Věra Zukalová tvoří dobré místo pro život

Hodně náročné. Po té, co se zrušily oblastní kanceláře a spadly pod má křídla všechny okresy kraje, je to hlavně na administraci hodně náročné. Musím ale říci, že kolegové, předsedové jednotlivých oblastí, jsou samostatní a jsou si vědomi, že na tisíc lidí jeden manažer není ideální a moc mi pomáhají. V podstatě mám na starost celou členskou základnu, přijímaní nových členů i ukončování členství, vedení majetku, účetnictví a organizování všech volebních kampaní. Dohlížím na dodržování stanov a všech směrnic a předpisů. Volební úspěch ovlivňuje celostátní politika, já jsem zodpovědná za to, že nebude žádný průšvih. Se schváleným zákonem o financování politických stran je to extrémně náročné. Bez mého podpisu si nikdo v kraji nemůže objednat vůbec nic, ani se na kampaň vyfotit, nebo vylepit billboard. Ne proto, že bych měla tu politickou váhu, ale zodpovídám za správnost vystavení všech objednávek a že platby odejdou z těch správných účtů. Například na provoz, volby senátní a krajské mají na každý typ jiný účet. Je to někdy hodně na hlavu, ale čistím ji právě v charitativních projektech.

Dobré místo nemělo žádný motiv. Začala jsem pomáhat, protože jsem potřebovala únik z politického prostředí a nějak se to zvrtlo a rozrostlo samo.

Jestli mám říct za mě nejpalčivější problém, tak to, že se neřeší problémy přímo v rodině a tím se nepředchází budoucím problémům. V azylových domech mohou být matky půl roku a pak musejí odejít. Často putují z azyláku do azyláku a děti střídají sociální prostředí, školy, což jim neprospívá. Řada těch matek by se o děti nemohla starat sama, ale pod dozorem to zvládají. Rovněž znám i tolik zoufalých maminek, které jsou s dětmi s handicapem samy a potřebovaly by odlehčit, ale není jak. Představte si, že mate dítě, které leží, vyžaduje 24 hodin péči a jste na něj sám. Nemůže ani s kamarádkou na kafe, do kina. Odlehčovací služba je do budoucna klíčová, alespoň z mého pohledu. Vím, že se na mě obraceli rodiče i mentálně postižených dospěláků s dotazem, zda není nějaký tábor, že by si na týden odpočinuli a sami třeba někam vyrazili. Vnímám i nedostatek domovů pro seniory, každou chvíli se na mě někdo obrací a já nevím, jak pomoci. Všude jsou dlouhé pořadníky. Trápí mě zvýšená administrativa na ředitele škol a školských zařízení. Ve školce, kde jsem patronka, je na osm autistu jeden asistent. To musí vymýšlet někdo, kdo s těmito dětmi nikdy nepracoval.

Do projektů se zapojují i známé, nejen, olomoucké osobnosti. Bez toho by to nejspíš ani nebylo možné. Musíte je někdy přemlouvat nebo vytipujete vždy tak hodné, kteří hned řeknou jasně, jdeme do toho?
Co se týče známých osobností, tak je to všechno věcí náhody. Vlastně oslovují ony mě. Moc krásné první setkání bylo s Davidem Rozehnalem na schodech fotbalového stadionu. Neberu nikoho, kdo chce pomáhat, za významnou osobu, snad se nikdo neurazí. Pro mě je zásadní, jestli chce opravdu pomáhat nebo se zviditelňovat. David má v sobě takovou pokoru, že jsem vůbec neváhala. Je spolehlivý, pracovitý, zodpovědný a skromný člověk.

Je už Olomouc Dobré místo pro život nebo, jak se říká, pořád je co zlepšovat?
Olomouc je dobré místo pro život, to beze sporu. Politická reprezentace napříč všemi stranami naše aktivity podporuje a ctí a já si toho velmi vážím. Líbí se mi, že nikdo nemá potřebu zneužívat charitativních akcí ke své propagaci, ale rádi přijdou třeba na ples a podpoří nějaký konkrétní projekt. Stalo se mi dokonce, že se za mnou na plese stavil Lumír Kantor, věděl, že je tam 800 lidi a byl překvapený, že skoro nikoho nezná. Možná si myslel, že když pracuji pro politickou stranu, bude zřejmě ples plný politiků nebo lidi z jejich okruhu. A byl mile překvapen, že to tak není. Na tom mi hodně záleží. Abych si svět Dobrého místa pořád zachovala jako oázu, kam mohu unikat. Dokud budu mít možnost, budu poskytovat všem mým organizacím ochranná křídla, protože mám obrovský respekt k jejich práci.