždění nacionalistů před dvaceti lety hrozilo přítomností baseballových pálek a zápalných lahví, je tahle skupinka lidí až stydlivě potichu, anebo alespoň byla, než dokouřila a vstoupila do prostor Áčka. Skupinky holohlavých fanoušků a občas nějaké té přítelkyně (asi 10% návštěvníků jsou skutečně ženy a nutno dodat, že ani jednu z nich bych za partnerku nepojal...) postávaly doslova mlčky a zakřiknutě; okolojdoucí městský zastupitel Grasse se mě dokonce ptal, cože se to v tom Áčku vůbec děje, kerážto otázka by v roce 1992 nebo 1993 zkrátka nepadla. Tehdy by o účelu akce věděl podle zvukových vjemů už kilometr předem.

10. Proč si z toho nemáme dělat hlavu a proč není nutné příště žádné petice sepisovat

Protože to zkrátka není potřeba. Těch zhruba tři sta lidí, kteří se vydali na koncert Ortelu, na mě působilo spíše tak, že se jim v dětství nedostalo lásky. Z toho vyplývá dvojí závěr: za prvé, abychom svým dětem tu lásku dávali, a za druhé, že se asi není čeho bát.

Vlastimil Blaťák