UMĚNÍ VEDLE NÁKUPŮ Jan Bican rozzářil chodbu v obchodní galerii

V Galerii Šantovka vzniklo nové umělecké dílo, tzv. mural. Jan Bican se zde prezentuje dílem s názvem Balanc. Jde už o jeho druhý mural, které si mohou návštěvníci Šantovky prohlédnout. O tématech jeho práce a plánech jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

Pro obyvatele Olomouce nejste žádným nováčkem, vaše tvorba byla k vidění v kavárnách Kofe Brãk a Pikola a Galerii Šantovka už jedno vaše dílo zdobí. Můžete představit i jiné vaše expozice? Kde jste vystavoval nejdál?
Mimo Olomouc jsem měl možnost vystavovat například v pražském hotelu Almanac X Alcron, kde proběhla moje první velká sólová výstava s názvem Homecoming. Na ni pak navázaly výstavy v Šumperku nebo Vídni, kde maluji pravidelně přímo na výlohy pro hotel Almanac Palais Vienna.

Mezi nejvzdálenější místa patří jednoznačně Hongkong a Bangkok – v Hongkongu jsem vystavoval v Design Institutu a Českém konzulátu a v Thajsku pak v uměleckém distriktu Vanish House. Výstava v Bangkoku nesla název One Night in Bangkok a reflektovala kontrastní realitu města – krásu i temnotu, ostrou ránu osudu, spiritualitu i konzumnost. Vznikala po většinou v provizorním ateliéru u bazénu na Bali, Vietnamu a na hotelovém balkonu v Bangkoku. Právě tam několik obrazů pošpinilo naše apartmá, zpětně se omlouvám personálu a věřím, že se na další návštěvu těší stejně jako já.

Jaké techniky ve své tvorbě využíváte?
Využívám kombinaci akrylu, spreje a fixů – techniky, které mi umožňují malovat rychle, impulzivně a expresivně. Tyto techniky mi umožňují dát ze sebe maximum v moment, kdy mě pohltí múza. V poslední době se věnuji i práci na látkách a textilu, a to buď formou sítotisku, nebo ruční malby a našití vlastních motivů. Každé médium pro mě představuje jiný způsob vyprávění příběhu – ať už jde o obraz, oblečení nebo výlohu hotelu.

Jako jediný český umělec jste také vytvořil tři kolekce pro značku Puma, včetně výroční edice k 75. výročí značky. Můžete nám prozradit více o této spolupráci?
Spolupráce s Puma vznikla v roce 2020. Během dvou měsíců jsme společně vytvořili kolekci My děti ze stanice 2020, která reagovala na pandemii a vztah mezi lidmi a zvířaty. Následovala kolekce Horská dráha a výroční edice ke 75. narozeninám značky, která byla určena pro český trh a zahrnovala například běžecké dresy a mikiny. Pracovat s tak velkou značkou byla pro mě obrovská zkušenost a forma jakéhosi milníku. Být jediný český tvůrce, který s tak obrovskou, dravou značkou spolupracoval, pro mě představuje obrovskou čest.

Neopomenutelný je také váš vztah k módě, v níž prosazujete udržitelnost a upcykling. Proč právě tato témata?
Sám rád nakupuju v secondhandech, protože tam nacházím originální věci, které se nedají běžně koupit. V kombinaci s tím, že chci, aby moje tvorba měla přesah, mi upcykling dává smysl – starým kouskům dává nový život. S vinohradským second handem 1981 tvoříme kolekce, kde oblečení přetváříme sítotiskem, našitím látky nebo ruční malbou. Nejde mi ale o módu jako takovou – beru oblečení spíš jako médium pro umění, které lidé můžou nosit na sobě.

Společně s majiteli second handu, Davidem Homolou a Barborou Vilišovou, jsme vytvořili několik kolekcí. Některé našly své místo na červeném koberci na Karlovarském filmovém festivalu, jiné coby hotelový dárek pro zpěváka Machine Gun Kellyho a několik dalších desítek zdobí outfity mladé generace.

