Dnes:17°C

Zítra:19°C

Úterý 7.4. Heřman/Hermína
Menu

Netradiční mluvčí Miroslav Komínek: Strážníci nejsou jen rozdavači botiček

Miroslav Komínek: Strážníci nejsou jen rozdavači botiček

foto: Archiv

22. 03. 2020 - 06:00

Miroslav Komínek, mluvčí přerovských strážníků, je ve své branži naprostým unikátem. Už roky dokazuje, že policejní svodky nemusí být jen suchým výčtem faktů, ale mohou i pobavit a poučit. Snaží se ve svým jednáním rozbourávat předsudky, které se k práci strážníků pojí.

Mezi policejními mluvčími v kraji jste legendou. I obyčejné případy dokážete podat velice poutavým a čtivým způsobem. Kde berete inspiraci?
Legenda? Wow, konečně vím, jak se cítí Jarda Jagr. Každopádně si myslím, při vší skromnosti, kterou disponuji, že do této kategorie nespadám. 

Inspiraci? Hodně čtu. Vždycky jsem hodně četl. A ne vždy to je klasická literatura. Přiznám se, že Bídníky od V. Huga jsem na rozdíl od své ženy nikdy nečetl. A popravdě to v jejím případě byl spíš prvek latentního mentálního masochismu. Takže občas čtu i poměrně jednodušší četbu, která je ale nabitá sarkasmem a nadhledem. Pokud mi tedy utkvěla někde v mozku nějaká inspirace, tak asi tam.

Vzhledem k tomu, že vaše svodky nejsou suché, občas se objeví hlasy, že snad musíte něco brát. Co byste na podobnou kritiku řekl?
Rozhodně. Každý z velikánů na něčem ujížděl.

S prací strážníků se pojí spousta předsudků, například ten, že jen nasazují botičky špatně zaparkovaným autům. Dokázal byste říct, v čem všem spočívá práce strážníků?
To jsou právě ty předsudky, které se snažím pár let rozbíjet. Městské policie byly obnoveny před 28 lety. To je zatraceně dlouhá doba. Lidi už by měli být zvyklí. Problém má tedy dvě roviny. Jednou je to, že drtivou většinu práce strážníků veřejnost nevidí. Vlastně ani nemůže. Nemám jim to za zlé, protože se strážníky k zákrokům ani na hlídkovou činnost nejezdí. Nicméně když někde někdo zahlédne obuté auto, je to memento, které lidem utkví v paměti, protože tam tu botu vidí dlouho.
 
Další rovinou jsou media. Nic ve zlém, ale „špatné" věci prodávají. Je vcelku jedno, že sto strážníků dělá svou práci dobře. Stačí jeden, co selže a už se to veze. Navíc je téměř každý dotaz formulován stylem: „Kolik jste vybrali pokut?" Proboha proč? Pokuty jsou to poslední, co nás zajímá. Bezpečnost není ziskový byznys. Tak jsem se vypovídal a zpět k otázce. Co tedy dělají strážníci? Zjednodušeně by se dalo říct, že všechno. U nás je takové rčení, že když nevíš co s tím, dej to městské.  Kdybych měl vytvořit virtuální den a do něj nacpat vše co strážníci dělají v průběhu roku, vypadalo by to zhruba takto. Ráno hlídky vyjedou na přechody pohlídat školáky, a pak už to jede – krádeže, kontroly vyloučených lokalit a zahrádkářských kolonií, kontrola protikuřáckého zákona, nějaká ta doprava (ano, překvapivě se dějí i dopravní přestupky), usměrňování provozu u dopravní nehody, spolupráce se složkami IZS, předvádění osob ke správnímu orgánu, výjezdy k oznámením a už se obléká protiúderová výstroj na setkání s fanoušky. Trochu toho oddechu a výjezdy na domácí násilí, výtržnosti a ničení majetku. Tu rvačka, drobná potyčka nebo jen hádka. Tam vyvrácené značky, popelnice a rozjívená omladina pod vlivem alkoholu. Zatoulaní psi, kočky, sovy, hadi a děti. Opilci, bezdomovci, alarmy v hlídaných budovách...... Strážníci zkrátka dělají běžnou policejní práci. Žádný terorismus, vraždy, únosy a další věci, které si lidi představují po vzoru nekonečných krimiseriálů.

Proč jste se rozhodl přidat k městské policii?
Teď by mělo přijít obligátní, že jsem to chtěl vždycky dělat. A ostatní policajti zvednou oči v sloup. Nicméně to neřeknu. Jako malý jsem chtěl dělat popeláře, abych mohl jezdit na stupátku. Což bylo děsně supr. Jako týnejžr jsem trampoval a k autoritám a policajtům jsem měl odpor.

No a po vojně se to nějak zlomilo, začaly k nám ve velkém proudit zahraniční seriály plné drsných hochů se zrcadlovkami na očích a vždy vyžehlených košilích. Mimochodem, všiml jste si, že poldové v amerických seriálech mají vždy vyžehlené košile uniformy s puky bez ohledu na to, jak dlouho sedí v autě. Jak to dělají? Nechal jsem se tedy nakazit a pln elánu a naivních představ jsem v roce 1997 nastoupil k městské policii. A jsem tu dodnes. Bez elánu a naivních představ. Jen o dvacet tři kilo těžší a starší.

Co vás na vaší práci nejvíce naplňuje?
Pohled na výplatní pásku. Vás ne? A to, že holky letí na uniformu. Já to mám doma sice zakázané, ale... A občas i to, když se podaří pár lidí přesvědčit, že jsou na ulici chlapi a ženský v uniformě, kteří dělají víc, než nasazují boty.

Dokázal byste říct jeden případ, který strážníci ve vašem městě řešili, který vás nejvíce pobavil?
Jeden? To je úkol pro legendu, ne pro mě. Každopádně práce strážníků přináší vážné, smutné, normální i humorné příběhy. Je lepší to ale zažít. Teď mají lidi možnost. Nabíráme nové strážníky.
Lukáš Blokša

0 komentářů

Další články