Poslední kolekce oslavovala náboženské motivy – In Virgin Mary and Vintage We Trust. Motiv Panny Marie mě baví delší dobu. Začalo to, když jsem měl ve svém podcastu Bican Talks sklářku Lindu Procházku, která chystala výstavu pro český konzulát v Hongkongu a hledala netradiční vánoční ozdoby. Oslovila mě, jestli bych něco nevytvořil, a já přišel s panenkou Marií. Je to silný symbol českých Vánoc, ale nepředstavujeme si ji třeba jako ozdobu na stromeček – a to mě zaujalo. Vytvořil jsem 3D tištěné figurky, které jsem upravil a dobarvil podle svého rukopisu. Byly vystaveny v Hongkongu a od té doby mě baví tenhle motiv zapojovat i do upcyklovaných kousků.

Pojďme k vašemu aktuálnímu dílu v Galerii Šantovka. Můžete nám přiblížit jeho symboliku?
Mural jsem nazval Balanc. Pro umělecké ztvárnění motivu na mural v Galerii Šantovka jsem se rozhodl pracovat s obrazem torza ženy, oděné v elegantním oděvu. Po jejím boku se nacházejí dvě vázy, které symbolicky vyjadřují rovnováhu mezi dvěma základními aspekty našeho života – hmotným a duchovním světem.

Jedna z váz představuje materiální stránku existence, radost z krásy a možností, které nám svět nabízí. Druhá odkazuje k vnitřnímu světlu, osobnímu růstu a hlubším prožitkům. Tyto dvě sféry se vzájemně doplňují – jedna bez druhé by nebyla úplná. Právě v prostředí galerie, která propojuje umění s životním stylem, je tento balanc obzvlášť patrný. Nákupy mohou být radostí, způsobem, jak si plnit sny a obklopit se estetikou, ale stejně důležité je prožívat život naplno a vnímat jeho nehmotné hodnoty.

V symbolice ženského torza a dvou váz se odráží téma křehké rovnováhy – mezi krásou a tlakem okolí, mezi duchovní a fyzickou stránkou existence. Vázy odkazují i na tradiční ženskou energii a potřebu něčeho, co chrání a nese. Pro mě je to takové zklidnění uprostřed chaosu, který často ve své tvorbě zpracovávám.

Jak dlouho jste na díle pracoval?
Celý mural má přes jedenáct metrů a přípravné práce na něm trvaly několik týdnů. Některé motivy jsem si přenesl z předchozích skic a pláten, ale většinu jsem tvořil přímo na míru. Věřím na sílu momentální inspirace – když přijde, dokážu vytvořit dílo i za den. Když ne, tak se můžu trápit týdny a stejně to nebude ono. Dílo funguje jako tapeta, kterou jsem na místě dosprejoval.

Co vás čeká v nejbližší době? Na čem právě pracujete?
Momentálně připravuji vizuální identitu pro české kolo kuchařské soutěže Bocuse d’Or, nejprestižnější kuchařské soutěže na světě. Kreslím motivy kuchařů a svým rukopisem zachycuji shon kulinářského světa. Ten se objeví na porcelánu, ubrusech v legendárním hotelu Pupp i polepech aut Lexus, partnera projektu.

Také pokračuji ve spolupráci s Epicure Catering na jejich rondonech a ubrusech. V červenci mě pravděpodobně čeká návrat do Hongkongu, kde budu přednášet o komerčním propojení umění a značek a povedu workshopy pro studenty Hong Kong Design Institute.

Zároveň aktuálně probíhá má výstava v pražském Vnitroblocku. Nese název Domovy, Tradice a je rozdělena do dvou částí – české a asijské tradice. Co se motivů týče, masopust je typická česká tradice – obraz ukazuje jak radost a obžerství, tak i úpadek a temnotu. V asijské části jsem nešel po konkrétním svátku, ale spíš po kulturních motivech s kontroverzí. Třeba prostituce. V Thajsku ji vnímají úplně jinak než u nás. Baví mě zkoumat zákulisí, ten šedý byznys, který je součástí kultury. V Asii mě fascinuje i to, jak se tam mísí spirituálno s brutalitou – že zatímco my si tam jezdíme plnit sny na jógové retreaty, místní pracují 12 hodin denně za směšné mzdy, aby nám ty sny umožnili. Vzniká tím nerovnováha, kterou se mi zdá důležité reflektovat. Ty kontrasty pak vkládám do svých obrazů.

Mohu prozradit, že připravuji velkou výstavu na začátek července, její místo a provedení si však ještě nechám pro sebe.